Řeč o 2. semifinále XVII. ročníku Notování 3. 9. 2020 atd.

(9. 9. 2020)

Bez dvou dnů půl roku trvala koronavirová pauza Notování. 2. semifinále proběhlo o prvním zářijovém čtvrtku, tedy v termínu, kdy už sedmnáct let začínaly nové ročníky soutěže. Není ale třeba plakat nad rozlitým mlékem! Hlediště sálu v Music City bylo zaplněno tak, jak jsme ani nedoufali a semifinálové kolo se točilo o106 – a dokonce inspirovalo Miloše Kellera k sepsání recenze pro server FOLKtime, která se ne ve všem shoduje s naší reportáží…

Večer odstartoval jako náhradník za Marii Sommerovou, která byla nucena na poslední chvíli svoji účast v semifinále odříci, písničkář střední generace, Pražák HONZA CHALUPA. Je to chlapík tak nenápadný, že si ho mnozí všimli teprve když začal na scéně hrát na kytaru. A hrál na ni velmi zajímavě! Jeho dobře vygradované vystoupení uzavírala vtipná a přitom velmi hořká píseň – sebeobhajoba služebníka minulého režimu nazvaná Nechte měl být, jíž si zde můžete pustit. Honzovo vystoupení mě zaujalo rozhodně víc než v základním kole a k jeho šestému místu v hlasování publika konstatuji pouze, že tentokrát byla silná konkurence a někdo výsledkovou tabulku uzavírat musel.

Mladé brněnské kapele FRAPPÉ, která v základním kole zazářila, se tentokrát tolik nedařilo. Zejména pěvecká sóla zakladatelského dua Adéla Václavová a Petr Kurečka (viděli jsme v minulém ročníku) příliš nevycházela a vyzněla do nevýrazného ztracena. Že v diváckém hodnocení klesli oproti základnímu kolu hned o dvě příčky, tedy na 4. místo, mě nepřekvapilo… Kdyby se Miloš Keller na FOLKtimu nerozepsal o písni Bez lepku, která i ve mně vzbuzuje smíšené pocity, možná bych se o ní nezmiňoval. Ale třeba bude dobré, když si ji tu pustíte a příležitostně mi povíte svůj názor.

Oba členové dua MARTIN ČEPELÍK & ANDREA MINEVA pracují ve zdravotnictví na odpovědných postech a to může být příčinou jejich nepříliš častého vystupování, které by jim interpretačně určitě hodně svědčilo. Přesto podali dobrý výkon. V základním kole druzí v semifinále třetí, to, myslím, docela sedí. Sedí mi i jejich tu zamyšlené a jindy úsměvné písničky, jen bych uvítal více Andreiných pěveckých sól… Jako ukázku vám tu nabízím ku příležitosti kamarádovy svatby vytvořenou ptákovinu Svatební, jako doklad, že Martin – autor repertoáru, umí i při takové příležitosti vytvořit kvalitní zábavný song.

Většinou pokročile středogenerační trampská kapela POSLEDNÍ VAGÓN je z poměrně vzdáleného Karlovarska. Přesto je při vystoupení podpořila početná skupina přátel, kterou do Music City pozvali a která sehrála rozhodující úlohu v tom, že Vagón 2. semifinále vyhrál. Vůbec nejsem proti tomu, aby si kapely přiváděli svoje diváky a písničky Posledního vagónu, se kterým si hodně rozumím i lidsky, se mi líbí. Na druhou stranu ale musím přiznat, že ne vždy je jejich interpretace stoprocentní. Ostatně, posuďte sami dle písně Poutník, lehce upraveného tradicionálu otextovaného většinovým autorem repertoáru skupiny Jirkou Rogersem Odradovcem.

BLONDÝNU – Evu Sukovou jsem považoval za jasného favorita tohoto semifinále, ale i 2. místo je pěkné. Za čtyři roky, které vystupuje, vystoupala Blondýna už pěkně vysoko, vystoupení na letošních Prázdninách v Telči v roli supportu tria Michala Prokopa lze považovat za hodně velký úspěch. Mezi svými písněmi se blýskla premiérovou písní Vaše blahorodí, česky přetextovanou melodií Bulata Šavloviče Okudžavy… Blondýnino autorské spektrum se v posledním roce rozrostlo o vážné písně a jejich střídání s obvyklými rozpustilostmi jí sluší. Navíc začíná i s tvorbou pro děti, o jejím básnictví nemluvě… Věřím, že tato mladá dáma může „dorůst“ hodně vysoko. Pamatujte si to, prosím!

Bleskem z čistého nebe byl pro mne brněnský MONOPÓL. V základním kole se projevil i v duu, bez nepřítomného baskytaristy Martina Šimiho Schimmera, jako velmi zdatný soubor. Ale to, co předvedli Pavel Jim Macháček (většinový autor repertoáru, kytara, zpěv; vzpomínáte na rebela za kontrabasem Falešné karty před dávnými lety?) a Tomáš Lipo Martiník v triu se Šimim, to mne posadilo na zadek. Je sice pravda, že jsem už ve věku zvaném „blues“, ale to blues musí být pořádně zahrané! A že to kluci umí vás, věřím, přesvědčí ukázkový Smutný klaun… Pro mne byl Monopól vítězem. Diváci mu přiřkli až páté místo.

Hostem večera byl pan LUBOŠ JAVŮREK z Kobeřic s triem kamarádů, kterými se pro tento večer obklíčil. Tvořili ho klávesistka Míša Reisnerová z Kobeřic, rovněž kobeřický Martin Sam Lukášek (známe jako kytaristu skupiny Hřích) a jako host profesionální a hlavně fenomenální jazzový kontrabasista Josef Pak z Ostravy, který si říká (díky překladu Pepy Streichla) Joe After… Věděl jsem, že Javůrek a jeho parta budou velmi dobří hosté, ale že budou jedněmi z nejlepších, minimálně v tomto ročníku, jsem netušil a velmi mile mě to překvapilo. Jako košt vám nabízím píseň Volám tam nahoru a těm, kterým se zalíbí, doporučuji podívat se tady na ostatní z jejich vystoupení.

Luboš Javůrek se svými kamarády hudbou a po nich naši moderátoři Bublina a Belmondo Plchovi vyhlášením výsledků uzavřeli večer. A i já bych mohl uzavřít reportáž, nebýt té kleté půlroční koronavirové proluky v ročníku…

Moc nás mrzí, že v jejím bezčasí se beznadějně utopila reportáž z 1. semifinále (5. března t.r.) a pravděpodobně i fotoreportáž Tonína Volfa z něj. Tyhle ztráty už nenapravíme. Ale věříme, že zmizevší logo Notování, které tentokrát neviselo na scéně, časem někde vyplave. Bude to milé překvapení jak pro nás, tak pro vás. Milým překvapením pro nás i pro vás bude i to, nezabrání-li virův návrat dokončení XVII. ročníku v napánovaných termínech – 3. semifinále 1. října  a finále 5. listopadu 2020, ani startu XVIII. ročníku  7. ledna 2021. Usilovně si to přejme a věřme tomu, protože víra a usilovná přání prý hory přenáší a dobrým věcem pomáhá.

P.S.: Za všechna zde odkazovaná videa děkujeme Janě Džexně Tippmanové z FOLKtimu.

Karel Vidimský – Cimbura