Řeč o finále XV. ročníku Notování 7. 6. 2018

(23. 6. 2018)

„Strýcu, finále budeš muset napsat ty. S hlavou dolů se blbě píše,“ pravil kolega Balík, s nímž se ve psaní reportáží z Notování střídám, a odcestoval k protinožcům. Já zůstal v této zemi a spolu s vámi jsem si užil veder, o nichž možná Balík v Austrálii neměl ani zdání. A věřte, nevěřte, vedry se můj mozek zapařuje až k neschopnosti psát. K likvidaci reportérského dluhu využívám prvních letních dní, které po tropickém jaru přinesly kýžené ochlazení: 

Jubilejní patnácté finále Notování jsme sice neodstartovali flaškou šampusu, nicméně žalmanovka Glory Mississippi v podání acapellky PĚTNÍK energii dobře odpáleného špuntu měla. Stejně krásně odpálila v sólových partech své parádní číslo, devítkářskou Holku od koní Jana Perníková a Alena Čápová Kočky z odkazu Zuzky Navarové. Svůj minirecitál uzavřeli Pětnící autorskou písní kapelníka Honzy Hučína Za námi a bylo vymalováno. Kapela předvedla, že i na nepříliš šťastné startovní první startovní pozici se dá odvést maximální výkon a stanula na 3. stupni pomyslné bedýnky.

První píseň tria LEDVA, startujícího na druhé pozici, Lenu, složil a zpíval Vojta Nejedlý, další tři, textově drsnější leč trefné Špendlíky, mého oblíbeného Převozníka a závěrečné Víc než maximum vytvořila a zpívala Sára Friedlaenderová. Tvorba obou autorů, kytaristů a zpěváků je již dlouho hodně zajímavá. A příchodem multiinstrumentalisty Bořka Škorpila do původního dua získala nejen muzikanta který písně rozezněl, ale i borce, který umí svými nástroji překlenout a „přikrýt“ finálovou nervozitu svých spoluhráčů. Všichni tři ze sebe vydali víc než maximum a 2. místo, které jim přiřkli diváci, jim přeji.

Že kytarista Ondřej Podeszwa je schopný autor víme již od jeho studentských účastí se skupinou Balzamína v prvních ročnících Notování. V málo přes dva roky mladé kapele MEZIMĚSTO získal dobrého a stále lepšího interpreta svojí tvorby. Přínosným prvkem posledního roku je to, že k houslistce Janě Bílíkové a klávesistovi Vojtovi Rohlíčkovi (všichni tři i zpívají) přibyla rytmika, která úroveň jejich již tak dost dobrého hraní, ještě pozvedla. Pozvedla natolik, že teprve ve finále, v konkurenci vesměs zkušenějších formací, jsem si uvědomil, že k úplné zralosti jim ještě kousek chybí. Ale to přide, věřte mi!

Zcela specifickou kapelou tohoto finále bylo trio McBERDS: konzervatoří vzdělaní vynikající muzikanti flétnistka Bára Plachá, kytarista Honza Kopf a kontrabasista Libor Heřman hrají folklór různých národů ve vlastních úpravách a variacích na jeho téma. Přesto (či proto), že všichni působí i v muzice daleko „vážnější“, rádi vyrážejí se svými velmi kvalitně hranými písničkami, vedle klubových scén, jako buskeři do ulic jak doma, tak v zahraničí. A rádi si to zkusili i u nás v Notování. Dostali se až do finále, i když nakonec bez „věnce vavřínového“. Děkujeme za účast, bylo to krásné!

Obratný lovec dobrých postřehů vtipně do textů písní poskládaných a autor kvalitních a originálně zahraných melodií, to je pro mne písničkář s violoncellem PAVEL ČADEK, pro něhož je vítězství v Notování prvním oceněněním na folkové scéně. Získal ho od diváků a získal ho zcela zaslouženě. Tento absolvent konzervatoře vytvořil pro své písničkářství osobitý, jedinečný způsob hry. Podle slov jeho staršího kolegy Pavla Barnáše, violoncellisty již proslulého jména, by ani velcí koncertní mistři nebyli bez větší přípravy schopni Čadkova způsobu hraní. A tak věřím, že píseň Nelajkla mi status záhy nebude jeho jediným hitem, že přibudou další, a Pavlova cesta povede k písničkářskému Olympu. A z celého srdce mu to přeji…

Soutěžní program finále uzavírali po Pavlu Čadkovi další Brňané, najazzlý folkový kvartet KUPODIVU. Písničky klávesisty skupiny Petra Šašinky, v podání zpěvačky Marty Břeňové podpořené saxofony Jaroslava Pilného a baskytarou Šimona Athaje Řeřuchy mají zcela originální zvuk. Kupodivu se Radě Notování (dále RN) zalíbili natolik, že skupina u ní dosáhla stejného ohodnocení jako Čadek, tedy nejvyššího. A bylo předmětem dohody, zda udělat letos vítěze jediného, u diváků i RN společného, či se podržet tradice řady ročníků před tímto a určit vítěze diváků a vítěze RN zvlášť… Nakonec si cenu RN vezli domů Kupodivu, a to mi umožňuje závěr poněkud bulvární: nestanou-li Kupodivu o víkendu otevírajícím prázdniny na Portě v Řevnicích či na třeboňském Houpacím koni na příčkách nejvyšších, je cena RN posledním oceněním, které kapela získala před tím, než se zpěvačce Martě narodí miminko.

Poslední, nejdelší hudební set večera patřil hostovi, tradičně loňskému diváckému vítězovi, skupině FAUX PASE FONET. Krátce před tímto vystoupením se kapela, žel, rozešla se sólovým kytaristou Milanem Breikem Vojtíškem, ale dlužno přiznat, že i zredukována v trio zahrála velmi dobře. Vedle obou dam, Zuzky Pokorné (cajon, djembe, perkuse, zpěv) a Katky Dušákové (kytara, flétna, zpěv) zazářil svými sóly, ke kterým neměl dřív příležitost, Vláďa Hojda. Půlhodinka s nimi byla milá a i když diváci netrpělivě očekávali výsledky, jejich potlesk na přídavek vydal.

Určitě nikoho nepřekvapí, že jubilejní patnácté finále Notování vyvrcholilo vyhlášením výsledků a předáváním cen, které oficiální část večera uzavřelo a během loučení následovala už jen davová konzumace skvělého dortu, který pro vítěze připravila naše dobrá víla, šéfka Music City Pointu Petra Kuchyňková a Pavel Čadek ho dal k dispozici všem. Dobré to bylo! – Mám na mysli nejen Petřin dort, ale i celý jubilejní XV. ročník Notování.

Děkujeme vám za přízeň, kterou jste Notování dosud věnovali a těšíme se, že mu přízeň zachováte i v dalších patnácti letech. První příležitost projevit ji jako diváci budete mít ve čtvrtek 6. září při 1. základním kole již šestláctého ročníku, opět od 19:30 v Music City Pointu.

Karel Vidimský – Cimbura