Kocour zazářil!

 

Notování pod Vyšehradem – jak jistě už víte – změnilo nejen název, jmenuje se jen Notování, ale i působiště: po šesti ročnících v Trojické ulici se tato písničkářská a kapelní soutěž přestěhovala do klubu Kocour, což je předsálí již léta vyhlášeného Gongu kousek za Balabenkou. V Praze – aby nebyla mýlka.  

 

Ve čtvrtek 10. září se odstartovalo a zvědavi byli nejen účinkující, diváci, domácí – ale hlavně ti, co moc nevěděli, co si pod pojmem Kocour mají představit. Kdo už někdy v Gongu byl, ví, že za hlavními dveřmi je útulný foyer se stolečky a v rohu bufet, kde mají skoro všechno. A do bufetu se dá hovořit jednak z foyer, jednak z prostoru, který je za zatáčkou a jmenuje se Kocour!

 

Pohodlné řady modrých polstrovaných židlí, vyvýšené podium, bodové reflektory, šířka větší, než proslulá širokorozchodná železnice, na barový pult přilíplí zvukaři a před nimi Olda s kamerou, zaznamenávající jednotlivá vystoupení na video. Už na druhý pohled útulno a což teprve, když do mikrofonu promluvili tradiční spíkři Bublina s Belmondem a z podia zazněly první tóny písniček. Při srovnání s Trojickou chybělo jen trochu víc kyslíku, případně čerstvého vzduchu, a tabule s 24 soutěžními písněmi či skladbami – ale od toho je první večer, aby se přišlo na to, co chybí nebo přebývá. 

 

Šest soutěžících hrálo o život, výsledky najdete na jiném místě. Než pořadatelská rada spočítala pořadí a shodla se na svém vítězi (mimochodem totožném s názorem plného sálku) hráli hosté: Triobab a Rony Marton. Dana Houdková ( s kytarou), Krystyna Skalická ( s heligonkou ) a Rejka Romana Balcarová (většinou jen s hlasem, ale jednou i s kytarou) udělaly radost všem, kteří přišli, protože potvrdily smysl nejen téhle soutěže, ale rozšířily ramena všem, co si myslí, že máme šikovné muzikanty a skvělé zpěvačky. Host Triobabu Rony Marton má sice už prošedivělé vlasy, ale Indonesie na něho může být hrdá, protože lidové písničky téhle ostrovní země byly zážitkem a rybáři by mu měli posílat nějaké rybičky jako prémii. 

Belmondo oživil hlavy diváků nejen svými moudrostmi, ale rozdal i elektronické hlasovací zařízení, aby při absenci tabule doplnil tradiční závěrečný přehled zazpívaných písniček. Až v závěru boje se ukázalo, že elektronické zařízení je funkční, ale nesčítá hlasy, nýbrž otevírá dveře od nějakých garáží – takže kdyby nic jiného, máte důvod přijít 1. října na druhý večer a vrátit se domů nikoliv sockou, ale nějakou limuzínou. Ale i kdyby ne – do Kocoura si najděte cestu, stojí to za to!