(24. dubna 2022)
Opět se překulil měsíc a nastalo další základní kolo Notování. Zdá se mi ale, že v „kvazinormální“ podobě, když si odmyslím jednoho až bohužel příliš mocného a mocichtivého paranoidního ruského zmetka a jeho nohsledy. Dá to sice dost úsilí, ale jde to, protože je naštěstí na koho se tady koukat, koho poslouchat a s kým si poklábosit.
Josef Trejbal, foto – Renata Králová
Zahájil Josef Trejbal. Zaujal mně název jeho první skladby, Čtvrtý čuník. Inu, proč ne. Vysvětlení podal hned v první sloce. Intuitivně jsem pomyslel na Jarka Nohavicu a nebyl jsem čirou náhodou daleko od pravdy. 87 shrnula rok 1987. Následovaly Je jenom jedno místo, kde stojí za to čekat, a to je Silent Hill a Archivní. Nápady docela dobré, leč podání už nesneslo příliš vysoká kritéria. Intonace, vokalizace a artikulace jsou nutným předpokladem zpěvu a předvedený výkon tenhle předpoklad bohužel příliš nenaplnil. Autorsky zajímavé. Interpretačně zklamání. Sorry.
Kateřina Hajná – foto Renata Králová
Kateřina Hajná je z Budějc, tedy z Českých Budějovic. Nasadila na poetickou notu písní Jana a pan Samota a nezačala špatně. Zaujala mě. Zkusila ale naneštěstí v songu The River angličtinu. Ač tímto jazykem vládnu velmi bídně, s melodií a dikcí této řeči neměla předvedená interpretace téměř nic společného. Lépe je zpívat mateřštinou. To potvrdila následující skladbou Začátek. Příjemná barva hlasu a celkově pohodový dojem. Končila písní Tančící Bella a předvedla, že se nenechá rozhodit drobnou chybkou, když se napoprvé nepovedl začátek. Dobré. Dost dobré, až na ten neplatný pokus o angličtinu.
Vila Roubíček – foto Renata Králová
Vildu Roubíčka mám rád jako člověka. Taky konstatuju, že se muzikantsky postupně podstatně zlepšuje. Dokladem toho jsou i písně Jitřenka a Vysoká hra nízké úrovně. Solidní. My Friend byla ve srovnání s předchozím pokusem o angličtinu výrazně angličtější. Leč taky to ještě angličtina nebyla. Finálovka Dvojí smích by si asi zasloužila transponovat melodii trochu výš. V hlubších partiích to byla totiž trochu křeč. Celkově však Vilda roste. Jen tak dál.
Skončil blok písničkářů a následovaly „vícečlenné ansámbly“.
VilMa – foto Rejka Balcarová
Kapelu VilMa jsem zaznamenal loni na Portě v Řevnicích. Líbili se mi tam. Kruhy na vodě zahájily křehce jejich blok. Nebylo to zlé. Jedna páteční měla jinou šťávu. Kráčející baskytara hrnula skladbu vpřed. Inu jo. O malé holčičce toho jména se zpívá v bluesovaté písni Luisa. Závěrečná Dobrá zpráva mi zněla mým oblíbeným rytmem bossanovy. Bohužel, bossanova se v jejím rytmu moc neprojevila a navíc „pantomimické mávání rukou vyzbrojenou nějakým drastidlem“ mimo záběr mikrofonu je na prd. Bohužel to dělá spousta lidí. Do studia s nimi a na „trestnej poslech“. Ale jo, jinak vcelku dobré, dost dobré.
Petr Vašina a Míša Mádlová – foto Rejka Balcarová
Petr Vašina a Míša Mádlová jsou už ostřílení harcovníci. Nezklamali. „Ošlehanost větry jevišť“ je znát a málokdy se neprojeví. Líbili se mi. Ať to byla Chladná je noc, či Dobrá káva, modrá košile, nebo Přistižen v tom, bylo to „řemeslo“. Solidní, dobré. Uzavřeli vystoupení skladbou Kam můžem dojít spolu. Jo, dobré.
Choroši – foto Rejka Balcarová
Choroši jsou mi už dlouho milými muzikanty. Je to podle mě vesměs povedený trampský humorný sound. Začali Pod parou a začali svižně, jak je jejich zvykem. Pohoda, a jak říká jeden z mých kamarádů i já „Žádná panychida za pochcípaná housátka“. Balada Děvče na osadě je čirá trampírna. S příběhem a s „poučením“. Paráda. Ve stejném soundu zazněla Zase mě čeká vandr o „povinném trampingu s milovanou dívkou“. Velryba potvrdila jejich charakteristický styl. Dost dobré. Potěšili mně. Moc.
Pavel Petran s kapelou – foto Renata Králová
Následovala standardně přestávka a pak vystoupení hosta, kterým dnes byl Pavel Petran s kapelou. Opět ostřílená parta. Pohoda, nadhled, lehkost. Co o nich psát? Je lepší si jejich vystoupení užít. Jděte si je poslechnout, když narazíte na jejich koncert. Stojí to za to.
Howgh Balík
