Aleš Pokorný & hosté – foto Jirka Esser
Aleš Pokorný & hosté (Aleš Pokorný – akustická kytara, zpěv, Michal Veselý – baskytara, Milan Kott – cajon, bonga, Vítek Adamec – housle, Štěpán Buchar – el. kytara). Opakovaně jsem je už slyšel v Notování. Napsal jsem o nich, že se mi líbili a to moc. První skladba Modrá planeta byla optimistickým „jásavým folkovým solidním standardem“. Pohoda. Následovala píseň Andulka, „umělá lidovka“ a byla taky k poslouchání. Dobré. Básník se jmenovala další věc, a to od textaře Pavla Čtyrokého. Zase dobré, melodické, příjemné. Zrcadlo potvrdilo celkově dobrý dojem z jejich produkce. Jestli to takhle dnes večer půjde dál, tak to nebude jednoduché posuzování. A to jsem se připravoval velmi svědomitě (dva chlebíčky a výborná bramboračka), abych byl vůči muzikantům přívětivý. Místní bufet umí.
Klekni – foto Rejka Balcarová
Klekni Tuhle libereckou partu jsem v základním kole Notování moc nepochválil. Tentokrát to ale bylo úplně jinak. Zahájili písní Hledání. Dobré. No, půjde-li to takhle dál, bude to šichta k hodnocení. Paní zimě, která následovala, taky nebylo co vytknout. Šachy byly na filozofickou notu o životě. Zase solidní. I finálovka Slaný déšť udržela nasazenou laťku. Co mi v ní trochu nesedlo, byl lehce afektovaný sólový zpěv. V duu se to ztratilo. Solidní.
Elka Mája – foto Renata Králová
Elka Mája Pamatuju si ji už nejenom proto, že je to další písničkářka s akordeonem. Zaujaly mě i její texty. Seznamka je lehce naturalistický a místy až lehce drsnější kousek. Zeptej se vojáka je kousek taky na filosofickou notu o věrnosti ve vztahu a nejen o tom. Špek o výkyvech tělesné váhy a o různých pohledech na tohle téma. Páni a paničky o pejskařích a nepejskařích. Jsem sice „psomil a psí táta“, ale burani, kteří po svém miláčkovi neuklízí mi taky hrubě vadí.
Inženýr Vladimír – foto Jirka Esser
Inženýr Vladimír – Rock band spustili píseň Na přechodu s milým klarinetovým sólem. Rokenrolová píseň Je tak krásná, která se vyrovnává s filosofií fotbalového a kulturymilovného fandy. Dobré. Obchod revolucionářskými potřebami mě zaujal už v základním kole. Bylo to všezahrnující ideologické přemítání nad světem. Text má hloubku a vyzývá k zamýšlení. Dost dobré. Končili skladbou Tohle by Ježíš neřešil, anoncovaná jako „křesťanská“ agitka. Solidní.
Paní Tau – foto Rejka Balcarová
Paní Tau, tedy Kristýna Slomková – bicí, cajon, Jan Koubek (Hans) – basová kytara, Jan Volín (Janek) – sólová kytara, zpěv a Lucie Kaletová – zpěv. Hrají převážně autorské věci, ale kvůli své vlastní radosti sem tam i nějaký cover s vlastním textem. Mají pravdu v tom, že obyčejné věci jsou skoro vždycky nejcennější. Lucie se stylizovala do role paní Tau. Podobně, jako pan Tau si už v základním kole nasadila „bouřku“ a navodila náladu. První kus, tedy Bolestín, si zafilozofoval. Blues o velkým srdci jedný holky bylo opravdový blues, jak jsem už po základním kole napsal. Řemenský blues. Taky jsem napsal, „jsou to muzikanti, nehrajou si na hraní, ale hrajou“. A na blues je to vždycky znát. Vždycky. Slaná řeka zase „bluesovatá“. Jo. Děvče hloupý, další blues až do rocku. A zase jim to sedlo. Další fajn kus.
The Folks – foto Renata Králová
The Folks se dnes prezentovali písněmi Balvan, Plout dál, Já tě znám a Můj milej, které byly autorsky i interpretačně velmi dobré, ostatně u nich jako obvykle. Pročež jsem si už v základním kole nepsal kritické ani pochvalné poznámky. Hlavně jsem je bedlivě poslouchal a užíval si jich. Ani teď tomu nebylo jinak. Co dodat? Mňam.
Saša Niklíčková – foto Rejka Balcarová
Večer končil, už jako tradičně i v semifinále Notování, vystoupením výborného hosta. Laťka je zde nastavená velmi vysoko. No, a Saša Niklíčková ji s přehledem neshodila. Byl to fajn závěr večera.
Howgh Balík
