Špunt z Přerova (Foto Toníno Volf)
Do Notování se vrátila přerovská skupina ŠPUNT, jak už konstatoval ve své reportáži ze základního kola Cimbura. A návrat to je parádní. Spustili Vánek. Tedy skladbu. Už od prvních taktů příjemný, s fortelem hraný folkrock. Neslyšel jsem je dlouho a evidentně jsem přišel o dost dobrou muziku. Romanticky znějící, baladická Moře byla z úplně jiného sudu, ale taky velmi libá. Skvěle zahrané flauty, a nejen v téhle skladbě. „Latina“ Tančím se mnou od začátku fest šila a musel jsem se krotit, abych nepoškodil stolek pod počítačem, neb je o mně známo, že jsem postižen bubnováním. Závěrečná, znovu baladická píseň Monogram udělala pohodovou tečku za jejich výborným vystoupením. Zase mi zejména moc chutnaly „glízy na flautu“.
Melda a spol. z Boskovic (Foto Anička Halamová)
Semifinále pokračovalo ostříleným boskovickým duem MELDA A SPOL., tedy Petrem Meluzínem, tak řečeným Meldou a Milanem Novotným, řečeným Mildou, s kytarou „podmalovávající“ Meldovo hraní a pění. Úvodní Až přijde ten den zazněla v tomhle ročníku i v základním kole a také dnes potěšila. Následující morbidní ukolébavkou Za vodou (nebo taky Housata) jsem taky neslyšel poprvé a zase bylo co poslouchat a taky nad čím přemýšlet. Fajn, furt fajn. O tramvajích, i když vlastně o holkách, je zase „napadnutý text“, jak moudře o nápadech byl býval říkával pan Jan Werich. Po přelaďování Meldovy kytary spustili více méně autobiografickou píseň Cesta. Melodickými postupy mi v ní Melda připomněl Samsona. Toho mám jako autora totiž fakt dost fest naposlouchaného už z dob, kdy jsme spolu ve čtrnácti trampovali, přes hraní v Mácích až dodnes. Ale Cesta není plagiát, vůbec ne. Jest to píseň „rozněžňovací“ a dobrá.
Tereza Balonová z Prahy (Foto Rejka Balcarová)
TEREZA BALONOVÁ z Prahy je „začínající“ písničkářka, která vlastní písničky zkouší už od dvanácti let a v roce 2015 natočila s pomocí dalších muzikantů prvotinu Alchymie. Písní Zhasni den rozjela svůj blok pro ni už typicky, totiž výborným zpěvem s umným využitím looperu. Skladbu V uličkách odstartoval „looper rytmem hraným na kopák, na jehož soklu je píseň posazená“. V základním kole jsem lehce žehral na výběr skladeb. Připadaly mi „čím dál podobné“. Neposloucháš je trochu jiná. Baladičtější. Finálovka V peřinách dala vzpomenout na píseň se stejným názvem a taky od Terezy, leč od Terezy tehdy Terčové. Solidní.
Jamtour z Kroměříže (Foto Anička Halamová)
JAMTOUR (Radislav Štěpán – kytara, foukací harmonika, zpěv; Jana Štěpánová – rytmika, zpěv; Marek Vymlátil – kontrabas; Aleš Hrbáček – perkuse) přijeli z Kroměříže. Před vystoupením jsem zaslechl „lehce parodický překlad jejich názvu Marmeládový výlet“, tedy Jamtour. Inu, mezi muzikanty je spousta dobráků, kteří dokáží s mateřským jazykem leccos. A to nechci na Pinďu Makala nijak bonzovat. Samba začala na můj vkus trochu málo jihoamericky. Cajón prostě nejsou conga, nebo alespoň congita. Ale i tak to šlapalo fajn. Na křídlech andělů, napsané pro těžce nemocného kamaráda, by podle mě na djembe víc slušely vysoké tóny. Soulová Sama, jen vokál, basa a foukačka. Paráda. Tohle je bez připomínek. Šlape a chutná mi to. Swigová Mám brouka v hlavě potvrdila, že jazz, resp. swing, soul a blues jim sedí.
Jakodoma z Prahy (Foto Anička Halamová)
Cimbura s Janou z Pětníku po základním kole Notování pánský původně kvartet JAKODOMA, tvořený zkušenými kvalitními muzikanty (Dušan Bitala – kytara, zpěv; Pavel Pešina – basa zpěv; Miloš Kozelka – cajon zpěv; Martin Linhart – foukačky, zpěv; Petr Kalášek – elektrická kytara zpěv; Jiří Mikuláš – zpěv, rytmika), jemuž šéfuje osoba známá z Notování, Dušan „Covšechnokameruje“ Bitala hodnotili částečně rozpačitě, částečně velmi kladně. Vyhlídkový let o Dušanově raném mládí v Litoměřicích. Bluesovatá Afrika mi připomíná pouťové písně, které mají děj a příběh. Odjíždíš je jiný šálek kávy. Myslím, že dost kvalitní „popfolkrocková“ věc. Dost dobré. Náš pes Coffee oslavující pejska z útulku ukončila jejich solidní blok.
POTOKAP svoje vystoupení musel bohužel odpískat, protože bez zpěvačky Lenky Valentové by to nešlo a tato omarodila. Tak snad někdy příště.
Michal Braxatoris z neobyvatelné hájenky v Jevanech (Foto Toníno Volf)
Hostem večera byl dnes už český „folk – rockový klasik“ MICHAL BRAXATORIS tč., alespoň podle Cimbury, prý známý rovněž jako jevanský lesní muž. Na lesního muže mi připadl až „velmi civilizovaný, upravený a oděný“. Já si pod heslem lesní muž představuju zcela jinou image. Pamatuju Braxu rozevlátějšího a uvolněnějšího zjevu. Zahrál, zazpíval a zazářil. Nejenže víc než příjemně ukončil první semifinále tohoto ročníku Notování, ale moc mě potěšil. Jsem si jist, že nejen mně. Příjemný elektrizující sound, zajímavé a chytré texty, skvělý strhující projev. Inu umí.
Howgh Balík
