(2. 4. 10)

Na kalendáři byl 1. duben, tedy Apríl, ale v  klubu Kocour plno. Je to tak, jak to začalo při prvním semifinále: koncerty jsou skvělé a o pár příček převyšují úroveň základních kol, takže je důvod proč se těšit na závěrečné třetí semifinále (6. května) a hlavně na finále, které bude v červnu.

Heduš a spol., foto Rejka Balcarová

Heduš a spol., foto Rejka Balcarová

Souboj pěti semifinalistů zahájili Heduš a Spol, což je duo složené z Heduš – Markéty Berouskové s krásným altovým hlasem a violou a kytaristy Spola – Jirky Vidimského, což je “mladý Cimbura”, v obličeji odlitek své maminky Kytky. Sálek se ztišil a bylo vidět i cítit, že muzikantům jde o hodně.

Láďa Zítka, foto Rejka Balcarová

Láďa Zítka, foto Rejka Balcarová

Láďa Zítka reprezentoval písničkáře, přijel až z Bystřice nad Pernštejnem a hrál krásně. Přitom úplně jinou hudbu, než by posluchači čekali, když oblíbení moderátoři Bublina s Belmondem připomněli, že Láďa nejenže hraje od svých patnácti let, ale že začínal v metalových kapelách… Pravda je, že pak zmoudřel, hrál s Xindlem X, Ivo Cicvárkem, Pepou Streichlem a je i členem textové dílny Slávka Janouška. Však to také bylo znát. Ostatně druhou soutěžní písničku Když končí rok složil na text svého “spolužáka” z Janouškovy dílny Pavla Hubáčka. Pobavil nejen výborným výkonem, ale i poznámkou, že hraje dlouhé písničky, protože “když už jsem sem jel takovou dálku, tak ať si aspoň zahraju!” Třetí písnička Nevěřím měla na veřejnosti (nepočítáme-li hraní v textové dílně) premiéru a připomněla svou náladou i melodičností slavného ruského písničkáře Vysockého. A rozesmál úvodem ke svému závěrečnému vystoupení, písničce Jestli má ženo, protože pravil, že zlí jazykové mají jeho ženu za paní Colombovou, protože ji taky pořád okecává, ale nikdo ji neviděl!

Městská, foto Rejka Balcarová

Městská, foto Rejka Balcarová

Po Láďovi přišla početná kapela, vedená Jardou Budilem, Městská z Veleně u Prahy. Byla věrná svému irskému repertoáru, a protože z obou Klárek zbyla jen jedna, ta s flétnou, zatímco zpěvačka ochořela, hráli samé instrumentálky, což ale nadšení publika neoslabilo a po „Píšťalce“ se dokonce ozývalo skandování “Klára! Klára!” Belmondo vysvětlil taje některých irských nástrojů kapely, i těch, které byly nepřítomny, zejména však bubnu bodhrán, který je potažen kozí kůží. Městské se to hodilo, protože začali honem hrát, prý než bude kozina cítit…

Pepík Pithart, foto Jirka Paparaci Šámal

Pepík Pithart, foto Jirka Paparaci Šámal

Pepík Pithart začal písničkou Revoluce, ale šlo o revoluci sexuální, takže k žádnému vyvěšování rudých standart nedošlo. Ostatně Bublina řekla, že se Pepík bude ženit, což on sám pak na konci vystoupení popřel, ale všechny písničky byly “o babách”. V závěrečné písni o vnadných dívkách připomněl své skvělé hračičkování s češtinou, takže jsme slyšeli rýmy jako “šetřit budeš do sta, než se k těm dívkam dostaneš”, “jen za večer s Boženkou, můžeš platit složenkou” apod.

Půl dechu do měch, foto Rejka Balcarová

Půl dechu do měch, foto Rejka Balcarová

Závěrečná kapela Půl dechu do měchu z Hořovic byla opravdovým finálem! Ne nadarmo okouzlila na loňské Zahradě zvukaře Honzu Friedla, který s nimi natočil desku Otisky, která bude pokřtěna 29. dubna v hudebním klubu a krámku U náčelníka. Frontmanka, kytaristka a zpěvačka kapely Šárka Pexová zvonila hlasem, na který – jak už dávno vymyslely legendy žánru – by klidně mohla mít zbrojní pas. Za bicími seděl její muž Zdeněk, který prý odmalička mlátil do všeho, co mu přišlo pod ruce, z čeho Bublina správně usoudila, že máte-li takové dítě doma, nebraňte mu, protože třeba z něho vyroste taky takový skvělý bubeník! Půl dechu do měchu absolvovalo jen asi čtyři zkoušky se saxofonistkou Helenkou Markovou, která kromě dvou saxofonů hrála i na píšťalu, ale muziky to dalo k neuvěření! Jak zhodnotil čestný člen Rady Notování Martin Rous – „takhle hrají profesionálové!“.

Tomáš Berka a Michal Bulíř, foto Rejka Balcarová

Tomáš Berka a Michal Bulíř, foto Rejka Balcarová

A hosté jen potvrdili úvodní větu o kvalitě semifinále. Tomáš Berka, jehož hlas znají v nedávné době zejména posluchači Country radia, vzal do ruky kytaru, trsátko si většinou nalepil na čelo a nejprve s Janem Řepkou z dua Nestíháme, potom s Michalem Bulířem z bývalého Jen taku hráli a zpívali, až se Vysočany zelenaly.

Jan Řepka, foto Rejka Balcarová

Jan Řepka, foto Rejka Balcarová

Nadšené publikum dalo nejvíc hlasů Půl dechu do měchu, a tak je vyslalo do červnového finále, kam už pronikl z prvního semifinále Kámen úrazu a poputuje tam vítěz diváckého hlasování třetího semifinále a ještě dva až tři další, o čemž rozhodne divokými kartami Rada Notování. Kdo to bude, to se dozvíte příště. Přijďte, stojí to za to!

Honza Dobiáš