(12. 2. 2017)
Nastalo závěrečné základní kolo Notování a sálek v Music City se zaplnil muzikanty, diváky a pořadatelskou partou. Trochu opět zařádil osud a choroby. Rada Notování tak dorazila v neúplné sestavě. Diváci však hlediště zaplnili uspokojivě.
Hurricane v 6. základním kole XIV. ročníku Notování – foto Jirka Esser
Večer načal Hurricane. Je z Teplic a z Krupky. O téhle kapele jsem se toho z přihlášky na letošní páté základní kolo Notování nedozvěděl nic moc. Marně jsem tehdy čekal, co uvidím a uslyším. Leč, „zdechlo“ jim auto a tak nedorazili. Lednové kolo jim prostě nevyšlo. Na druhý pokus jsem se už ale dočetl v přihlášce, že „… skupina hraje po menších obměnách nějakých 5 let. Označuje se za zábavovou kapelu a hraje převzaté i vlastní skladby a hraje s láskou.“ Já mám k tomuhle krušnohorskému „hornickému“ kraji vztah přeskrzevá svoji geologickou profesi a navíc jsem svůj první pracovní úvazek po studiích měl pár let „ve zdejší teplické periferní městské části“ v Dubí. Mimochodem, řada lidí netuší, že Krušné hory se jmenují podle prastarého pojmenování zrudnění a ne proto, že je jim krušno. Zahájili skladbou Hurikán. Nebylo to jisté v kramflících, protože basa i sólová kytara sem tam trochu kulhaly a celek působil dost rozpačitě. Nad ránem se nesla v podobném duchu. Vokály taky nebyly určitě takové, jak by si je sami představovali. Nezbývá mi, než se opět opakovat. Aplikujte „trestný poslech“ a pak není co vysvětlovat. K následující Já se vznáším nemám prakticky co dodat. Jen ten název „zábavová kapela“ bohužel docela sedí. Předvedli i v poslední skladbě Život je krátkej, ku své škodě, řadu klišé „kapel hrajících na tzv. zábavách“. Manýristický zpěv, aranže typické pro „ten nejohoblovanější střední proud“, ne zcela zvládnuté nástroje, neladící vokály. Sorry, tohle není můj šálek kávy.
Hynek Žirovnický – foto Rejka Balcarová
Hynek Žirovnický z Prahy 9 je zdejší. Uvádí, že v padesáti letech začal znovu psát vlastní písničky. V Notování ale není nováčkem. Úvodní Časování mě potěšilo milým hraním si s mateřštinou. Vzpomínka na základní prezenční službu u Pohraniční stráže („zaplaťpámbu v propadlišti dějin na téhle hranici zmizelé“) Sušice znovu ukázala, že Hynek „umí česky“. Maje podobné názory, jaké prezentuje text písně Literatura faktu, zase jsem poslouchal s chutí. Například proč používat prastarý zcela výstižný český výraz, když je tolik „pěkných cizích slov“. Já miluju, když se dočtu, že muzikant má skvělý timing a feeling. On to totiž evidentně nemá ani načasované, ani to necítí. Závěrečná Noční směna o zhovadilosti budování protiatomových bunkrů potvrdila předchozí dobrý dojem o hraní si se slovy. Dost dobré.
Jolly Buskers – foto Míša Bechyňová
Jolly Buskers z Plzně (Václav Ferebauer – bodhrán, Lucie Šnajdrová (Luciána) – housle, Kateřina Skalková – zpěv, Štěpán Budil – concertina a zpěv, Jaroslav Švorc – kytara) Podle přihlášky a podle pohledu na jeviště jednu zpěvačku ponechali v anonymitě. Vznikli v srpnu 2015 po rozpadu kapely Viklan. Víceméně všichni se znají z pravidelných irských sessionů v klubu Whisky&Kilt a Jolly Buskers se jmenují proto, že když začínali, hráli (buskovali) hodně v pražských parcích, občas buskují i teď, ale kvůli vyhlášce o pouličních produkcích jsou hodně omezeni. Hrají irskou, skotskou a bretonskou hudbu. Skladby si upravují a „aranžují tak, aby jim pasovaly“. Já jsem si rozšířil obzory. My jsme vždycky hráli, dnes se buskuje. Inu, svět se mění. Začali, jak sami uvedli, „setem“ orchestrální muziky Singing Stream – Popcorn’s Behaviour – Bunny’s Hat po svém upraveným. Dobré, žánrové a stylové. Jen jsem postrádal razantnější doprovodnou kytaru, která „celkový dojem z kapely rytmicky podrží“. Možná to bylo jen nedohodou se zvukaři. Následovala King and The Fair Maid prezentovaná vokálně příjemným duetem zpěvaček. Sem tam nebyly konce vokálu úplně „košer“, ale bylo to v toleranci. Další taneční kolečko načalo set reelů Iníon Ní Scannláin – Moving Clouds – Last Night’s Fun – Rookery. Svádělo to, aby si při téhle muzice posluchač „skočil“. Finálovka Zombie aranžovaná Jolly Buskers za pomoci tradičního reelu Thady Casey’s Fancy a reelu Up Downey byla zase „dost dobrá“. I když v „hloubkách“ byla zpěvačka lehce mimo. Zase doporučuju „trestný poslech“. Dojem? Pohoda. Je to to, co od tohohle stylu očekávám a chutná mi to. Jen mi chybí víc té, podle oka solidně hrané, doprovodné kytary. To je ale opravdu obvykle věcí dohody jeviště s mistrem zvuku.
Ve čtvrtek v pět – foto Míša Bechyňová
Ve čtvrtek v pět se takhle jmenují, jak opakovaně uvádí, protože všechny ostatní dobré názvy prý už byly použity, protože se schází ve čtvrtek v pět na zkoušky a navíc že je jich pět (Romana Davidová – flétny a Ewi, Jaroslav Haratický – zpěv, kytara, foukací harmonika, Jiří Juránek – basová kytara, Lucie Slámová – zpěv a perkuse, Ondřej Berka – kytara). Hrají vše „od bluegrasu, jazzu, folku, irské hudby po industriální muziku“. Písničky si skládají sami. Jsou to vesměs otřískaní muzikanti. Psal jsem o nich už po pátém základním kole Notování 2015 – 2016 a líbili se mi. První zazněla Cesta mraků, jako obvykle s excelentní flautou Romany Davidové. A dobře. Mňam. Maškarní byla zase pochoutka. Jazzovatá skladba Koloběh ukázala, že zahrají leccos a zase dobře. Jsou to muzikanti a mohu-li posoudit, zrají. Je mi to „čím dál tím ku poslechu libější“. Zase mňam. Jen tu cabassu „bych prosil hrát na mikrofon“. Závěrečná Předsevzetí opět nezklamala. Paráda. Jen tak dál.
Větrno – foto Rejka Balcarová
Větrno s kontaktní adresou Filipka 305, Oldřichov v Hájích (Petr Peuker řečený Trhánek – kytara a zpěv, David Vaniš alias Davídě – kytara a zpěv, Zuzana Peukerová neboli Agnes – zpěv, Zuzana Rašínová – housle a zpěv, Adam Lešák – foukací harmonika a zpěv, Stanislav Syřiště – kontrabas) je liberecká trampská skupina založená 28. října 1985 tehdejšími manželi Káčou a Pavlem Déčkem Vinklátovými. Na webu Větrno „umístilo spoustu munice pro svou prezentaci“. Něco z popisované historie jsem i zažil s Máky, nebo jako divák. A dokonce si to sem tam i pamatuju. K obnovení činnosti Větrna po dvacetiosmileté pauze došlo na jaře 2007. Vystoupení na oblastním kole Porty 2009 ve Vratislavicích nad Nisou bylo jejich prvním a zároveň i posledním veřejným vystoupením v této sestavě. Po létech pauzírování v listopadu 2014 začínají opět zkoušet… A po roce se sestava skupiny Větrno konečně stabilizovala. Jejich repertoár je převážně vlastní tvorba. Já je po dlouhé době slyšel v Klubu Mlejn na oslavném koncertu Sekvoje k 35tinám. Jsou mi milí solidním trampským soundem. Repertoir Dva úplňky, Listopad 2001, Ptačí poštou a Amnestie je trampský a projev vyzrálý. Zase mňam. Dobré, dost dobré.
Faux pase Fonet – foto Míša Bechyňová
Faux pase Fonet (Vladimír Hojda – baskytara, Kateřina Dušáková zvaná Kozí – kytara a zpěv, Zuzana Pokorná alias Likvi – djembe, cajón a zpěv, Milan Vojtíšek vulgo Breik – sólová kytara) je z Dobřan. Zaujali v mé mysli i v srdci už stabilně přední místo. Umí. Zuzanu Pokornou jsem po loňském semifinálovém večeru označil titulem „Atomová nezničitelná baba“. I přes zánět šlach v ruce totiž zvládala skvěle djembe i zpěv. Jako percussionista jsem smekl, nehledě na to, že jsem s ní cítil a jí předvedený výkon i nechápal. Taky jsem už o ní napsal, že její projev byl zase bez chyby a že zbytek kapely nezaostává za svým charismatickým frontmanem, resp. frontmankou. Sice o sobě napsali „…jsme (mladá, začínající) kapela. Hrajeme pouze vlastní tvorbu.“, leč… Hm, oni ale nezačínají poprvé. Zaplaťpámbu. Přišli bychom o potěšení z jejich muziky. Nebudu „pitvat“ jednotlivé skladby dnešního vystoupení. Zvonkohru, Žárlím, Kejklířů krále i Jeřabiny – vše vystřihli excelentně. Poslouchal jsem, poslouchal a moc toho nenapsal. Podobně jako u Větrna v podstatě „nebylo co rýpavým kritickým pozorným uchem soudit“, ale k potěše bylo prostoru až až. A jak už jsem byl býval v minulosti opakovaně pravil, paráda. Nemělo to chybu. Mňam.
Naopak – foto Míša Bechyňová
Na hosty večera, tedy na trio Naopak, jsem se těšil. Patří totiž do kategorie „mně milých muzikantů“. A nejen proto, že je Petra „krásná baba se skvělým altem“ a že mám kousek od Dobříše (kam místně domovským právem patří dvě třetiny tohoto souboru) na stráni nad Kocábou srub. Těšil jsem se, těšil, leč povinnosti dané fungováním v Radě Notování mi z jejich vystoupení slovy kpt. Kida „ufikly řáckej kus“. I to co jsem stihl mě pohladilo po duši. Laťka úrovně hostů Notování se díky nim udržela zase velmi vysoko. Najmě inteligentní a ryze intelektuální přídavek O žrádle od Karla Kryla potěšil.
Howgh, dopsal jsem. Balík
