Hámoť o 1. semifinále XV. ročníku Notování 2017 – 2018

(7. března 2018)

Tenhle večer byl pro mě trochu zvláštní a nestandardní, protože jsem se na Notování ocitl po pauze, kterou si vyžádalo zdraví, či spíš nemoc a už jsem se docela těšil. Bublina mě ujistila svým e-mailem, že je vše při starém podle hesla „Zachovejme zmatek a udržujme paniku“. Alespoň jedna kapela měla problém s účastí. Ochořel bubeník. Poslední instrukce před 1. semifinále Notování zněly: „Odehraje se ve čtvrtek 1. března 2018. Notování probíhá opět v Music City Pointu. Sraz všech soutěžících je nejpozději v 19 hodin. Pokud si chcete dopřát před vystoupením krátkou zvukovou zkoušku, máte možnost dle následujícího rozpisu. Časy a pořadí zvukovky nelze měnit (času před vystoupením je málo). Bublina taky připomněla, že se hrají čtyři soutěžní písničky a že si lze vybrat zcela jiné písničky než v základním kole nebo klidně ty stejné, popřípadě je nakombinovat. Taktika je na soutěžících. Prosila taky, aby nejpozději do středy 28.2. poslali seznam písniček v pořadí, v jakém je budou hrát (pokud je již neposlali), včetně informací o autorech hudby a textu, pro tetu OSU. Taky dodala: „Pokud došlo od poslání přihlašovadla ke změnám v kapele, pošlete buď upravené přihlašovadlo nebo mailem změnu sestavy (Vyhnete se tím překvapení, až budete číst v reportáži ze semifinále, jak skvěle hrál člen vaší kapely, který tam již půl roku není.). Pokud máte jiné požadavky na ozvučení než je v přihlašovadle, pošlete je našemu zvukaři. Díky! Protože jsme já či Cimbura kapely v základních kolech vesměs představili, nebudu se již opakovat. Ostatně Cimbura, který mě skvěle po dobu mé nepřítomnosti nahradil, za což jsem mu složil poklonu, se personálními otázkami vlastně také příliš nezabýval.

Blondýna z Rakovníku (Foto Anna Halamová)

Písničkářka Eva Suková alias Blondýna přijela z Rakovníka a v základním kole se uvedla ještě před soutěží v tzv. přihlašovadle mě milým a příjemně vyznělým textem o sobě. Např. uvedla, cituji: „Pravidelně básněmi častuji posluchače na koncertech. Jsou podobně kvalitní jako písně. Většinou mají tak dva řádky a nemravnou nebo nevýchovnou pointu. Kdybyste chtěli, abych vám napsala technické požadavky k hraní, tak to radši nechtějte. Ale jsem hodná a veselá. Moje kytara nemá žádný výstupní čudlíček.“ Konstatoval jsem, že masku „hloupé blondýny“ využívá s nadhledem a výtečně. Vystoupení zahájila sbírkou, resp. párem básní a pak skladbou Hérečka. Následovala píseň Valentýn, jíž opět předcházela básnická vložka. Opět pěkné. Protože miluju ptákoviny, bylo mi to zase milé. Prezentuje neotřele neotřelé nápady. Další báseň si vyhrála s vlastními jmény Klementa a Karolíny. Hloubavou baladou Výprava a závěrečná Milý fanoušku potvrdila dojem ze základního kola. Pěkný divadelně písničkářský vstup.

Jakodoma z Prahy (Foto Anna Halamová)

Pod složitým názvem Dušan je tu JAKODOMA band přihlásil a následně  na JAKODOMA v názvu pokrátil svoji fungl novou kapelu autor a leader Dušan Jakodoma Bitala. Úvodní Chci ti něco říct pěkně šlapala. Zdánlivě nenápadná basová kytara, bluesovatá foukačka solidní cajón a frontman Dušan. Dá se to a chutná to. V podobném „najazzlém“ soundu pokračovala Afrika. Solidní. Další jazz Šumaři nebyla žádná šumařina. Opět to šlapalo. Finálovka Popelář už v Notování taky zazněla a nezklamala. Pěkné.

Láďa Zítka z Bystřice nad Pernštejnem (Foto Anna Halamová)

Láďa Zítka je ostřílený písničkářský mazák s kytarou a foukačkou. Svěřil se v úvodu zážitkem z „ne až tak zvládnutého“ alkoholického opojení Opička. Poučné a pravdivé. Ve druhé písni Řezbář nechal foukačku naplno vyznít v povedeném sóle. Inu jak jinak, než zase musím rád konstatovat „Solidní“. Věrná smrt je „na vážno“, ale má šmrnc a zaujala mně textem i podáním. Závěrečná Sněží pro mě není nová, ale rád si ji poslechnu. „Dost dobrá náladovka“. Nezklamal.

Kupodivu z Brna (Foto Anna Halamová)

Následovalo Kupodivu. Po základním kole jsem napsal, „je to brněnské hudební seskupení mladých, leč zkušených muzikantů, hrající v dost neobvyklém složení zpěv, saxofon, klávesy, baskytara a žádná kytara. A taky jsem napsal „Funguje jim to.“ Doktor vět zahájil ve stejné pohodě, jako si je pamatuju ze základního kola. Pak zazněl song o kapkách Kape mi na maják.  No, já tu hlášku sice znám spíš jako „Cáká, či šplouchá mi na maják.“, resp. Kape mi na karbid.“, ale popisované množství kapek je vlastně šplouchání. Jen ten cajón mi v tomhle kousku zněl „příliš kontrastně“. Myslím tím basové a vysoké zvuky z něj se linoucí. Že by se v tu chvíli nevedlo zvučení? Zakázané ovoce už znělo v základním kole a stále trvám na tom, že tohle blues bych zásadně nezakazoval. Naopak, je „velmi hodno zájmu“. Své vystoupení ukončili písní Marná káva a tam už jim cajón hrál jak měl. Marta Břeňová skvěle zpívala a vůbec celý soubor opět předvedl solidní profesionální výkon.

LeDva z Prahy (Foto Anna Halamová)

Protože jsem vystoupení dalšího semifinalisty v základním kole Notování prošvihnul, dávám obzvlášť pozor. Jak pravil Cimbura, přihlásili se už jednou, ale život je tehdy donutil ze soutěže Notování odstoupit. Potvrzuju Cimburův názor, že „LeDva má velmi dobrý sound“. Splav to potvrdil. Velmi mě zaujala, stejně jako podle reportáže z jejich prvního soutěžního vystoupení i Cimburu, píseň Lena o obrýlené Leně. Ta mně pobavila asi nejvíc. Skladby Jsem F. i „kráčející blues“ Převozník potěšily. Inu v semifinále Notování je už úroveň vystupujících bezesporu velmi solidní.

Větrno z Liberce (Foto Jirka Esser)

Liberecké Větrno „už dlouho i v tomhle novém složení je pořád mě velmi milá řácká trampírna“. Psal jsem o nich, že mají až básnivé texty „s náladou i s myšlenkou“. A taky že patří do mé soukromé kategorie „studánka vody čiré“, ačkoli jsem ve vokálech zaznamenal neobvyklé falše. Už z úvodní Na vlnách to koukalo. Listopad je pocitová náladovka. Na nic si prostě nehrají. Ztracený kout zněl už v základním kole, a zase dnes, potěšil. Dobropřej doplnil menu a pak, že trampská muzika nezní. Obvykle jim to zní a jak. Jenže nevím, jestli měli dobře nastavené odposlechy, či co, ale vokály semo tamo opravdu neladily. Škoda.

Přelet M. S. z Blovic (Foto Jirka Esser)

Finále včera obstaralo trio Přelet M.S., což je seskupení, které jako výjimka potvrzuje pravidlo, že učitelka je diagnóza. Vím to, že některé učitelky jsou úžasné. Minimálně od té doby když jsme se v Mácích potkali s Jamajkou Koblicovou, taky učitelkou. Jsou to „milé skvělé baby“. Zpívá jim to jak z praku, je s nima legrace i sranda a vůbec na ně už dlouho trpím. Končím s psaním a už jen poslouchám.

Howgh Balík