(6. 11. 10)
Útulný sálek Music Hall v patře obchodu hudebními nástroji Music City kousek od obří O2 Arény se rozloučil s rockovou ligou. Zvukaři Kuba Moravec a Vojta Samohel přivezli svůj aparát a soutěžící 3. základního kola letošního ročníku Notování, které proběhlo 4. listopadu 2010, měli o důvod víc cítit se tam jako doma. Tentokrát tomu nahrála i dramaturgie, protože z pěti startujících kapel celostátní soutěže (šestý soutěžící, en&kapela z Brna, nedorazili) byly čtyři domácí, pražské, a jen jedna přespolní – plzeňská. Moderátoři Bublina a Belmondo vyfasovali mikrofony a mohlo se začít.
Kačka Kozáková s maminkou v závěru večera, foto Jirka Paparaci Šámal
První nastoupili plzeňští Jen tak a Bublina musela upozornit svého kolegu spolumoderátora (a zároveň zákonitého manžela) aby nezacláněl, protože jinak by asi diváci neviděli na umělce. První soutěžící totiž byli menší než obvykle, neb součet jejich věku dosahuje úctyhodných sedmadvaceti let – Evě Röhrichové)* je 9, Katce Kozákové 7 a Tomášovi Kozákovi 11 roků – a jsou nejmladšími soutěžícími Notování v celé jeho historii. Kapelka vznikla před dvěma lety a už stačila vyhrát zlatou Dětskou Portu a dětskou soutěž na letošní Jizerské notě. V Hejnicích na Jizerské notě, při hostování v odpoledním programu, vlétla bez bázně mezi dospělácké kapely Oranžovým expresem! Tady Tomáš, kterého nebylo za kytarou téměř vidět, hrdinně vypustil do sálu úvodní větu: „Kdyby tady někdo měl rád sladké, může si zamlsat“ a kapela začala vystoupení milou písničkou V cukrárně Pod žabkou, odpovídající věku členů. Pak přišla na řadu Žalmanova úprava lidovky Když jsem šel okolo a na populární Zuzanu (víte, že text do češtiny přeložil Josef Škvorecký?) Tomáš vyměnil kytaru za banjo. Závěrečné Dudy v Edinburghu doprovodil na české dudy. Zpěvačky se držely svých zobcových fléten a perkusí, z nichž nejdůležitější, rytmické bubínky obsluhovala malá Kačenka… Vysvětlivka: *) je-li vám Evino příjmení povědomé, máte pravdu. Je z muzikantského rodu – neteř hudebního skladatele a muzikanta Míši Röhricha a vnučka uznávaného trampského barda, písničkáře Bédi Šedifky Röhricha.
Martin Hejnák, foto Jirka Paparaci Šámal
Písničkář Martin Hejnák, jehož písničky Belmondo nazval „folkem bez přívlastků“ je sice sólový muzikant, ale v mnohém vykoná víc než muzikanty našlapané Rudolfinum. Za vše jmenujme aspoň klubovou přehlídku Hejnákovo hudební pásmo, kterou pořádá několikrát do roka, a velmi záslužný projekt Studna neobjevená – právě vydanou cédéčkovou kompilaci mediálně neznámých písničkářů a skupin, která je na obalu i disku číslována jedničkou, takže guru projektu zřejmě počítá s jeho pokračováním. Mimo jiné je na tomto počinu zúčastněn i čestný člen RN a Hejnákův velký příznivec Martin Rous. Že toto kamarádství nikterak neovlivnilo pozici Martina Hejnáka v Notování, o tom svědčí výsledková tabulka…
Bejlí od loňska změnilo sestavu. Po dvou letech kapelu opustila akordeonistka Markéta Chmelová, aby odešla pracovat jako dobrovolnice mezi domorodce v africké Ugandě. Na její místo v kaple nastoupila Romana Sulčíková, která se minulého ročníku Notování zúčastnila jako písničkářka. Další obsazení zůstalo stejné – kapelník, autor, kytarista a zpěvák Petr Brousil a perkusista David Deutscha. Když Petr ohlašoval čtvrtou skladbu, písničku Zahradník, kterou prý zařadili proto, že se do téhle roční doby hodí, zazněla ze sálu otázka „Ta bude o Juppovi, že?“. Úsměvy a dobrá nálada, které skupina navodila, touto písničkou vyvrcholily.
Radim Flender & spol. se sice přihlásili jako duo s Lucií Slámovou, ale než došlo k soutěži, rozrostli se o akordeonistu a basového kytaristu (a Lucka dodala, že i o dvě kila). Moderátoři si libovali, že se toto bobtnající hudební těleso nepřihlásilo až do nějakého jarního kola. Těleso velikosti symfonického orchestru by se do Music Hall nemohlo vejít! Radimovy písničky pak nechaly posluchače nahlédnout do autorova života. O písni Já se trápím Radim dokonce přímo řekl, že vznikla z hlášek, které slýchal od exmanželky před rozvodem…
Kapela Veget zasloužilého bluegrassového náčelníka Jardy Náčelníka Záruby finišovala toto základní kolo. Pokud byl Jen tak nejmladším souborem, pak se Veget důstojně zařadil na druhou stranu žebříčku. Potěšili zejména pamětníky, protože „po vegeťácku“ znějící banjo, mandolínu, kytaru, kontrabas a zpěv, ať už dámský či pánský, tak často neslýcháme. A přesto je nám ten zvuk stále důvěrně známý. Tomu, kdo ho má rád, můžeme doporučit, aby se vypravil koncem příštího léta na příjemný bluegrassový festiválek DoModra, který v lesní restauraci U krále Václava v Praze – Krči Veget tradičně pořádá. My už tam byli a bylo to fajn!
Klávesová sekce Pout tříruč – Šárka a Ivan, foto Jirka Paparaci Šámal
Jako hosté vystoupila pardubická Pouta, vedená Radkem Novákem (kytara, zpěv), zdobená jeho sestrou Šárkou Fuchsovou (zpěv, perkuse, klávesy) a v kapelu kompletovaná Ivanem Šmejdou (klávesy a kytara, zpěv) a Davidem Bromem (baskytara, zpěv – už i sólový!), kterého si určitě budou pamatovat fandové Kamelotu. Bublina velmi správně upozornila, že když Pouta začínala svou muzikantkou dráhu, byla jen o málo starší než přítomný Jen tak – a kam to dotáhla! Byl to moc příjemný bonbon na závěr soutěžního večera. A přídavkem o tom, kdo zkouší stavět most mezi černou a bílou, kdo hledá souvislost mezi důvěrou a vírou, připomněla Pouta někdejší skupinu Poupata, ze které sourozenci Novákovi vzešli.
Rada Notování se během vystoupení Pout poradila a poslala do semifinále Bejlí, diváci pak udělili stejný počet bodů dvěma kapelám na špici tabulky a posunuly je tak obě do semifinále. Jsou to Jen tak a Veget. Všem třem blahopřejeme! Příští – 4. základní kolo – bude v Music City ve čtvrtek 2. prosince. Těšíme se na něj už teď.
Honza Dobiáš a Cimbura
