Řeč o finále XVI. ročníku Notování 6. 6. 2019

Den, kdy finále písničkové soutěže probíhalo, 6. červen, byl jedním z prvních v řadě tropických dnů na konci letošního jara. Jeden z posledních, kdy se navečer ochlazovalo tak akorát, aby se v koncertním sále Music City ještě dalo při otevřených oknech existovat. Na další den natolik chladný, aby můj mozek zůstal použivatelným, jsem čekal deset dnů a proto tato reportáž vzniká ve skluzu, ale třeba bude o to zajímavější. Posuďte sami…

Vezmu to od šestého místa v hlasování diváků po první. A hned zkonstatuji, že šesté místo pražské česko-americké skupiny LUCY4MUSIC bylo pro mne zklamáním. Frontgirl skupiny Lucie Motošická, autorka melodií a spolu se svojí klávesistkou Silvou Náhlou i autorka textů písní, které zpívá, je rozhodně vynikající, od standardu se odlišující zpěvačkou a její kapela šlape, že by jí mohli kdejací profíci závidět. Jako důkaz vám mohu nabídnout jejich nový, hudebně i filmařsky velmi zdařilý klip „Lucy4music – Kde domov můj“ na YouTube.  Možná byl poněkud „napoplý“ sound skupiny pro diváky Notování méně přijatelný než to, co předváděli ostatní, nebo si kapela přivedla do hlediště méně skalních příznivců než někteří jiní, ale není to podstatné. Protože každý ze šesti finalistů může považovat za úspěch už to, že se do finále dostal.

Páté místo patřilo nejvzdálenějším účastníkům finále, kroměřížské skupině JAMTOUR, která mě z obou předchozích kol zaujala víc v základním, kde hrála pouze v triu, což dalo vyniknout kvalitě kontrabasisty Marka Vymlátila. Rozhodně ale byli zajímaví i v semifinále a ve finále, z něhož si odvezli cenu za divácky nejúspěšnější písničku Mám brouka v hlavě manželů Štěpánových (melodie kytarista a zpěvák Radislav, text zpěvačka a hráčka na drobnou rytmiku Jana), autorů většiny repertoáru skupiny. Kolegu Balíka, na finále ze zdravotních důvodů nepřítomného, by určitě velmi zaujal stojan naklánějící cajon do úhlu 45°, což výrazně usnadňuje hru i osobám s „kratšíma rukama“, jako je čtvrtý člen Jamtouru, v kapele natolik nový, že jeho jméno jsem nikde nenašel. Ale hraje na svůj nástroj pěkně!

I když se to ve výsledkové tabulce nazývá 2. až 4. místo, musím konstatovat, že na druhém místě vytvořilo hlasování diváků nebývalou a neočekávanou písničkářskou skrumáž dvou dam a jednoho pána.
– První z nich byla, dle abecedního pořádku, BLONDÝNA (Eva Suková), v Rakovníku žijící Brňačka (což není slyšet!!!), nejlépe oblékaná žena českého folku, jejíž písničkářství a básnětvorbu lze označit za intelektuální recesi, o čemž vás může vedle jejích písniček přesvědčit i její nedávno vydaná knížka veršů „Zabásni m(n)ě“… Ovšem, použil-li jsem při označení Blondýniny tvorby slova „intelektuální“, neznamená to, že její tvorba je adresována jen úzkému okruhu posluchačů, což potvrzuje jak její úspěch v Notování, tak např. vítězství ve Veleňském čumprdlikovi 15. června tr. (pro zajímavost: tuto soutěž pořádají již léta manželé Budilovi, z nichž Jardu Notování zná jako kapelníka skupiny Městská, mnohonásobné účastnice a letošní semifinalistky Notování).

– Další písničkářkou, která se o druhé místo podělila, byla v Praze žijící a z Českého Krumlova pocházející TEREZA JAKOBOVÁ, osobnost pozoruhodná už svým mladistvým zjevem, který jí sjednává pozornost (a zaslouženou!), vedle různověkého publika i mezi o deset let mladšími postpubescenty. Její dost silné texty „o něčem“ a dobře vymyšlené melodie dokonale překrývají její mírné výslovnostní nedostatky a drobátko jednodušší hru na kytaru a úspěch u publika je zaručen. Terezka vydala v r. 2016 svoji debutovou desku „Melodie dnů“ a zcela náhodně jsem ji nedávno potkal na cestě ze studia, kde točí další písničky. Ale zda je točí „do šuplíku“, nebo jestli chystá svoje druhé album, to mi neprozradila.

– Snad každé kolo tohoto ročníku provázela nějaká mrzutost, kterou se nám většinou podařilo operativně zakrýt pozváním náhradníka atp. Tentokrát vznikla šlamastyka v kapele Jefferson vinou úrazu kapelníka Honzy Horkela, pro který museli Jeffersoni z finále odstoupit. Z obou náhradníků – Tereza Balonová a Melda & spol. – mohl přijet jen druhý, tedy MELDA (Petr Meluzin) bez spol., protože, jak pravil: „Milda bude v tom termínu rodit.“ Ale přesvědčit se nechal, přijel a nelitoval! Upřímné a vypovídající písničky muže pokročile středního věku zajistily jejich autorovi hezké umístění mezi dvěma mladými hezkými dámami – co více si přát? Snad jen aby ho získané ceny bez problému dohonily. Melda totiž zůstal i ve finále věrný cestování vlakem a do domovských Boskovic odjel dávno před vyhlášením výsledků…

Na prvním místě XVI. ročníku se divácké hlasování shodlo s verdiktem Rady Notování, což se nestává každý rok. Vítězem u diváků i u RN se stali ADAMS EMILY z Plzně, původně jazz-folkové duo autorky většiny repertoáru, baskytaristky a zpěvačky Emílie Bauerové a kytaristy Martina Adamovského, které se do finále rozrostlo o bubeníka Víťu Patočku a předvedlo výkon, ze kterého mi (a nebyl jsem sám) slastí až jezdil mráz po zádech… Musím se přiznat, že píšu-li, že jde o formaci jazz-folkovou, mám pocit, že drobátko lžu pro radost zarytých folkáčů. Pro mne jsou Adams Emily jasní jazzíci a mám z toho radost. Radost, že naše publikum dokáže podat ruku i jiné než folkové muzice, pokud je tato kvalitně vytvářena. A moc se těším na vystoupení Adams Emily na scéně Šance Muzikus 30. června na festivalu Okolo Třeboně, kam jedou za finanční podpory Notování jako jeho reprezentanti, což je jedna z cen, které se u nás finalistům dostává.

Po úchvatném vystoupení Adams Emily následovala přestávka, při níž se nazvučil host programu, loňský divácký vítěz Notování, písničkář PAVEL ČADEK, originální violoncellista a hudební skladatel, textař skvělých a jedinečně zpracovaných postřehů. Mnohdy smíšek, nad jehož písničkami krev v žilách, po zamyšlení, tuhne, až se drolí… Superlativů o něm bylo napsáno již tolik, že nemá smysl, abych pokračoval. Raději poznamenám že v současné době Pavel připravuje svoje debutové CD o němž se můžete dozvědět víc na Startovači, jehož sbírka ve prospěch alba je také velmi úspěšná. Ale to vůbec nebrání tomu, aby kdokoliv přispěl jakoukoliv sumou a zajistil si tak nejen vděk Pavla Čadka, ale i jeho desku a další bonusy.

XVI. ročník Notování skončil, ať žje ročník XVII.! Přihlášky do něj sbíráme do konce června na adrese notovani@seznam.cz. Zájemce o účast v soutěži prosíme, aby do předmětu mailu uvedli XVII. ROČNÍK a napsali, že by měli zájem u nás soutěžit. Zbytek s nimi vyřeší naše dramaturgie…

Závěrem děkujeme za přízeň všem, kteří se ročníku již minulého zúčastnili, muzikantům, divákům, našim spolupracovníkům a partnerům a mnohým dalším spřízněným duším. Těšíme se na setkání s vámi v září (a o dalších prvních pracovních čtvrtcích v měsíci), opět v sále při kavárně v pražské budově obchodu hudeními nástroji a příslušenstvím Music City, který bude naším hlavním partnerem už desátý rok.

Karel Vidimský – Cimbura, 16. června 2019