O posledním základním kole tohoto ročníku vám budu tentokrát vyprávět. A protože hodnocení bylo tentokrát moře, doporučuji vám, abyste si ve druhém okně otevřeli odkaz na výsledky, kde se dozvíte i kdo postoupil do semifinále atd. Úvod reportáže považuji tímto odkazem za vyřešený. Nemá smysl víc tu breptat, když muziky byl zase kopec!
Krásná zpěvačka liší se od ostatních žen, kterým stačí dobře vypadat, tím, že umí velmi dobře zpívat. A já s potěšením konstatuji, že Lucie Motošická, frontgirl a výrazná spoluautorka repertoáru skupiny LUCY4MUSIC, uvedené požadavky velmi dobře splňuje, stejně jako její kapela šlape jako švýcarské hodinky. A švýcarské hodinky, ty šlapou nejen přesně, ale i s radostí a já ji u Luciiny kapely slyšel. Kapela je zajímavá nejen poslechově, ale i svým mírně amébickým složením, ve kterém hrají vedle českých muzikantů i Američané. Na Notování byl ale jenom jeden, a možná i proto byla jen jedna písnička – Little Girl, v angličtině. Cítím ale, že poměr angličtiny k češtině 1 : 3 byl pro naše české publikum velmi vyvážený. Díky za příjemné vystoupení hned na začátku večera.
Jako druhé mělo na scénu nastoupit duo DARUDAJ z Varnsdorfu, které ale z důvodu, který jsme neznali, nedorazilo. Po návratu z Notování domů jsme měli v ve schránce soutěže mail odeslaný v průběhu večera. Chlapcům cestou kleklo auto. Jsou věci, které nelze ovlivnit…
Skupina DÉ DOMHNAIGH-NEDĚLE je mladší odnoží dobřanské skupiny Dé Domhnaigh, jíž jsme viděli ve 3. kole tohoto ročníku, v podstatě její „žákovský soubor“, hrající samozřejmě, jako jeho „učitelé“, keltskou muziku.
A musím říci, že ač ne zrovna vrcholově, vzhledem k mládí většiny členů souboru hodně dobře! Svůj vzor a pramen repertoáru našli u Asonance a dalších českých klasiků žánru. Písničkami s texty Jana Laštovičky a Dušana Vančury a úvodní instrumentálkou u nás zapracovali tak dobře, že se nemohu ubránit prohlášení, že žáci nemají daleko k dotažení svých učitelů, pokud s nimi už nestojí v jedné lajně.
Velmi alternativní písničkář MARTIN HEJNÁK z Kladna patří v současnosti k nejtradičnějším a zároveň nejnekonvenčnějším účastníkům Notování. Jeho věrnosti Notování i jeho originálnímu stylu si velmi vážíme. Čestný člen Rady Notování písničkář Martin Rous dokonce ctí Hejnáka natolik, že je mu i kamarádem – rádcem a spoluautorem několika písní z nichž dvě, Chmýří a Španělského býka, jsme toho večera slyšeli. Hejnák není autor, kterého by měli diváci i poroty mnoho vůle nosit na ramenou a jinak adorovat, ale jeho tvorba, na přelomu století (vystupoval dřív, než Notování začalo) velmi neuspořádaná, během let získala řád a vyzrála do podoby zajímavého alternativního „folkování“, které si určitě zaslouží větší pozornost, než se mu dostává.
Mladá kariéra v Rakovníku žijící písničkářky BLONDÝNY – Evy Sukové mi připomíná světlici: dlouhá, stále se rozšiřující žhavá čára na (hudebním) nebi a na konci nahoře velká záře do všech stran! Žasnu, jak tato vtipná chytrá mladá paní vystačí s malou zásobou akordů, jednoduchým přednesem, přirozenou komikou a k tomu dokonale vystajlovaným image na to, aby lidi opravdu bavila a slízela za to patřičný vděk. Blondýna je originál, jehož napodobitelka by byla nadbytečná… V tomto večeru se písničkářka překvapivě prezentovala i texty na převzaté melodie, Autobusem Bulata Okudžavy a Mercedesem Benz z repertoáru Janis Joplin, v poněkud vážnější poloze, než jsme zvyklí u její autorské tvorby. A taky dobře. Velmi dobře! Bych byl velmi rád, kdyby ta její světlice, až se nahoře rozzáří naplno, zářila hodně dlouho…
Zdeňka Zajíčka z Českých Budějovic, ex člena řady kapel (za všechny např. prvotní Spolektiv z 80. a 90. let) vystupujícího pod jménem DANTE PÍSNIČKÁŘ, jsem viděl poprvé loni na malém letním festivalu Ozvěny prázdnin. Jeho historizující folk mě tenkrát v open air prostředí s mnoha ruchy příliš nezaujal. O to víc mě potěšilo jeho vystoupení u nás. Dante dělá muziku rozhodně zajímavější, než jsem se původně domníval. Jeho melodie mají dynamiku podtrhující kvalitu textů jeho ženy Hanky (na internetu mají web, který najdete pod názvem Bohemiano). Výrazně lepší dojem než minule… A že jejich písničky v Notování nedopadly nejlépe? Dante je služebně mladý písničkář a přitom zkušený muzikant, který určitě přijde na to, jak styl dopilovat – a já mu to hodně přeju.
Hostem večera byla tentokrát nejčastější účastnice Notování všech dob ANIČKA DRÁBKOVÁ & DDB a dlužno říci, že ona a její spoluhráči, Martin Kadlec (kapelník, autor repertoáru, zpěv, kytara atd.) a Marek Štulír (velký krmič uší hrající na baskytaru) předvedli vystoupení, které bylo vskutku zlatým hřebem programu, což v podstatě nikoho nepřekvapilo, protože DDB je již dlouho a dobře zavedená „firma“. Domnívá-li se snad někdo, že je nezná, pravděpodobně se mýlí. Skupina v běhu času dlouhá léta působila jako duo, trio a kvartet Disneyband. Dnes jsou znovu jenom tři a skvěle dokazují, že nápaditá rytmická muzika se dá výborně dělat i bez bicích. O Aniččině zpěvu a vyhrávkách na různé nástroje se nezmiňuji zcela programově, protože navršené superlativy by prodloužily toto povídání na dvojnásobek.
Takový hezký to byl večer, a přesto musím končit tak trochu do smutna a navíc vás poprosit o pomoc s vyřešením problému. Dobrá duše, která s námi řádku let ochotně a dobře spolupracovala, šéfka a barmanka Hudební kavárny Point Petra Kuchyňková na konci února v Music City končí. A byli jsme upozorněni, že 7. března proběhne 1. semifinále bez obsluhy na baru, takže prosím všechny, kteří se chystají přijít, aby si tu flašku limči a pišingr tentokrát přinesli vlastní. Děkuji vám za pochopení a Petře za celou partu okolo Notování za vše dobré, co pro nás udělala. Nebylo toho málo!
Karel Vidimský – Cimbura