Žijeme v divné době. Druhé a třetí semifinále se přesto podařilo uskutečnit, byť v o pět měsíců posunutých termínech a třetí dokonce, k naší velké hořkosti, bez hosta. Jak to bude s finále posunutým zatím na 5. listopad nemáme tušení… Vzhledem k tomu, že při 3. semifinále kolega pišec Balík strádal v teple domova rýmičkou a já měl jiné povinnosti, předběhla na stránkách FOLKtimu tuto řeč reportáž Miloše Kellera, o níž se budu v následném povídání maličko opírat…

Monika Šmídová + Katka Skvělá + Mára Šustáček + Vlaďas Kučera = SOND (foto Rejka Balcarová)

Večer otevřela na vlastní žádost skupina SADA NA OPRAVU DUŠÍ (zvaná též SNOD) z Prahy, na jejíž zpěvačku Katku Skvělou čekalo v předsálí její miminko. Možná to výkon kapely poněkud poznamenalo jakýmsi podprahovým neklidem… Každopádně tím, co předvedli, jsem byl zaujat stejně málo jako v základním kole: autorsky chudé písničky v podání obou nevýrazných zpěváků (vedle Katky Marek Šustáček) nezachránilo ani jejich celkem solidní instrumentální podání. Na vlastní oči a hlavně uši se o tom můžete přesvědčit v ukázkové písni Stařec a moře, jíž kapela hrála jako novinku repertoáru.

Maruška Sommerová + Jarda Šťastný jh. (foto Rejka Balcarová)

Žijeme v divné době a tak došlo k tomu, že duo Hmlisto muselo svoji účast v semifinále odříci kvůli koronavirovým karanténám po návratu z Čech na jejich domovské Slovensko. Jako náhradnice vystoupila MARIE SOMMEROVÁ z Lysé nad Labem (která byla nucena vzdát minulé semifinále) tentokrát v doprovodu hostujícího JAROSLAVA ŠŤASTNÉHO. Příjemně mě překvapilo šťastné spojení Maruščiny ukulele a Jardova kontrabasu. A navíc, Jarda se svým nástrojem patřil (spolu se Šimim z Monopólu a Joem Afterem z party Luboše Javůrka) do trojice mistrů basování, která tento ročník Notování zdobila… O tom, co předvedla Maruška takové superlativy žel napsat nelze. Zde se plně shoduji s Milošem Kellerem, mrkněte do jeho reportáže. A taky tady na názornou ukázku Jsem v tom

Martin Malýček Malý + Verča Slabová + Martin Fejt + Týnka Hnízdilová + Honza Bobek = meziNáma (foto Rejka Balcarová)

“Náš problém je v tom, že málo vystupujeme…”, řekl mi po vystoupení jeden z členů mladoboleslavské, pět let mladé kapely MEZINÁMA. A měl nejspíš pravdu. Kapela je partou dobrých instrumentalistů, jejich autorské písničky mají velmi dobře zpracované i interpretované vokály a přesto mají drobátko “těžkej zadek”. A právě to chce hrát, hrát, hrát, jinak se ta “nadměrná váha” nevytratí! Píšu narovinu jak to cítím tím spíš, že se mi ty písničky v zásadě líbí a že je mi ta parta sympatická (myslím si, že spolu chodí nejen do zkušebny, ale i na pivo). Ochutnejte je zde písničkou Zvířátka

Nevím, mám-li napsat, že středočeský TRIOMAT je pohrobkem Chorošů nebo předvojem jejich nového obsazení, ale nevadí to. Podstatné je, že Monča Šmídová (zde akustická baskytara, ve SNODu kytara), Aleš Rogalewicz (kytara, zpěv) a Tomáš Dough Machalík (kytara, zpěv, většinový autor repertoáru) nedělají ani jednomu z názvů ostudu. Naopak! Romatika, nostalgie, humor a nadhled jejich repertoáru jsou v dokonalé rovnováze a připočtu-li k tomu originální interpretaci pak žasnu, že v hlasování diváků obsadili až třetí místo… Dříve zmíněnou dokonalou vyváženost dokázali triomatští nacpat do písně Čtyři roční období inspirované motivem ze stejnojmešnného díla Antonia Vivaldiho, tak si ji hezky vychutnejte.

Písničkář Martin Čarný (foto Anička Halamová)

Písničkáři MARTINOVI ČARNÉMU III., západočeskému Pražákovi, jsem slíbil, že řeč o něm zahájím sdělením, že je lempl! Slib plním, protože natáhnout si večer přede dnem vystoupení na kytaru nové struny a potom dolaďovat po celé vystoupení… Vysvětlil mi, že je plachý, moc nevystupuje a chybí mu zkušenost, ach jo…  Chvályhodné ale je, že zatím co v předchozích účastech v Notování několik let protáčel čtyři stejné písničky, do tohoto kola nastoupil se čtyřmi novinkami! Překvapil v nich mj. i tím, že v porovnání s jeho starší více méně folk-rockovou tvorbou voní jeho nové songy popem. A píše-li Miloš Keller o rozervaném romatismu ve třech z nich, má pravdu. Ovšem čtvrtá, Cesta anarchistického dobytka za štěstím je originálním kouskem, který podpořen Martinovým dobře znělým hlasem (nejen v této písni) a možná i fyziognomií mladého Waldemara Matušky, vyhoupl autora na druhé místo diváckého hlasování.

Ondra Berka + Lucka Slámová + Filip Hájek + Vláďa Vocásek = Manon (foto Rejka Balcarová)

První šprušle v diváckém hlasování pro pražskou rock-folkovou (nebo naopak?) skupinu MANON nebyla žádným překvapením. Jak silně působivé vystoupení to bylo, to si přečtěte u Miloše Kellera. Já k tomu dodám, že v kapele se sešli ostřílení borci, které Notování dobře zná: zpěvačka Lucie Slámová (soutěžila ve skupinách Flender & spol. a Ve čtvrtek v pět), Ondřej Berka (Ve čtvrtek v pět) a Vláďa Vocásek (Josephine Lucky Kaletové). Takže jediným nováčkem je pro nás oproti spoluhráčům mladičký leč pozoruhodný bubeník Filip Hájek (elektrické bicí – v Notování poprvé, nepletu-li se). Jako ukázku nemohu dát nic jiného než vítěznou píseň večera Aurora borealis, česky Polární záře.

A tím Notování pro tentokrát skončilo! Zástupcům Music City, které je nám vstřícným a blahosklonným patronem, jsme slíbili, že budeme do 22 hodin hotovi, což jsme splnili. Poté, co diváci odešli, jsme večer vyhodnotili a Belmondo potom doma ještě počítal, až se mu z hlavy kouřilo. Z jeho snažení vzešla tabulka vítězů 3. semifinále a finalistů XVII. ročníku naší soutěže, jíž můžete odsud navštívit.

Žijeme v divné době a nemohu vám zaručit, že finále bude 5. listopadu, jak jsem psal už minule, ale věříme, že covid 19 nevyhraje! Sledujte proto náš facebook nebo program finále na webu, kde by se změna data vyvrcholení ročníku také projevila…
Děkujeme vám za pochopení.

Karel Vidimský – Cimbura