Čtvrtek 4. března patřil v klubu Kocour prvnímu semifinálovému večeru letošního ročníku Notování. A noblesně nejen začal, ale i pokračoval a vyvrcholil vystoupením hostů, kterými tentokrát byli Žamboši.

Tomáš Coudy Janoušek a Igor Doležal, foto Jirka Paparaci Šámal

Tomáš Coudy Janoušek a Igor Doležal, foto Jirka Paparaci Šámal

Začalo duo kytaristů a byl to začátek jaksepatří. Dva opravdu mužské hlasy to rozjely tak, že byly slyšet až venku na tramvajových kolejích. Igor se sice omlouval, že slyší po zánětu pořád jen na jedno ucho, ale byl to úžasný start večera – kolik muziky dokáží udělat dvě kytary.

Po nich přišel písničkář, který bydlí v Rosovicích u Dobříše – Jirka Řehulka. „Mám vřelý vztah k životu, nikoliv však na netu“ odpověděl ve verších na slova tradičních moderátorů Bubliny a Belmonda, kteří o Jirkovi pravili, že sehnat o něm nějaké informace elektronickou cestou je téměř nemožné, protože Jirka nepoužívá internet, webové stránky a snad ani mobil… A pak ještě písničkář omluvil třináctiletou flétnistku, která s ním vystupuje v písničce Když se řeka zavlní, ale jak řekl „táta ji nepustil do Prahy s bývalým příbramským buřičem“… K třetí písničce s budovatelským názvem K lepším zítřkům odložil kytaru a vystačil si s pusou, o Plíživé, kterou zakončil své vystoupení řekl, že si pořád myslel, že ještě není hotová, ale přesto ji hrál na svých koncertech a zjistil – že je!

Szmyrum a chechuum, foto Jirka Paparaci Šámal

Szmyrum a chechuum, foto Jirka Paparaci Šámal

Třetí semifinalista zaplnil podium tak, že už to skoro ani víc nešlo, ale přesto v první půli zazářil jen dívčí (nebo ženský) trojhlas a kapelnice Bára Baronová odložila své housle a hrála jen na kosiště – to je ta kovová část kosy. Až v druhé písničce se kapela Szmyrum a chechuum představila se všemi nástroji, a tak jsme slyšeli cimbál, housle, flétnu, violoncello, klarinet a zobcovou flétnu. Zatímco Bára pochází z Těšína, hlavní zpěvačka Petra je herečkou a znají ji ti, kteří chodí do Divadla Radka Brzobohatého v pražské Opletalově ulici.

Svitky, foto Jirka Paparaci Šámal

Svitky, foto Jirka Paparaci Šámal

Když dozněly Mlýny, zaslouženě finálová písnička Szmyrum a chechuum, přišlo opět duo a opět přišel zážitek, kolik dva muzikanti dokáží vyprodukovat muziky! Hrály totiž Svitky – a to je kytarista, textař a zpěvák Jirka Kyncl společně s Jirkou Svítkem, který kouzlí na klarinet. Aby se představili, začali hned první písničkou s názvem Inženýři Jiří, protože oba jsou Jirkové a oba inženýři, pokračovali písní Rok o mužském pohledu na hezčí část lidstva, stačilo jim jen 16 slov k otextování blues Už spíš a skončili „etnickou“ písní Jolana, při níž Jirka Kyncl předvedl i sólo na okarínu. Názvy písní uvádím vlastně jen proto, abych dodal, že během tohoto vystoupení se publikum mělo proč pochechtávat a v závěru aplaudovat.

Kámen úrazu, foto Jirka Paparaci Šámal

Kámen úrazu, foto Jirka Paparaci Šámal

A přišla poslední kapela, která navzdory docela pesimistickému názvu Kámen úrazu rozdala tolik optimismu, že by jim to mohl ledaskdo závidět. Plným právem získali největší potlesk i největší ovace ze všech zúčastněných soutěžících. A kromě toho jim moderátoři přiřkli zcela zaslouženě asi primát nejmladšího účastníka Notování, protože zatímco zpěvačka Katka Kučerová – Aronová stála na podiu vedle svého bratra – kapelníka, kytaristy a zpěváka Michala – její sedmitýdenní dcerka Magda poslouchala v kočárku ve foyer.

Rada Notování se o přestávce sešla, jen aby si vyměnila názory, protože až po skončení třetího semifinále udělí divoké karty tomu, kdo postoupí jako další do finále. O prvenství Kamene úrazu nebylo pochyb, Rada kromě toho zkonstatovala, že Svitky mají výborné texty a Coudy s Igorem na sobě děsně zapracovali od základního kola.

Žamboši, foto Jirka Paparaci Šámal

Žamboši, foto Jirka Paparaci Šámal

Než Bublina s Belmondem vyhlásili výsledky, patřilo podium Žambochům, a byl to zážitek, odpovídající držitelům ceny Akademie. A jestli ještě nemáte jejich nejnovější cédéčko, zastavte se v obchodě pro ně co nejdřív.

Druhé semifinále se koná na stejném místě, ovšem ve skvělém dnu – 1. dubna. Přijďte potěšit především sebe, ale současně i ty, kteří tam ze sebe vydávají to nejlepší, co dovedou. 

Honza Dobiáš

Protože Honza přispívá nejen na naše stránky a doma, v počítači, na něj čekal ještě kousek novinařiny, který musel do rána odeslat, odešel z Kocoura tentokrát o něco dřív. Ochudil se tak o přídavek vítězného Kamene úrazu, se kterým vystoupil jako host Juří Nedavaška – Žamboch se svojí skupinou rytmických nástrojů. A Radu Notování připravil o radost veřejně mu poblahopřát k sedmdesátým narozeninám, které oslavil den před tím. Vyřídíme si to s ním příště!

Cimbura

Závěrečné slovo k této reportáži maně poslal v osobním mailu Cimburovi guru hostujících Žambochů, Mistr Jan z ValachDěkuju za hraní. Bylo nám dobře a když nám je dobře, je to na nás při hraní vidět… V Kocourovi byl fajn zvuk, bar který mne nerušil, prostředí super, sál adekvátní k typu akce. Myslím, že jste se přesunuli do lepšího.