(8. 1. 2013)

Předstartovní náladu 5. základního kola Notování 3. ledna 2013 poněkud pokazila díra v bubnu. V bláně kopáku bubeníka Kuby Janury z kapely Růže v trní a taky to, že do Music City Clubu nedorazilo, ani zprávu proč neposlalo plzeňské duo Jampet. Doufám, že jsou obě děvčata v pořádku… První zádrhel se vyřešil použitím bicích, které jsou ve výbavě klubu, a druhý posloužil pro vyrovnání časového skluzu, jenž začátek programu nabral stěhováním nástrojů. Takže start večera byl šťastný, i když to tak původně nevypadalo. A neméně dobře gradoval i program.

Rubinet v základním kole X. ročníku Notování

Rubinet, foto Rejka Balcarová

Od vystoupení skupiny Rubinet, která otevírala program, jsem si sliboval pohodový zážitek. Její kapelník Tomáš Coudy Janoušek u nás soutěžil již v šestém ročníku. A v sedmém se, již v duu s výborným kytaristou Igorem Doležalem, probojoval do semifinále. Skupina Rubinet, tedy již jmenované duo plus dvě zpěvačky, u nás hrála poprvé v ročníku osmém a teď se do soutěže, po roční pauze důkladně přestavěná, vrátila. Obě původní zpěvačky vzal čas a písničkám to neublížilo. Písničky nejsou hloupé, ale ani nový Rubinet, tedy zakladatelské duo + houslistka a baskytarista jim, žel, příliš nepomáhá. Souzvuk není úplně dokonalý a postrádám nápaditější aranžmá s výraznějšími sóly. A přitom se domnívám, že by to vše členové kapely za vynaložení potřebného úsilí mohli zvládnout.

Petr Minář v základním kole X. ročníku Notování

Petr Minář, foto Míša Bechyňová

Další soutěžící, písničkář Petr Minář je hudebník širokých zájmů, které začínají u aktivního chrámového zpívání a klasické hudby a různými kličkami vedou až k folku. A samozřejmě, že zanechávají stopu v jeho tvorbě, kterou u nás předvedl, zatímco převzaté písničky si schoval na jinam. Na Petrově Bandozonu jsem se dozvěděl, že vedle dobře hrané kytary doprovází svůj kultivovaný zpěv též hrou na klávesy. Škoda, že jí neozvláštnil svoje vystoupení v Notování. Střídání nástrojů mohlo napomoci silnějšímu dopadu jeho čtyř decentních, možná až příliš vyrovnaných písní do uší i duší posluchačů.

Růže v trní v základním kole X. ročníku Notování

Růže v trní, foto Petr Vymětal

Ve středu soutěžního pole mě mile překvapila málo přes tři roky mladá folk-rocková skupina Růže v trní. V Notování soutěží potřetí, tentokrát ve své nejsilnější, sotva před třemi týdny novým baskytaristou Michalem Kronym Jerglem doladěné sestavě. Těžištěm jejich repertoáru jsou vlastní melodie složené k veršům českých básníků, z nichž jsme slyšeli dvě básně Jaroslava Seiferta a dvě písňové úpravy balad K. J. Erbena. Většinou je zpíval – a hodně dobře – kytarista Michal Willie Sedláček za zajímavé vokální podpory Radky Faifrové (housle) a Evy Trnkové (flétna)… Nebudu ale jenom chválit: zkušenější dramaturg by, pro větší pestrost vystoupení, vybral písně rozmanitějšího tempa. Divákům se ale kapela každopádně líbila, jak napovídá výsledek jejich hlasování.

T´n´T v základním kole X. ročníku Notování

T´n´T, foto Rejka Balcarová

Duo T´n´T Terezy Bečičkové a Tomáše Ludvíčka existuje, stejně jako Notování, desátý rok. Naší soutěže se zúčastnili již ve druhém ročníku a vrátili se do ní ještě v ročníku třetím a pátém. Po pětileté přestávce nás, pořadatele, Tomáš potěšil tím, že na scénu nastoupil v tričku s logem Notování, které dostali na památku všichni finalisté druhého ročníku… Přesto, že T´n´T v současné době zkoušejí za velmi specifických podmínek, které pro ně vytvářejí Terezčiny děti (pětiletá Alenka, a dvouletá dvojčata Matěj a Ondřej), viděli a slyšeli jsme od nich vystoupení takřka stejně kvalitní, jako v dobách, kdy měli podmínky k tomu, aby se hudbě věnovali mnohem intenzivněji. Nadšená odezva, kterou sklidili, byla rozhodně zasloužená.

Svitky v základním kole X. ročníku Notování

Svitky, foto Petr Vymětal

Posledním startujícím měla být skupina 9. patro. A nebyla. Z důvodu onemocnění zpěvačky si, po dohodě s Radou Notování, kapela vyměnila startovní termín s duem Svitky, které mělo původně startovat 7. února v šestém základním kole. Duo Svitky tvoří dva kapelníci: devítipatrový Jirka Svítek a panelfotří Jirka Kyncl. Hrají Kynclovy písničky, které se nevejdou do repertoáru jeho domovských Panelákových fotrů. Nevejdou se, protože jejich hudební pojetí i suchý, takřka anglický humor jsou velmi odlišné od kompozic, které Kyncl vytvořil s a pro Panelfotry. A tak si je Jirka Kyncl, zdánlivě netečně až flegmaticky prozpěvuje sám, doprovázen jen svojí rázovitou elektrickou kytarou a mistrovským klarinetem Jirky Svítka, a ždímá při tom z očí diváků žejdlíky slzí smíchu.

Honza Donald Jícha, host X. ročníku Notování

Honza Donald Jícha, foto Rejka Balcarová

Dobrého humoru nikdy není dost a tak jsme po přestávce, v čase jednání Rady Notování a sčítání diváckých hlasů, rádi uvítali na scéně vítěze šestého ročníku Notování, písničkáře Honzu Donalda Jíchu, který vystoupil v doprovodu kontrabasisty Jendy Kříženeckého, který s ním vystupoval jako host po celý šestý ročník, a svojí ženy Kláry Jíchové, která ho dnes, stejně jako ve finále v r. 2009, doprovázela na housle. V tak autentický návrat tohoto vítěze na scénu Notování jsem nedoufal ani v nejmenším. Donald nezklamal a splnil do posledního písmene vše, co jsem o něm napsal do pozvánky na stránkách FOLKtimu. A když přidával píseň Poesie trampingu s textem složeným v jazyce a stylu Jaroslava Vrchlického, nezdržel se nadšené reakce ani písničkář Marek Vojtěch, kterého známe jako diváka v reakcích spíš rezervovanějšího.

A tady bych mohl končit, protože výsledky už znáte. Jenomže to byste se nedozvěděli, že sotvaže je Belmondo s Bublinou vyhlásili, pověděla nám kapelnice Růží v trní Radka Faifrová, že s postupem v kapele vůbec nepočítali a že druhý den odlétá na půl roku do Francie. Všechno se ale prý hravě vyřeší: kapelní zkoušky poběží po skypu a na semifinále Radka do Prahy přiletí!… A taky byste se nedozvěděli, že, aby nebylo růžových extravagancí dost, zapomněla kapela v klubu kytaristovu „barovou“ sedačku a zjistila to až po Radčině odletu. Zda ji (tu sesli) dohonili po telefonu zatím nevím a tak mohu končit. Ahoj na Notování 7. února 2013!

P. S.: Protože bych velmi nerad své čtenáře uvedl v omyl, dodávám ještě, že všechno létání Radky Faifrové děje se údajně letadlem.

Karel Vidimský – Cimbura