(6. 2. 2011)
V úvodu výsledků 6. základního kola Notování, které proběhlo 3. února 2011, zavěšených v posledních dnech, na se soutěží spřátelených serverech se píše o tom, jak to bylo pohodové kolo. K této informaci poznamenávám za Radu Notování, že nejpohodovější bylo pro našeho stařešinu Honzu Dobiáše. Zatím co jsme my, mladí, kmitali na sále, Honza seděl doma u počítače, upíjel bylinky, kterými rozháněl chřipku, a sledoval dění v Music Hall v přímém přenosu z webové kamery. Díky tomuto divu techniky a mobilnímu telefonu, se pak na dálku zúčastnil jednání Rady Notování. Jen na napsání reportáže podle přenosu se Honza necítil, a proto mě požádal o reportérský záskok, jehož produkt vám zde předkládám:
Jako první se divákům představila mladá pražská studentská skupina To není jen tak. Pamětníky starších ročníků zaujme jméno jejího kapelníka Zdeňka Rogalewicze. Ano, jeho bratránek Aleš byl účastníkem naší soutěže ve čtvrtém (jako sólista) a pátém (jako polovina Padua) ročníku. Vystoupení Zdeňkovy kapely bylo zřejmě poznamenáno cestovní horečkou a s ní spojenou nervozitou: chvíli po svém vystoupení se kapela rozprchla za různými cíli, jen kapelník vytrval až do vyhlášení výsledků.
Zlínský rodák, divadelník a písničkář Tomáš Vyoral, kamarádský kluk z Otrokovic, studuje a působí v amatérském Neomluveném divadle v Praze. Do Notování ho přivedla náhoda a dlužno říci, že i když nepostoupil, byla to náhoda šťastná. Tomášovi se Notování líbilo a jeho příjemná interpretace chytrých písniček z vlastní dílny zaujala. Domnívám se, že jsme ho toho večera viděli úplně všichni poprvé. Že to nebylo naposledy, v to doufá on i Rada Notování.
Jerryho dcera Danča, foto Jirka Paparci Šámal
Na třetí pozici startovala skupina Jerry & dcerry z Příbrami, jeden z mála účastníků Notování, který nemá ani webové stránky, ani profil na Bandzone, a který byl pro většinu diváků i Rady Notování do té chvíle velkou neznámou. Kvalitní výrazný alt studentky Radky Lienertové a flétny její mladší sestry Danči, housle Martina Lukeše a kytara a zpěv výborného textaře, taťky Jirky Jerryho Lienerta a především jejich společná obrovská radost z muziky vytvořily náladu, ve které kapela zazářila na nebi večera jako supernova. V diváckém hlasování zvítězila s velmi přesvědčivým bodovým náskokem!
Písničkář Tomáš Coudy Janoušek v Notování soutěžil poprvé v šestém ročníku. Do sedmého si přivedl parťáka Igora Doležala a do probíhajícího osmého tito kamarádi od dětství nastoupili jako pražská skupina Rubinet spolu se zpěvačkami Petrou Berkyovou a Martinou Růžičkovou, čímž podstatně stouplo estetično souboru. Jinak se ale mnoho nezměnilo. Některé z písniček jsme slyšeli v Notování již třetí rok, nejvýraznější zpěváckou osobností zůstal výborný kytarista Igor (škoda, že zpíval jen jednu písničku) a kapelu, která se zformovala loni v červnu, čeká ještě hodně práce.
Marek Vojtěch, foto Jirka Paparaci Šámal
Já jsem utek dneska ráno od cirkusu – tak začínala skočná písnička, kterou zahajoval svoje vystoupení s akordeonem zručně manipulující Marek Vojtěch z Prahy, dle vlastního tvrzení začátečník za zenitem, jinak též divadelník a ilustrátor známý především z dětských časopisů. Radostná energie, která z vystoupení tohoto pražského písničkáře výrazně kabaretiérského typu velmi silně čišela, a svižné melodie s vtipnými texty mu vybojovaly postup do semifinále od Rady Notování. U diváků skončil na třetím místě o téměř nepodstatné dva bodíky za kapelou na místě druhém.
Jako poslední, šestá, soutěžila skupina Sedm nedostatečných ze Starého Plzence, díky které tvořili tentokrát podstatnou část publika trampové, mezi kterými má kapela nejvíce příznivců. Nedostateční v současné době připravují svoje debutové album, na které jako hosta přizvali Sylvu Antony Čekalovou, vynikající hráčku na Panovu flétnu ze skupiny Lístek. Díky internetu probíhala doposud příprava společného nahrávání korespondenčně, teprve v Music City si kapela zkusila písničku se Sylvou naživo a hned s ní také vyrukovala scénu. Druhé místo v hlasování diváků bylo, myslím si, pro Sedm nedostatečných velkým úspěchem.
Sedmým vystupujícím byl jako obvykle host večera. Tentokrát jím byla pražská vokální skupina Pětník. Jakožto dramaturgovi a moderátorovi hostí mi bylo ctí vysvětlit divákům, proč Pětník není souborem vokálně instrumentálním. Kdo tam nebyl, ten se to ode mne už nedozví. Nesrovnatelně větší škoda ale je, že ten kdo tam nebyl, se připravil o vystoupení tohoto vynikajícího kvartetu, který, byť je z Prahy, na pražských scénách příliš často nevystupuje. Navíc, na rozdíl od svých ostatních vystoupení, kapela přinesla divákům Notování ukázat keramický nesmysl, který loni získala jako diváckou cenu na Mezinárodní Portě v Ústí nad Labem.
Zatím, co koncertoval Pětník, Rada Notování měla napilno – telefonovala s Honzou Dobiášem, usnášela se o svém vítězovi, sčítala divácké hlasy, zvažovala komu udělit divoké karty pro postup do semifinále atd. A po vystoupení Pětníku vyhlásil moderátorsko-dramaturgický tandem soutěže Belmondo a Bublina Plchovi výsledky a byl konec, i když nezazvonil zvonec… V nejbližších třech měsících, 3. března, 7. dubna a 5. května, nás čekají semifinálové večery, které proběhnou, stejně jako celý ročník, od 19.30 v sále Music Hall v budově obchodu hudebními nástroji Music City a jejichž velmi vítanými diváky můžete být i vy.
Cimbura
P. S.: Zejména muzikanty, kteří mají zájem stát se soutěžícími IX. ročníku Notování, upozorňujeme, že jsme již zavěsili návod, jak to udělat. Přečtěte si ho a zařiďte se podle něj!
