(6. 3. 2011)

Zima se v Praze pomaličku překuluje do jara. Pozná se to v ulicích hlavního města, kde přibývá cizinců a taky atrakcí na Staroměstském náměstí. Pro nás je ale nejdůležitější známkou jara první semifinále Notování. Skončila podzimní a zimní základní kola a ti, co v nich uspěli, si to rozdávají o postup do červnového finále, aby se v něm utkali o pěkné ceny a hlavně o titul „Vítěz Notování“, který má stále větší váhu.

Úvodní semifinálové klání v pěkném sálku Music Hall v budově Music City zahájila 3. března 2011 kapela Veget, která zažila semifinále už v roce 2008. Na podium nastoupilo typické bluegrassové obsazení – kytara, banjo, mandolína, kontrabas (moderní, elektrický!) a zpěvačka – a výrazný hlas Lenky Krausové málem „přehrál“ všechny ostatní nástroje. Druhou písničku Jen tak žít si zazpíval kapelník, mandolinista Náčelník – Jarda Záruba. Došlo zde k setkání dvou Náčelníků na vzdálenost několika metrů: Náčelník – Petr Vejvoda, který pořádal nádherné koncerty v hudebním krámku U Náčelníka, ještě pořád nemá pro svoji bohulibou činnost nové prostory, a tak aspoň nabízí přiměřený výběr skvělých cédéček aspoň jako výběrčí na kase Notování. Poslední písnička sice nesla název Nezůstávej stát, ale stála při ní celá kapela. Všichni odložili nástroje, jen Jarda Klouda podmalovával hlasivky svých spoluhráčů kytarou.

Kabája, foto Jirka Paparaci Šámal

Kabája, foto Jirka Paparaci Šámal

 

Po Vegetu nastoupily mladé slečny, o nichž moderující Bublina s Belmondem prozradili, že dohromady mají 52 roků – trio KaBáJa. Vítězky Dětské Porty 2010 a 2011 ve své věkové kategorii, Folkového kvítku 2010 a držitelky dalších uznání vtrhly na jeviště s elánem, odpovídajícím jejich věku, který vzbuzuje otázku, kde se v těch holkách berou tak silné a dobře zpívající hlasy a instrumentální zručnost. Nevím, jak zdatné jsou kuchařky, ale svým vystoupením upravují slavný reklamní slogan o Heře a pečení, na nový: MUZIKA JE RADOST!

Eliška Sýkorová přijela opět vlakem z Českého Brodu, ale tentokrát neperlila na účet našich drah tak, jako když vyhrála 4. základní kolo. Patrně tím trochu rozesmutnila Belmonda, který má zmapovanou kdejakou železniční kolej, včetně těch úplně rezatých, ale na druhou stranu může mít radost z toho, jak ohromně se prodává jeho železniční bedekr Kam v ČR – Za vlaky a vláčky. Eliška rozdělila spravedlivě doprovod svých čtyř písniček mezi elektrické piáno a akordeon. A nezapomněla těm, kteří neovládají francouzštinu tak jako ona vysvětlit, že písnička Un Hommé je o muži, který stále dokola chodí v začarovaném kruhu. Škoda, že náhlé předjarní onemocněni, navzdory kterému Eliška, ke své cti, účast v semifinále nevzdala, poznamenalo její výkon…

Vítěz 1. základního kola, kapela Lážo Plážo, se mohla pochlubit tím, že její Kuřátka se dostala z hitparády Samsonovy štafle do pravidelného vysílání na Rádiu Samson, které je jedním z rádií spolupracujícím s Notováním, díky kterému vstupují do internetového vysílání, a od nedávna znovu i do éteru, noví muzikanti a kapely. Poznámka o obrázku Rychlých šípů s hlavičkami Láža Pláža na titulce jejich webu s následnou diskuzí na téma Bublina záhy utichla, aby Belmondo neměl tichou domácnost, a Lážo Plážo usadilo zaplněný sál hlouběji do sedadel. Hrálo milé a posluchačsky vděčné písničky, od Smuteční flétny přes Dobré holuby se známou, dobře zpracovanou pravdou, že „co tě nezabije, to tě posílí“ v refrénu, až po závěrečnou Spojovací, vtipně zpracovávající téma pražských tramvají.

Alison a přátelé, foto Jirka Paparaci Šámal

Alison a přátelé, foto Jirka Paparaci Šámal

Závěrečné semifinálové vystoupení patřilo vítězi 5. základního kola Alisonu, který dvě písničky s českými texty orámoval dvěma anglickými. Diváci byli zvědavi na angličtinu, protože po lehké kritice angličtiny Áji Boháčové v základním kole se tato údajně nechala slyšet, že „tentokrát posluchači uslyší angličtinu, jakou ještě neslyšeli“. Řekla pravdu, Alison to rozjel parádně! A měl ve svých řadách čerstvou posilu, která si zaslouží mimořádnou zmínku: akordeonistka Hanička Müllerová totiž, jak práskli její spoluhráči, stála na podiu poprvé v životě. Na suverenitě jejího hraní se to však nijak neprojevilo a diváci to dali náležitě najevo, protože Alison vyhrál první semifinále.

Honza Dobiáš

Sekvoj, foto Jirka paparaci Šámal

Sekvoj, foto Jirka paparaci Šámal

P. S.: Až sem dopsal reportáž Honza. Skromnost mu zabránila rozepsat se o závěrečném mimosoutěžním vystoupení Sekvoje, s níž v poslední době velmi intenzivně spolupracuje, a která ho na začátku svého setu pozvala na scénu. Poblahopřála mu k narozeninám připadajícím zrovna na 3. březen (již od roku 1940), a obdařila ho drobným dárkem, načež předvedla vystoupení, které Ušík z Láža Pláža okomentoval ve složce vzkazů na jejím webu slovy: „Ahoj, díky za úžasné hraní, které jste předvedli včera večer jako hosté semifinále Notování. Výborná muzika a navíc skvělá atmosféra, kterou jste dokázali vytvořit, nás fakt „posadila na zadek“. Energii by vám mohl kdekdo závidět. Díky, byli jste super!“ Lépe by to neřekl žádný z nás. A Honzovi k narozeninám jsme samozřejmě popřáli taky, asi všichni, kteří jsme v Music City byli. Potřásanou pravačku si mne ještě teď!