(13. 4. 2014)
Divácky zatím nejnavštívenějšímu večeru tohoto ročníku předcházel tři dny předem mail od Balíka. Sděloval nám v něm, že je den před Notováním pracovně vyslán na odbornou konferenci do Ostravy a vrací se až den po, takže není s to hámoť z 2. semifinále spáchat. Proto jsme si 3. dubna při semifinále řekli, Belmondo a já, že třicet let, co se známe, je dost na to, abychom se poprvé pokusili něco společně napsat. V týdnu po Notování mi mail přinesl Belmondovy poznámky o vystoupení jednotlivých kapel a poznámku, ať k tomu zbytek dopíšu já. Tak jo.
První startující kapelou byl Hubertus a Belmondo o něm napsal: „Přijdou mi hodně countryoví, byť zní v muzice více motivů. Countryoví ve smyslu lidoví. Nehrají si na intelektuálně silnou muziku, chtějí bavit posluchače, což se jim daří (hlasování ostatně ukázalo, že ač je kapela až z Uničova, měla v pražském hledišti slušnou podporu). Srovnání s folkovou špičkou je ale těžké, neb chybiček se objevuje vícero… Zajímavé nápady byly v textech se zvířecí tematikou… Instrumentálně a vokálně s výkyvy…“ Já k tomu dodávám jen, abyste si zapamatovali jméno Roman Kobylka. Je to benjamínek kapely a šikovný houslista, o kterém, myslím, ještě uslyšíme.
O kapele Čáry Máry Belmondo napsal: „Muzika postavená na příjemných vokálech a zajímavých písničkách. Tentokrát neměli zcela svůj den, dokážou dát určitě mnohem víc. Nedokázali mě udržet v napětí. Chce to jen hrát, hrát, hrát… Mají na to.“ Tato kapele mne v základním kole upoutala především viditelnou radostí z muziky, zatímco tentokrát při hraní asi víc pracovaly nervíky. Ale humorný ťukes, který si přes most dalšího soutěžícího rozdali se spřátelenou kapelou Alternativa, se jim podařil… Obecně je velmi chvályhodné, jak se v Notování, v posledních dvou, třech letech plzeňští muzikanti podporují a navzájem si fandí.
Jako třetí startovalo duo Quaoar = sestry Klára a Zuzka Vytiskovy z Prahy, jediná formace, která ze všech jedenácti ročníků Notování ani jeden nevynechala! Belmondo poznámku o nich napsal tak trefně, že nemám jediné slovo, které bych dodal: „Pryč jsou dávné výhrady. Děvčata dozrála do neuvěřitelné kondice. Vynikající kytary, stále lepší vlastní tvorba, skvěle k sobě ladící hlasy a zvládnuté rozdělení textů, dynamický projev. Výborně předané, moc hezky se poslouchalo.“
O vystoupení Alternativy v Belmondových poznámkách stojí: „Další moc a moc příjemný poslech. Melodická pohodová muzika s dobrými texty. Hanging Rock i Tel Aviv – skutečné třešničky na dortu. A mimochodem, kdo ze soutěžících si dovolí zahrát v semifinále čtyři jiné písničky než v základním kole? A hlavně dobře zahrát!“ Vystoupení této plzeňské kapely v Notování, ať už v jedenáctém či předchozích dvou ročnících, mi udělala vždycky radost. Ale zahrát tak, jako tentokrát, jsem je ještě neslyšel. Výborné a navíc vtipné vystoupení.
Posledním ze zlatých hřebů soutěžní části večera bylo vystoupení libereckého Disneybandu. Belmondo o něm poznamenává: „Profesionální úroveň. Zkušení muzikanti Martin Kadlec (v tomto případě i autor) a Marek Štulír. A ač by věk Aničky Drábkové tomu nemusel odpovídat, tak se mezi nimi vůbec neztrácí. Naopak, její projev dává písničkám další rozměr. Tento Disneyband je pro mne nejjedlejší.“ Naprostý souhlas! Ba si dovoluji tvrdit, že lepší zpěvačku než je Anička Disneyband ještě neměl. Víc nemám, co bych dodal.
Tím skončila soutěžní část večera a myslím, že bude dobré poznamenat, že poprvé zůstává na YouTube záznam jejího přenosu webovou kamerou. Je sice škoda, že není dodatečně sestříhaný, že tím pádem program začíná až ve 45. minutě záznamu, že ho zbytečně protahuje přestávka atd., ale v zásadě považujeme za úspěch, že se je možnost kdykoliv se k tomuto večeru vrátit. Záznam je na adrese http://www.youtube.com/watch?v=UTACaLY6lgs.
Zmiňuji-li se o nevystřižené přestávce, dá se uhodnout, že záznam obsahuje i to, co se dělo po ní. Po ní se dělo vystoupení hosta večera. Byla jím legenda konce minulého století, skupina Corpus Delicti, která se loňského roku po několikaleté pauze vrátila na scénu. Vrátila se ve třech a v posledních týdnech se rozrostla na pět (resp. až šest) hudebníků a v pěti vystoupila i u nás. Co tu o ní bude, nechal Belmondo na mě. A já se, po komunikaci, kterou jsem měl s frontmanem skupiny Tomášem Berkou (viz záznam), necítím být kompetentním. Nejlepší bude, když si na liště záznamu najdete čas 2 hodiny a 55 minut a dopřejte si pořádnou porci corpusácké muziky.
A protože v záznamu je i všechno další, co na konec článku psáváme, není mnoho k dopsání. Snad jen, že se na vás při 3. semifinále 15. května moc těšíme!
Milan Plch – Belmondo a Karel Vidimský – Cimbura