Prvnímu semifinále tohoto ročníku Notování předcházelo snad nejvíc zádrmolů a šlamastyk za celou skoro dvanáctiletou historii naší soutěže. Stiženi jimi byli, až na jedinou výjimku, všichni soutěžící, hostující kapela, naši technici, Rada Notování a dost možná i někteří diváci. O to radostnější je konstatování, že se 5. března 2015 v Music City Clubu hrálo pro hlediště téměř zcela zaplněné milým a vstřícným publikem, a že toto semifinále bylo překvapivě fajnovým večerem. Ale to už jsem na konci, aniž bych prozradil jaké to bylo od začátku, což musím okamžitě napravit!

Anna D v semifinála XII. ročníku Notování

Anna D, foto Petr Vymětal

Hned první soutěžící formace byla na scénu vmetena kulovým bleskem výměn soutěžících v jednotlivých semifinále. Protože v prvním z vážných důvodů nemohlo soutěžit původně nominované duo Barták & Adamčík, měla místo nich nastoupit skupina Kabája. Jednoduchý čenž mezi 1. a 2. semifinále. Na poslední chvíli se ale vyvrbila důležitá událost v rodině kapelnice Kabáji a “pět minut před dvanáctou” následovala další výměna. Místo Kabáji startovalo v prvním semifinále trio Anna D (původně 3. semifinále) ještě začátkem týdne nemocné Aničky Drábkové. Přesto, že ještě před vystoupením se mi Anička zdála poněkud indisponovaná, na scéně podala plnohodnotný výkon, při kterém jí byli její spoluhráči rovnocennými sekundanty a nadšená odezva na jejich čtyři, většinou Aniččiny autorské písničky byla zasloužená… A nemohu zde nezmínit, že Anička po svém vystoupení, za asistence našich moderátorů Bubliny a Belmonda, představila svoje neoficiální jedenáctipísničkové album Anna De, jehož obálku zdobí fotky z Notování od “našich” fotografů Míši Bechyňové, Jirky Essera a Petra Vymětala.

Martin Čarný v semifinále XII. ročníku Notování

Martin Čarný, foto Petr Vymětal

Druhý čtyřpísničkový set patřil Martinovi Čarnému, mládencovi, jenž vedle hudebního nadání disponuje i hereckým vzděláním, které umí uplatnit i jako písničkář. Jeho autorské, dobře složené a interpretované písničky, proložené stručným vtipným průvodním slovem, všechny hodně pobavily. Sympatické bylo, že do semifinále Martin odvážně střihnul premiéru svojí úplně nové a úplně první bluesrockové kompozice. Alfasamčí blues se stalo v hodnocení diváků tou nejúspěšnější mezi jeho písničkami. A jako plus si může Martin připočítat i to, že jako jediný vystupující v tomto semifinále neměl předem žádný problém! Ten si způsobil až na scéně zablouděním v textu první písně. Ale vybruslil z něj tak elegantně, že za to od diváků sklidil potlesk.

Největší problém, ještě k tomu “pět minut po dvanácté”, nastal v triu Rendez-fou! Jeho zpěvačka Jana Havlová se ráno 5. března probudila v horečce, která jí dovolila akorát tak zavolat kapelníkovi, že semifinále je pro ni toho dne ztracenou záležitostí. V hlasu Honzy Fouse bylo hodně smutku, když nám okolo deváté ranní telefonicky oznamoval, že Rendez-fou večer nepřijede. Sehnat náhradu a oznámit změnu programu bylo již nad naše možnosti… Nezbývá, než Janě popřát brzké uzdravení a vyjádřit naději, že se s Rendez-fou letos v Notování přece jenom ještě sejdeme.

O.K.mžik v semifinále XII. ročníku Notování

O.K.mžik, foto Míša Bechyňová

Mladičká skupina O.K.mžik vznikla před pár lety mezi studenty příbramského gymnázia, které jejich zpěvačka a klávesistka ještě navštěvuje, zatímco její spolužáci se celkem nedávno rozutekli do poslucháren vysokých škol. A právě tam 5. března jejich frontman, zpěvák, kytarista a autor repertoáru Tomáš Mičian uvízl dlouho do večera. Naštěstí to věděl předem, ohlásil to Radě Notování a ta podřídila hodinu startu skupiny hodině ukončení Tomášova vzdělávání toho dne. Početná skupina, tři slečny a tři mladí mužové, se ve své produkci ještě musí vyrovnat s mnohými nedostatky, ale jejich nadšení pro muziku je až nakažlivé. A to je dobře, protože bez něj by spolu nedokázali hrát a dál se hudebně vyvíjet. Fanděme jim v tom! A ještě něco: za píseň Žít, která zazněla v závěru jejich vystoupení, si rozhodně zaslouží pochvalu!

Isara v semifinále XII. ročníku Notování

Isara, foto Míša Bechyňová

Četné pracovní, zdravotní a další problémy nadpoloviční většiny skupiny Isara tuto málem sestřelily ze startovní čáry. Nakonec se ale kapelník David Šelíz Šelemberk (kterého tentokrát téměř vyhnali na naše pódium jeho kolegové, mladoboleslavští hasiči) s bratrem Filipem a baskytaristou Mirasem Rýšou Novákem (který navíc pomáhal Michalovi Bechyněmu se zvukem, protože jeho parťáka Pepu Balcara skolila nemoc) pochlapili a vystoupili bez jediné zkoušky s hostujícím cajonistou Filipem Machačem. Šli do toho, podle kapelníkova tvrzení, aby se s Notováním důstojně rozloučili. To si myslel on a možná i jeho muži. Skutečnost však byla taková, že publikum je zcela nekompromisně vyhodnotilo jako nejlepší kapelu večera. A tak si kapelník Šelíz vezl domů, vedle nového keltského jména Vohrnec (piš O´Hrnec), spolu s kapelou i pro něj málo pochopitelnou radost, že i v takto okleštěné sestavě dokázali večer vyhrát! A s tím O´Hrncem to bylo tak, že Šelíz do Music City dorazil s prstem popáleným přesně tam, kde jím drží trsátko. „ Jaks’ to dokázal, takhle narychlo před odjezdem na vystoupení?“ zeptal se ho Miras. Šelízova odpověď zněla: „Vo hrnec!“ a na tom už zůstalo.

O závěr večera se postarali hostující domácí. Členové Rady Notování Bublina, tentokrát jako zpěvačka, kontrabasista Pinďa a perkusionista Dr. Balík (vinou vleklého onemocnění pouze promítaný na projekční plátno), kteří spolu s kamarády Farářem (dvanáctistrunná kytara, zpěv) a Foxem (šestistrunná kytara) tvoří mladou perspektivní skupinu Kafedrála, poskládanou ze samých trampských téměř veteránů, jež nemůže v Notování soutěžit. Nemůže, protože soutěžní řád Notování to členům RN zakazuje – a tady jsou hned tři! A hostem skupiny byl čtvrtý člen RN, Belmondo, jako interpret Farářových vtipných trampských povídek. Bylo zvláštní vystoupení, které jedinečně korespondovalo s celým předpokladatelně zmatečným a přesto zdárně ukočírovaným programem celého večera. Uff!

Kafedrála, host semifinále XII. ročníku Notování

Kafedrála, foto Petr Vymětal

Tohle semifinále se v úvodu jevilo býti docela zajímavým dobrodružstvím. Ustáli ho, k obecné spokojenosti, úplně všichni. Ale přesto si všichni navzájem přejme, aby se zádrmoly a šlamastyky, které tomuto večeru předcházely, hned tak neopakovaly. A těšme se na další semifinálový večer plný kvalitní muziky ve čtvrtek 2. dubna opět v Music City Clubu. Jeho hosty budou finalisté našeho IV. ročníku, početné duo Jakub Kořínek & Katka Misíková, které letos uvítá mj. hlavní scéna prestižního festivalu Blues Alive 2015 v Šumperku. Věřím, že se vás sejde v hledišti opět nemálo.

 Karel Vidimský – Cimbura