(12. 1. 2016)
Tak nám s prvním lednovým čtvrtkem (7.1.2016) zase nastalo základní kolo muzikantského soutěžení Notování 2015 – 2016. Už páté. Podle přihlášek nás čekalo šest soutěžících a jeden host. Aby přihlašovala nepřišla v niveč, ostatně jako už v tomhle ročníku obvykle, využívám jich do syta.
Ve čtvrtek v pět, foto Rejka Balcarová
Kapela Ve čtvrtek v pět vznikla na jaře 2015. Kolik muzikantů, podle jejich komentáře, tolik žánrů muziky se v jejich repertoáru spojilo: od bluegrasu, jazzu, folku, irské hudby po industriální muziku. Písničky si skládají sami a těší se, co je čeká… Tolik přihláška. Spustili s vervou a, i když první kousek nazvali Já se trápím, netrápili se. Na název druhé skladby Tak vzpomínej si zpěvačka Lucie Slámová nemohla chvíli vzpomenout. Po nápovědě to však v pohodě celé dala. Následovalo Ohlédnutí a na závěr Cesta mraků. Zbytek souboru, mimo zpěvačku a percussionistku Lucii, jsem dosud nepředstavil. Tak tedy Ondřej Berka (kytara, klávesy), Romana Davidová (flétny), Jaroslav Haratický (zpěv, kytara, foukací harmonika) a Jiří Juránek (basová kytara) hráli s chutí. Bohužel, místy vícehlasé vokály úplně neladily tak, jak by měly. Zato sólový zpěv Lucky a flauty, na které excelovala Romana, byly vynikající. Jsou to vesměs otřískaní muzikanti, ale chce to hrát a hrát, aby se to usadilo „dohromady“. Je na čem makat a je také na čem stavět.
Honza Vlažný, foto Rejka Balcarová
Honza Vlažný z Dívčic, tedy z obce ležící kousek od Budějc směrem na Mydlovary a Zliv, používá při své produkci looper a kytaru. Napsal o sobě následující. Cituji doslova a do písmene: „Hraju dlouho, předlouho, mám za sebou x vydaných alb v žánrech jako electro, industrial, dubstep a chillstep, deathcore, a etno a to prosim vsechno dohromady. S looperem hraju folkovejc. Poprvý jsem to vyzkoušel na Portě 2014 kde mě kvuli looperu vyloučili a vznikla z toho lehká aférka. Moje folkovějsi tvorba michá prvky folku, hip hopu, metalu a občas dubstepu“ … Začal lehce morbidní Zprávou v láhvia pokračoval písní Pro pamětníky. Hojně, mimo kytary a zpěvu, využil looper, ale rytmicky to chvílemi moc nevycházelo. Skladbu Wayfaring Stranger pojal po svém, bez kytary. Pomocí looperu vrstvil vokály a různé zvuky. Zajímavé. Závěrečné Mládě bylo opět na téma „bez looperu ani ránu“. Jednu, možná dvě Honzovy písně jsem se zájmem vyposlechl, ale čtyři jsou už na mně moc. Nebyl to můj šálek kávy. Možná je to tím, že jak sám na úvod svého vystoupení řekl: „Trochu popil.“ Na můj vkus by bylo jeho vystoupení, s menším uplatněním looperu a bez přehršle zacyklených, lehce samoúčelných koleček, zajímavější.
Faux Pase Fonet, foto Míša Bechyňová
Skupina Faux Pase Fonet z Dobřan o sobě napsala do přihlašovadla: „Jsme (mladá, začínající) kapela. Hrajeme pouze vlastní tvorbu. Po 20letech se zpátky s velkou chutí a odhodláním vrací jádro bývalé kapely Ajtasida Kateřina Dušáková – Kozí (kytara, zpěv) a Zuzana Pokorná – Likvi (djembe, cajón, conga, bonga, rytmika, zpěv, autor textů a muziky). Novými posilami jsou famózní a zároveň skromný baskytarista Vladimír Hojda a nepolapitelný sólový kytarista Milan Vojtíšek – Breik. Před dvaceti lety jsme pravidelně hráli na folkových i nefolkových festivalech, probojovali se do finále Porty a byli i předkapelou skupiny Pacifik. Rozhodnutí opět začít a dát tomu vše přišlo 22. března 2015 a hned po jedné zkoušce jsme vsadili všechno na jednu kartu a přihlásili se na západočeské kolo Porty.“ Postoupili do semifinále Porty v Řevnicích, kde jsem je velmi bedlivě poslouchal, protože jsem tam byl porotcem. Líbili se mi a postoupili do finále. Zaslouženě! V Notování Zuzana Pokorná spustila jako první skladbu Jeřabiny, a moc dobře. Charismatický hlas i projev. K tomu velmi dobře zvládnuté djembe. Paráda. Jenom v Klíčku v hodinách to v jednu chvíli trochu zavrzalo. Zbytek kapely v následující písni Duše, i ve finálové Zvonkohře více než velmi zdatně sólový zpěv podporoval. Jak jsem pravil, paráda.
eN + Tyrkysfire, foto Rejka Balcarová
Formace eN + Tyrkysfire, tedy Naďa Klusáčková – eN piano, kytara, zpěv, Jana Ondráková – Tyrkysfire kytara zpěv jsou z Lipovce v Moravském krasu, kousek od Macochy. V květnu 2015 se podle přihlašovadla rozhodly, že podniknou malou zkušební cestu ve formě dua a velice se jim to zalíbilo. A zajímá je, co na to ostatní… Na jevišti to však bylo minimálně z padesáti procent jinak. Hráli a zpívali nám totiž Naďa Klusáčková a Vašek Martínek s kytarami, pod souhrnným názvem eN. Celá jejich produkce, tedy skladby O krok dál, Divadlo, Dotek země a Paměti, byla velmi příjemná. Ladilo to, dobře se to poslouchalo a bylo to prostě fajn.
Inženýr Vladimír, foto Rejka Balcarová
Inženýr Vladimír (Mikulka sólo) z Prahy 8 napsal o sobě: Mikulka sólo je nejúspornější možná podoba kapely Inženýr Vladimír. Chtěli bychom se stihnout přihlásit včas, což se například loni nepovedlo.“ Vladimír je nejen zajímavý, vtipný písničkář s charizmatem ale, jak říká Míša Leicht, i „vtipný hlasatel“. Jeho průvodní slovo se organicky proplétalo s předvedenými písněmi. Skladby vesměs kratší, „úderné“, vtipné. Recesista se nezapřel ve skladbě Kočička, ani v následující Přemýšlel jsem co s tím … Následovala Smrt a další podle mě zase podařená Tohle by Ježíš neřešil. Pohoda, nadhled, vtip. Dobré, dost dobré.
Alternativa, foto Míša Bechyňová
Alternativa z Plzně napsala na přihlášce: „Luděk Schmoll (kontrabas, mluvené slovo), Hanka Kupcová (chřestidla, zpěv), Petr Soukup (kytara, zpěv), Karel Kyncl (kytara, zpěv a něco k tomu např. zvukařina) a možná i Terezka Brejchová (housle, zpěv). A že prý informace o sobě pošlou časem …“ Kam to tím časem poslali, netuším. Ale až těsně před sedmým lednem elektronickou poštou došla další informace … Cituji: „Kdopa? Luděk, Tess, Petr, Hanka a Krákora. Čímpa? Hlubozník (kontrabas), housle ukulele zpěv, kytara zpěv, perkuse flétna zpěv, kytara, mandolína, low whistle …“ Co dodat. Snad jen: „Vočompa?“ a „Vokompa?“. Humoru se, jak patrno, zříkají málokdy, z jeviště to při jejich produkci pěkně zní a bezprostředně žije. Jsou zkušenou partou muzikantů, otřískanou řadou jevišť a spoustou vystoupení. Skladby, Dobře dojdi, Sandály, Karpatská nemoc i závěrečná Střelciměly šmrnc a jejich interpretace byla v pohodě. Lahoda. Dnes večer mě pobavili nejvíc. A vůbec mě to nepřekvapilo. Co dodat? Šlapalo to a dejchalo to! Lahoda lahodná.
Passage, foto Míša Bechyňová
Kapela Passage, to byl host ze Severních Čech, který velmi zdařile zakončil večer. Jsou to semifinalisté V. a VI. ročníku Notování. V kapele došlo k několika změnám. Od „otců zakladatelů“ Davida Watzla řečeného Golem, Jardy Kuchaře a kapelníka Martina Kasy odešla zpěvačka Markéta Klupková a basový kytarista Jan Klupka. Jejich místa zaujali Maruška Havlová a Bohouš Vlček. Čím dál víc s nimi také hostuje hráč na perkuse Pavel Bongo Plch. Dnes ho nahradil Tomáš Vydra, řečený Terka. A hostuje, vlastně hraje podle mě moc pěkně. Řekli o sobě: „Rok 2015, první, řekněme takový oťukávací v nové sestavě, je za námi a my se těšíme na rok 2016. A vám všem přejeme do tohoto roku vše nej a hlavně ať se daří.“ Je znát, že už všichni mají v muzice něco za sebou. Vynikající tečka večera.
Bedlivě poslouchal a hámoť sepsal Petr Vohnout – Balík
P.S.: Podle Murhyho zákonů se cokoliv, co se nemůže nikdy a nijak pokazit, se pokazí tak, aby to způsobilo co možná největší potíže, resp. škodu. Navíc podle O‘ Toolyho dodatku byl Murphy optimista. Pro počítače určitě neplatí, že nemohou v nejblbější chvíli „kleknout“. No, a tak mi za tenhle soutěžní večer pětkrát „zamrznul“ obstarožní notebook. Inu Murphy. Bylo to na hlavu, ale jak je patrno, nakonec jsem s ním myslím uhrál remízu. Howgh!
