(15. 9. 2013)
Vypadá to, že jsem „byl určen, jako dobrovolník“ na psaní zpravodajství o Notování a P. T. čtenářstvo nebude letos zřejmě ušetřeno mých názorů na předváděné výkony muzikantů. Ano. Tak nám začalo Notování.… (Koukám, že začínám jako parafráze na pana Haška a jeho nesmrtelného Švejka.) Inu, jedenáctý ročník byl zahájen 5. 9. 2013 v již „tradiční první čtvrtek v měsíci“ na scéně Music City Clubu osvědčenou moderátorskou dvojicí Bublina – Belmondo a svůj um předvádělo šest účinkujících.
Dobrá společnost, foto Rejka Balcarová
První se na pódiu ocitla parta s názvem Dobrá společnost. Jako parťáci jsou to sympaťáci, ale po muzikantské stránce mají na čem pracovat. Není divu, že jim to ještě nehraje „par excelence“. Vždyť se dali dohromady teprve letos. Jsou z Tábora a okolí. Mají solidního baskytaristu, zato percussionista má před sebou spoustu práce. No, a jestli jim to vydrží a až zvládnou „řemeslo“… Uvidíme, co se z nich vyklube. Teď to ještě není ono.
Libor Tulák Žíla, foto Rejka Balcarová
Následoval Libor Tulák Žíla, trampský písničkář z Ostravy – Poruby. Jeho romantické balady o kovbojích a éře Wild West si na nic nehrají. Jsou plné romantiky a drsných chlapů a podle mě pasují k ohni na potlach. Na hudební úroveň předváděnou na Notování však ani interpretačně nestačí.
Čáry máry, foto Rejka Balcarová
Čáry Máry, převážně z Plzně, mají lahodně znějící vokály. Pěkně jim k sobě pasují hlasy. Chutnaly mi písničky Kovbojská s přesvědčivým přednesem zpěvačky a docela i Slunečnice. Je to příjemná muzika, věřil jsem jim skoro úplně všechno, co zpívali a hráli, ale je pořád co vylepšovat. Ne na tvorbě (do toho co dělat se mi nepřísluší kecat), ale na muzikantském, autorském a hlavně interpretačním řemesle. Jen tak dál!
Heuréka, foto Rejka Balcarová
Čtvrtá byla kladenská Heuréka. Sólová zpěvačka si chvílemi asi nebyla úplně jistá. Nevím, jestli měla zcela zbytečně trému, ale občas „byla pod tónem“. To vím. Nevadilo by, když by zkusili víc zapojit další hlasy. Jestli se na to ovšem cítí. Bohužel, jako percussionista jsem trochu postrádal v posledních dvou písních, nebo alespoň v jedné z nich „bossa novu“ na konga. Slušný výkon, ale je co vylepšit.
Tomáš Doug Machalík, foto Rejka Balcarová
Tomáš Doug Machalík opět z Kladna mě zaujal. Netuším, co znamená Doug, ale jsem si jist, že jeho chytré a vtipné, převážně kratší písničky diváky potěšily a pobavily. Na vysoké úrovni zvládnutý kontakt s publikem je mimo vlastní hraní u písničkáře určitě hodně důležitý. A Doug to zvládá. Oboje. A dost dobře.
Rendez-fou, foto Rejka Balcarová
Rendez-fou mi byli povědomí. Belmondo s Bublinou je uvedli, jako jihlavskou formaci, která vlastně není až tak úplně kompletní. Pak mi svitlo. Vždyť je to „kus Honzíkovy cesty“! Spustili a podle mého názoru o postupujícím z prvního večera je „skoro jasno“. Skoro jasno proto, že jsem ještě (a možná i navždy) zcela nepochopil systém hodnocení, který se snaží Rada Notování maximálním způsobem „zobjektivizovat“. Stávalo se totiž, že druhý a třeba i třetí soutěžící by v jiném večeru vítěze zcela převálcoval. Proto změny. Byla by ale velká škoda, kdyby se nedostali dál. Už po pár taktech mě dostala sólová zpěvačka. Její extrovertní projev, místy až na hraně afektu, byl zvládnutý na vysoké úrovni. Co se týče zpěvu, i co do emocí. Na jejich koncert bych asi šel.
Sekvoj, foto Jirka Esser
Po poslední soutěžící kapele byla přestávka. Po přestávce, před vyhlášením výsledků, předvedla svůj malý recitál stará dobrá Sekvoj. A po vyhlášení výsledků nezazvonil zvonec, ale i tak byl konec.
Petr Vohnout – Balík
