Hámoť o čtvrtém základním kole Notování ročníku 2015-2016

(11. 12. 2015)

Minule se mi osvědčilo prezentovat moudra a informace poskytnutá muzikanty samotnými na tzv „přihlašovadlech do Notování“. Tak jsem to zkusil dneska znovu, ale ouha. Dva účinkující nedorazili přeskrzevá „nemoce“, jeden na přihlášce nenapsal mimo toho, kdo na co hude zhola nic, nejmenovaný písničkář nám napsal, ať si o něm něco vymyslíme a u jednoho soutěžícího se mi nepovedlo na mém obstarožním notebooku prolomit se do zaslaného textu. A pak se člověk má spolehnout na osvědčený postup… Nicméně překážky jsou evidentně od toho, aby byly překonávány…

Začala skupina Krtek utek z Hradce Králové: Filip Laeg Mortemir Burian – akordeon (dechy), zpěv; Radek Rath Malý – el. a ak. kytara, zpěv; Antonín Pevala – sólová kytara-španělka, zpěv; Veronika Kněžková – housle, klávesy, druhý hlas; Ondřej Beneš – dechy (klarinet, tenor saxofon, zobcovky). Tihle muzikanti jako jediní o sobě podali nějaké obšírnější informace. Tak tady jsou:  „Královéhradecká kapela Krtek utek se snaží sdružovat amatérské a profesionální hudebníky a společně tvořit, neomezovat se žánry, využívat prvky klasiky. Hráváme na ulici a v parku, stejně jako na hudebních a divadelních festivalech v České republice i v zahraničí. V letech 2011-2013 jsme hrávali příležitostně, od roku 2014 hrajeme více a více. V červnu 2015 jsme vyhráli konkurz a vyjeli hrát a nahrávat na dva týdny do Švédska, v blízké době se chystáme hrát v Itálii, na Slovensku, v Maďarsku a v Gruzii.“

Mládí. Ale ne vyjukané a nešikovné a nebo naopak namistrované. Už mají podle svého projevu na jevišti leccos za sebou. Nikdy jsem je dosud neslyšel, ale poslouchat bylo co. Zlatá muška i Hrobníkovo blues se slušným sólem na klarinet bylo docela fajn. Mě nezlomí ozdobilo moc pěkné sólo na španělku. Klasické hudební vzdělání se nezapře a to, že Antonín Pevala je laureátem kytarových soutěží to dokládá.

Tímhle lesem vede cesta k nám  – bohužel první společný vokál celého souboru moc neladil, spíš zatahal za ucho. Další vícehlasy už byly v pohodě. Zatím z kapely občas trochu čouhají jednotliví hráči, ale zdá se, že se z nich klube kapela jako řemen. No, jen tak dál.

Spolektiv reprezentoval Jižní Čechy. Tedy vlastně původem z Budějc. Inu, páni muzikanti. Pardon! A dáma muzikantka: Renata Švecová – zpěv, percuse a s ní Jarda Hnízdil – zpěv, kytary, akordeon, Martin Jančura – zpěv, kytary, percuse, Tonda Vidlák – saxofony, klarinet, flétny, dechový syntezátor, Jirka Regásek – baskytary. Na webu o sobě píší:

„Artfolková skupina Spolektiv vznikla ze studentů Pedagogické fakulty v Českých Budějovicích v dubnu 1988. Na konci 80. a v první polovině 90. let vystupovala v klubech i na velkých folkových festivalech (Porta, Zahrada Strážnice, Prázdniny v Telči, Folkové prázdniny Náměšť nad Oslavou, Horácký džbánek Žďár nad Sázavou, Folková růže Jindřichův Hradec, Olomoucký tvarůžek, Sportovní hala v Praze atd.). V roce 1993 získali v Brně celostátní interpretační Portu. O rok později natočili CD …a ticho v sobě. Poslední koncert před přestávkou, kdy zpěvačka Renata šla na mateřskou dovolenou, byl v prosinci 1995. Přestávka se však protáhla na neuvěřitelných osmnáct let.“

Nevím sice přesně co je to artfolk, ale mně se to, co hrají, líbí. A bez dalších komentářů. Mňam. Jen spustili, nastala pohoda. To, že měli dost dlouhou, osmnáctiletou, pauzu není vůbec znát. Ba naopak, uzráli.  Výborná šestistrunná bezpražcová i pražcová baskytara, velmi solidní kytary, pěkné dechy a lahodící zpěv … Jen to zcela podladěné congo mi vadilo. (Po koncertě jsem se domákl, že se „rozpadly upínáky“ a proto congo znělo, jako když má místo řádně vyšponované kůže, prověšený pytel.) Jinak, jedna velká pochvala a uznání. Ať to už byla Nalijme si vína, Jsem, Při tanci znějící trochu jako klezmer, nebo závěrečná „latina“ Lezeš mi na nervy. Všechny mě potěšily a pobavily obsahem, formou i interpretací. Jak jsem již napsal. Mňam.

Plzeňský Jen tak v sestavě Tomáš Kozák kytara, zpěv; Kateřina Kozáková, zpěv, percuse; Kateřina Keplová, zpěv, housle; Magdaléna Šmídová, zpěv, flétny. Opět mladí, tentokrát hodně mladí, ale opět už žádní nováčkové. Začali „Semaforem“ na téma Osvobozeného divadla, tedy písní Golem. No, laťka je podle mého názoru u téhle skladby ještě příliš vysoko. Nebylo to ani dostatečně dryjáčnické, ani pohodové. Minule jsem psal, že laťky umístěné nízko se překonávají snadno. Černej pasažér, přemýšlím kdože je pachatelem? Připomíná mi to melodickými postupy trochu Řiditele autobusu od Tap Tapů. Jenže… Je to přece Jarda Svoboda z Trabandu! Osada zlatokopů byla z vlastní dílny a tohle jim asi sluší nejvíc. Plzeňská koleda, hraná na kozla, zvaného dudy a prezentovaná v „plzeňštině“ se mi líbila. Trochu sice taky zakulhala, ale v mezích „lidové muziky“. Cajónistka má před sebou spoustu práce. Možná by nebylo od věci se hru na tuhle bedničku od někoho naučit, nebo vybádat co a jak, nebo zkouknout na, jak já říkám na „Ty trubko“ (YouToube) nějakou školičku a pak si trochu otlouci tlapky. Rytmicky to sice bylo docela v pořádku, ale výraz a barvy jsem postrádal… Sorry,  pro mne, který se na percusse pokouším hrát už pár desítek let, je fakt  strašlivě těžké nekomentovat je…

Jirka Řehulka z Rosovic u Dobříše je pochopitelně tím písničkářem zmíněným v úvodu této hámotě. Znám ho dlouho. Vzhledem k tomu, že jsem sklerotik, „dlouho“ totiž pro mně znamená minimálně pět let a víc. Na víc si velmi často nevzpomenu. Ale Jirku si pamatuju fakt už dost dlouho. Z předkol Porty už na začátku století a taky z finále autorské Porty v Ústí před pár lety… Co si o tomhle chlapovi mám vymyslet? Bublina přednesla výčet jeho účastí na Notování. Chybí mu účast pouze v málo ročnících a opět, jako vždycky prohlašoval, že letos se Notování zúčastňuje opravdu naposledy.

Písnička Cesta je rovná je úplná novinka, ještě ani nenapsaná, cestou na Notování poskládaná a uložená zatím jen v paměti autora. Velmi slušná novinka! Ztrácím je další hloubavá skladba. A taky solidní. Z rozvernější přihrádky je Není důvod, ale vůbec ne plytká odrhovačka. Taky má, jako Jirkovy písničky ostatně obvykle, myšlenku. Sobotní utonutí je píseň  prezentující poeticky a s nadhledem pocity z nakupovacího chrámu, ať už je to Kaufland, nebo jiná ratejna plná zboží. Tohle je satira podle mého gusta! Chytré, výstižné, neotřelé. Jirka je prostě obyčejnej chlap, kterej se snaží vyzpívat svoje pocity. No, a jde mu to od ruky. Tedy od úst a z kytary. Má charizma, má co říci a ví jak to říct. Nezklamal. Umí.

Pavlína Holárková nedorazila z obce zvané Povrly u Ústí nad Labem. Marodí neupřesněným moribundem. Zřejmě s pro nás chlapy smrtelnou „rýmičkou“. A tohle, když skolí ženskou, to už musí být průšvih… A taky Past z Plzně nám nezahrála. Marodí jim totiž „muzikus s kytárem“ Vašek Lopata a asi nějak blbě. Tak mu, i Pavlíně, držíme „fšechny palce“ a aby se brzy uzdravili moc přejeme.

A dnešní host? Bohumil Röhrich alias Béďa Šedifka, ač má v občanském průkazu uvedeno zřejmě nesmyslně věkovitý rok narození, tedy 1935, má elánu, hnedle jako za mlada. Ač jsem rodilý pražák, vyrůstal jsem a trampovat začínal v Plzni. No, a trampovat a neznat v Plzni Béďu, nebo aspoň jeho písničky, to prostě nejde. Navíc jeho tvorba, často swingová, vycházející ze stejného podhoubí jako profláknuté i míň známé ryvolovky, je přesně ta trampírna, jenž mi vždycky lahodila. Nejezdil jsem snad skoro nikdy směrem na jejich Osadu Komárů nedaleko Kornatic, resp. Šťáhlavic. Lákaly mě spíš jiné směry a cíle, i když okolí Kornatického rybníka taky znám… Místo abych psal hámotě, poslouchal jsem Béďu a užíval si. V neděli 29. listopadu měl Šedifka v „Bedně“, pardón v Měšťanské besedě v Kopeckého sadech v Plzni, prý moc povedený narozeninový koncert s hvězdnými hosty. Sám hrál se skvělým vokálním „kočkodromem“ zvaným Přelet M.S. a svými Komáry, hostovali Miki Ryvola a jeho „půlNezmaři“, duo Žalman & Pavel Malina, Jitka Vrbová & Standa Chmelík a vynikající Rakové, otec Štěpán a syn Jan Matěj. Taky jsem se na něj chystal, ale zmotal jsem termín. Cimbura měl větší štěstí. A já si zase určitě o to víc užil Béďovu hostovačku v Notování 3. prosince. Bylo to krásné – Béďa holt umíííí!

Spáchal Petr Vohnout Balík