Tak se nám základní kola 17. ročníku Notování pomalu krátí, resp. 6. února právě skončila. Ani se nenadějeme a nastanou nám finálové večery. Očekával jsem, jako ostatně obvykle, Belmondovo zanícení, až úchylku, pro Brno. Nezklamal mě. Zase s tímhle městem standardně prudil, jako obvykle. Chudák Brno, ono za něj opravdu nemůže. I tak mám ale docela rád jak Brno, tak toho pacholka.

Uprostřed Braduo, syn Vít a otec Libor Bradáčkovi, po stranách naši moderatizátoři (Foto Rejka Balcarová)

No, nicméně poslední základní kolo nastalo a bylo zahájeno rodinným duem BRADUO ze Lhotky u Mělníka (otec Libor Bradáček – zpěv a kytara a jeho syn Víťa – saxofon a zpěv). Začali písní Marie, takto smyšleným příběhem o nepříliš vydařeném manželství. Nepřevrátilo mě to ze židle, ale ani neurazilo. Bylo to na mně ale až trochu moc „pateticky umělé“, zejména stylem zpěvu. Leč bylo to ještě snesitelné. Následovala  Květina, která budila stejný dojem. Víťa však bohužel zpěvem navázal na tátu ve skladbě Lásko má. Chtělo by to ve vokálech, podle mě, u obou dost ubrat na afektu. Dá se to sice nějakou chvíli unést, ale celý večer bych je dobrovolně poslouchat nemusel. Zlatokop jela ve stejném soundu. No, jak opakovaně říkávám je třeba „aplikovat trestný poslech“.

Písničkář Martin Hejnák, jeden z nevěrnějších účastníků Notování (Foto Jirka Esser

MARTIN HEJNÁK je z Kladna a je svůj. Vždy byl. Má vlastní projev, který ho charakterizuje. Nemění se v originalitě. Ve velmi umírněné formě se představil ve skladbě Fontány. Čekal jsem od něj nějaký „underground“, ale nic. Jak hrál další písně, ať už Chmýří, Pastviny či  Uprostřed kvetoucí zahrádky docházelo mi, že dnešní vystoupení pojal na sebe až překvapivě „klasicky folkově“.

Duo Hmlisto, Veronika Horana a Janko Kickovi v dobrém hudebním rozpoložení (Foto Renata Králová)

HMLISTO (dříve Horana a syn) jsou ze slovenského Prochotu u Žiaru nad Hronom (Horana – zpěv+koncovka+korýtkové husle, Janko – el. kytara, buzuki). V jejich poznámkách o sobě mě zaujala pasáž …strieda sa buzuki a el. gitara, máme vlastnú šnúru, čo nekope… Inu sympatické, že „mluví bez umělých kudrlinek“. To mám rád. Nejsou na Notování nováčky. Vlčie oči mě potěšily. Na nic si nehráli a bylo to fajn. Folklór dýchl píšťalou koncovkou z písně Duša rebela. A nebylo to „jenom tou lidovou píšťalou“. Byly slyšet i názvuky folklorních melodických postupů. Mně se to líbilo. Perychta „přivolávala zimní čas“, protože zima do hor, pod kterými bydlí, má letos dík počasí do zimy opravdu hodně daleko. Bohužel, myslím, že si budeme muset zvykat. Je to prostě dlouhodobý přirozený planetární cyklus a žádné „tragické globální oteplování“. Zeměkoule totiž funguje minimálně v desítkách, či spíše ve stovkách milionů let a v delších intervalech. Lidská měřítka jsou z tohoto pohledu směšný pohled sebestředné „nabubřelé a nedovzdělané tzv. moderní civilizace“. Myslím, že mi má profese geologa dává právo takhle soudit. Závěrečná V starodávnej kolibe byla taky moc fajn. Bylo to velmi příjemné. Umí.

Trapská skupina Poslední vagón. Těch v Notování, žel, mnoho nebývá! (Foto Renata Králová)

POSLEDNÍ VAGÓN z Egerlandu, pardon z Karlových Varů, je kapela mně velmi milá, totiž trampská. Hrají už dost dlouho a „furt fajn“. Úvodní Pocta Foglarovi mi mluvila ze srdce a byla dobře podaná. Umí. Svítá, je překvapivě kupodivu opravdu o svítání. A zase „řemenská trampárna“. Jo, to mi chutná. Písnička, co něco říká a na nic si nehraje. Šárka Vlasáková „sama spustila“ skladbu Sama, zpověď zamilované ženské, které se ve světě ztratil chlap. Mimo téma zase příjemné. Finálovka Vagóny ve kterých písničky nestárnou, lehce předělaná písnička od kraslických Vagónů, mi vyvolala řadu vzpomínek. Jo, prostě umí.

Skupina Frappé Adély Václavové, mladá formace, která je zatím příslibem… (Foto Rejka Balcarová)

FRAPPÉ z Brna napsali, že „oproti přihlašovadlu (to je soupis poslaný a charakterizující přihlášené muzikanty) mají prý změnu v sestavě a nezůstávají ve třech (Petr Kurečka, Terka Homolová a Adéla Václavová), protože k nim přibyl místo původního bubeníka nový – Adam Roček“. Celiakózní skladba Bez lepku popsala trable celiaka, postiženého navíc alergií na laktózu. Není co závidět. Píseň, ač „naučná“, byla pro mě stravitelná, zejména poté, co zpěvačka spustila po pár taktech naplno, tzn. „bez hlasu nesmyslně sevřeného“ zbytečnou trémou. Vykradač květů je „solidní folková skladba“ a solidně podaná. Jen ten činel nebyl vůbec slyšet. Netuším, jestli je tohohle „ticha“ pachatelem bicista, či zvukař. Myslím však, že Pepa Balcar za „mišpultem“ je v tomhle bez viny. Muzikant si prostě musí umět povědět, „co má jít do sálu“. Baladická Němý poutník ani čerstvá a mírně energičtější skladba Zmařený šance nevybočily ze slušného projevu. Solidní, leč spadli mi do kategorie „Nebylo to špatné, ale nepřekotili mně“.

Skupina Hřích zkušených muzikantů z různých konců muziky i mapy (Foto Renata Králová)

HŘÍCH je z okolí Kolína a z Prahy. Znám je z loňské Porty a byl jsem na ně zvědav. Zahájili svůj blok písní Já vím s vlastním textem na známou melodii hitu „Jolene“ a to tak, že šmrncovně. Dost dobré. Opravdu dost dobré. Johanka na historické téma mi zněla taky fajn. Taky je znát, že v téhle věci „nasadili solidní vokály“ ve třech. Předposlední Stín a šlapající finálovka Hřích potvrdily dobrý dojem z jejich vystoupení. Je znát, že „nejsou na jevišti prvně, žánr nežánr“. Umí.

„Zhasňáci“ Kuba Horák a Michal Vaněk, jeden ze zlatých hřebů mezi hosty XVII. ročníku (Foto Jirka Esser)

Hosty večera byli MICHAL VANĚK a KUBA HORÁK. Jsou to autoři a protagonisté zaniklé skupiny ZHASNI, považované za jednu z nejvýznamnějších, které Notováním prošly. Těší nás, že oba umělci, ač již na folkové hudební scéně běžně nevystupují, přijali naše pozvání, zahráli a potěšili sál svou produkcí. Jako již standardně, hosté Notování opět nezklamali. Místo glosování jsem opět hlavně poslouchal. Takže se na ně jděte podívat, bude-li možnost, a udělejte si vlastní názor. Mně to chutnalo.

HOWGH Balík

Poznámka:
Foto Rejky Balcarové v záhlaví reportáže zachycuje Bublinu, Cimburu a Belmonda (s kapelou Hřích v zádech) při propagaci jedinečného benefičního festivalu PETROVA CIHELNA , který můžete navštívit 14. března 2020 ve společenském centru  v Jesenici u Prahy.