Hámoť o 4. základním kole XVII. ročníku Notování (5. 12. 2019)

 (12. 12. 2019)

NÁHODNÁ DUETA z Nového Boru, duo Vladimíry Náhodové a Petra Randuse, mají podle svého vyjádření v repertoáru vlastní skladby, ale i náhodně vybraná všeobecně známá i neznámá dueta jiných interpretů a skupin. Zvuk dua je podle jejich mínění, uvedeného na internetu, založený na náročnějších dvojhlasech doprovázených kytarou, popř. foukací harmonikou. Už po pár taktech Tulácké touhy jsem posmutněl. Neladilo banjo ani vokály a vůbec celé to byl „poslech za trest“. Sorry, ale tohle je hodně smutné kino o velké nesebekritice. Další skladby nepřekročily stín zahajovacího kusu. Rodný kraj, Otázky i Koncert do lesů byly bohužel rytmicky rozsypané, často nástrojově i vokálně falešné a k neposlouchání. Docela se mi líbily některé texty, nebo jejich části, abych alespoň něco pochválil.

MANDALA, inzerovaná původně jako Kladenská, je z Řisut, což je od Kladna nedaleko. Moudré knihy praví, že buddhistický obrazec Mandala obecně představuje velmi symetrický diagram soustředěný kolem svého středu a většinou rozdělený do čtyř stejně velkých kvadrantů. Slouží jako pomůcka při meditaci, vizualizaci a zasvěcení. Vnější forma těchto posvátných kruhů je geometrický obrazec – jantra, a každý detail provedení mandaly má symbolický význam. Vnitřní účel mandaly je spojen s vzýváním, přivoláváním a uskutečněním duchovní síly uvnitř pozorovatele samotného. Termín mandala může označovat i jiné struktury, které obsahují posvátný střed nebo pro něj vytvářejí podklad. Tento výraz může být použit i pro celý vesmír, zvláště je-li celý očištěný vesmír mentálně obětován v rámci speciálního rituálu. S mandalou se setkáváme v Indii již v půdorysu pohanského chrámu, přesto je jógická praxe s mandalami mnohem propracovanější v tantrickém buddhismu než v hinduismu. Po formální stránce je mandalám podobné i Kolo bytí, které na kruhovém půdorysu názorně vysvětluje příčiny a jejich následky. Inu, slovo Mandala pochází ze sanskrtu a volně přeložené znamená kruh nebo dokonce magický kruh. Představuje celistvost a model organizační struktury samotného života, který nám má připomínat náš vztah k nekonečnu, ke světu, který přesahuje… Úvodní Textařova zpověď opravdu líčila textařovy tvůrčí trable. Ono psát texty je někdy opravdu nevděčná fuška. Kytarista potěšil doladěním nástroje po prvním kousku. Náladovka Znovuzrození místy lehce neladila ve vokálech. V Baladě Carpe Diem už zase hlasy k sobě pasovaly. Tak nevím. Zřejmě je jim třeba „trestných poslechů“ sebe samých, což je prastará muzikantská pravda a bezvadná metoda, jak se zdokonalit. Závěrečná Buď svůj byla v pohodě. Možná to chtělo před vystoupením se řácky rozezpívat. Jinak z nich mám celkem příjemný dojem.

Pražský písničkář PETR HRUŠKA, který se přihlásil k buskingu, zahájil písní Hosty Vař, na looperu si připravil doprovod a neudělal to zle. Slušné. Následující „bossanoidní“ Plavu mě potěšila tím, že na „vajíčko“ hrál na mikrofon. Jako jeden z mála. (Bohužel se místo rytmické podpory předváděné skladby často, až bohužel velmi často, jedná jen o pantomimické pohyby bez zvuku přenášeného do sálu.) Zase slušné. Bod varu i bez looperu byl také k poslouchání. Finálovka Kolotoč opět s looperem potvrdila, že jsem pro sebe „objevil“ dalšího slušného autora a interpreta. Dobré, dost dobré.

MEZINÁMA – Mladá Boleslav (Veronika Slabová (Verča) – zpěv, kytara, ukulele; Martin Malý (Malýček) – zpěv, kytara; Martin Fejt – cajon; Kristýna Hnízdilová (Týnka) – zpěv, perkuse, flétna; Honza Bobek – kontrabas) hrají podle svého vyjádření převážně autorské písničky členů kapely. Úvodní Stopadesát let nezněla marně. Byla sice trochu monotónní, ale dala se poslouchat. Následoval až latinoamericky se tvářící Všední den. A zněl mi příjemně. Ano láska je Droga. Úvod byl tak trochu rozpačitý, ale pak už to bylo fajn. Jako to i s láskou často bývá. Z rozpačitého začátku se může vyvrbit i skvělý vztah. Závěrečná odpichovka Chtěl bych tě milovat završila jejich vcelku povedený soutěžní blok. Pěkné.

Ing. Vladimír Mikulka, který si říká INŽENÝR VLADIMÍR je další písničkář z Prahy prezentující se v dnešním večeru. Balada o obchodu s revolucionářskými potřebami Revolucionáři mě zaujala. Text nutí k zamyšlení nad většinou kamsi ujetými, nebo úplně zparchantělými, původně úžasnými revolucionářskými idejemi. Chcípnul pes se zabýval paradoxy. A chytře. Umí. Na přechodu je krátká, ale chytrá a úderná. Fajn. Závěrečná lehce sarkastická a zase chytrá skladba Vánoce ve třech. Jak říkával pan Werich „napadnutá“ věc. Pěkné to bylo.

JANA RYCHTEROVÁ A SPOL. – Praha. Jana Rychterová je písničkářka, která svoje písně zpívá, skládá i se doprovází na kytaru. Hraje taky často s proměnlivou „sqadrou“ muzikantů, jako třeba dnes. Už dlouho si na ni potrpím a těším se na ni nejen jako na muzikanta, ale i na spřízněnou duši. Poznávacím znamením jejích koncertů jsou skvělé texty a humor, který je u většiny písničkářek neobvyklý. Dovede publikum pobavit i dojmout, ať už hraje sama nebo s kapelou. A taky umí česky. Což bohužel nebývá dneska samozřejmostí. Spustili Až já se budu vdávat a znělo mi to jako opravdový cigánský čardáš v tom nejlepším slova smyslu. I když v gadžovském podání. Šmrncovní věc. Mňam. Následovaly „zamyšlené“ Vrásky. Baladické pohlazení. Zase mňam. Tango Argentinec o krásném chlapovi, který předcvičuje dámám ve „fitku“ vyprávělo o pocitech jím uchvácených cvičenek. Zase výborně. Aleluja je klasický „úžasný flák“ Leonarda Cohena s textem Janiny sestry. Výborně. Profesionální výkon.

Publikum mě dnes ale nemile překvapilo skandovaným potleskem. Proč??? Ale alespoň tleskali „na druhou“. Před rekapitulací večera a vystoupením hostů navštívila Music City populární trojice Mikuláš, anděl a čert. Vydařená taškařice. Rada Notování a zvukaři byli čertem s různou intenzitou a na různých místech hlav poznamenáni sazemi. Pekelným závěrem této epizody byl „sborový zpěv“ sazemi poznačených osob na jevišti. Na to, že řada z nich jsou muzikanti, to byla dost hrůza, zejména volbou repertoáru.

Host večera, skupina FAJNBEAT z Prahy, zvítězila v VII. ročníku Notování (2009-10), o rok později hostovala ve finále, potom se odmlčela a před několika lety se vrátila scénu v takřka nezměněné sestavě, životem poučená, starší a krásnější. Řemenská muzika. Skvělý konec večera.

Howgh Balík

P. S.: Rada Notování děkuje svatému Mikulášovi, andělovi a čertovi za vykonání mise ve 4. základním kole naší soutěže. Pokud trojici na fotografii Aničky Halamové v záhlaví reportáže nepoznáváte, není vyloučeno, že jsou to ti praví.