(16. 3. 2022)
Jak dnes začít? Možná přáním: „Kéž by už šli všichni zamindrákovaný mocichtivý šmejdi do pr.ele.“ A zejména pak daleko a rychle. Bohužel, není v mojí moci tohle zařídit. Inu, doba je taková. Jen začal u nás lehce ochabovat ten virovej ksindl (prej z Číny), máme tu novodobýho schizofrenního ruskýho cara. Doufejme, že ne na dlouho. Alespoň, že jsme se sešli u muziky a potkali jsme spřízněnou společnost.
Viktor Kolibřík Sapák z kapely Kolibříkův úlet – foto Jirka Esser
Brněnský Kolibříkův úlet je pro mě novinkou. Hned na začátku ve skladbě Siločáry na mně zapůsobili velmi příjemně. Pohoda. Následující O rybách pokračovala v příjemném duchu. I v téhle okleštěné sestavě (bez bicích) mě oslovili. Dobré. Tvář i závěrečná Svíčková mi zněly velmi lahodně. I bez bicích dost dobré. Jestli bude celý večer takhle dobrý, bude „porotování“ pořádný oříšek. I když říkají, že hrají traumafolk, nezdálo se mi to traumatizující. Tohle mi chutnalo. Inu, po čase začalo Notování opravdu moc fajn.
Pavel Šenkapoun z L. P. Ševelpuna – foto Jirka Esser
Pavel Šenkapoun a jeho kamarád Míra Richter v sestavě Leo Pank Ševelpuna navázal skladbou Buddha. Hlásí se k punku a, nehledě na žánr, v téhle písni bohužel na kvalitu předchozích interpretů podle mého názoru nenavázal. Je mi líto. Měl by mít sice teoreticky „vyfutrováno“ díky vzdělání. Leč není tomu tak. Na jih mi připadala jen jako další sloka předchozí písně. Následující Herbert Kosina pokračoval opět kolovrátkovou melodií. Text mě taky neoslovil. Bohužel. Závěrečná Tažní ptáci nevybočila z dosud předvedeného. Ne, tohle mě neoslovilo. Sorry. Připadalo mi to nenápadité až nudné.
5 a pes – foto Renata Králová
Následující sestava Maria Nona Mlejnská – housle (piezzo), zpěv; Alžběta Bláhová – viola (piezzo), zpěv; Johanka Pastorová – bicí; Bartoloměj Bláha – kontrabas; Jakub Mlejnský – kytara; hraje podle „přihlašovadla“ veselý písničky divnejch dní. Při různých příležitostech dochází ke společnému hraní některých členů už zhruba 10 let. 5 a pes je ale jejich první společný, veskrze autorský, projekt, který vznikl při záskoku na loňském festivale Amlion, kde krom toho vystupovali se svou balkánskou kapelou. Tedy 5 a pes zahájili návodně mravoučnou skladbou Uklízej po svém psíkovi. Měla zcela jistě správně uvědomělou myšlenku, leč snaha, ač bohulibá, mi v textu písně nestačí. Láska z balkonu mě opět bohužel nebrala. Já už s tebou neka byla podle mě sice po muzikantské stránce zajímavá, ale zastávám názor, že bez nadbytečné komplikovanosti textu, ne v jeho prvoplánovitosti až „jednoduchosti“, je zejména v písničce síla. Pakliže to není „text autorského typu a úrovně“ Roberta Křesťana, Karla Plíhala, Jarka Nohavici, nebo Františka Stralczynského, popř. Jaroslava Velinského vulgo Kpt. Kida, Jiřího Suchého a řady a řady dalších. Smažák s oblohou mě taky příliš nezaujal. Podle mě se časem vyhrají, textařsky uzrají a něco se z nich vyvrbí.
Šunďák – foto Renata Králová
Vladimír Šunda, zde jako Šunďák, zahájil skladbou Koberec a mě polila živá voda. Nevylíval si komplikovanou duši. Prostě zpíval o zdánlivě obyčejné věci. Skladbou Děda složil poklonu svému dědovi. Příjemné. Zase. Píseň Beran popsala charakteristiku tohoto znamení. Končil písní Tajemství, která varuje před nepromyšlenými přáními. Dost dobré, zdánlivě jednoduché, ale pouze zdánlivě. Umí.
NekrmiT – foto Renata Králová
NekrmiT byli uvedeni jako Brnk, Bouch a Fouk (kytara, cajón a foukačka) a než se pak rozjeli, od prvních taktů začali trochu rozpačitě Blues o tužce. Blues to ale bylo. Navázali písní Výhry a prohry. Byl to exkurz do minulosti, který přesahoval do současnosti. Taky dobré. Život je nádherný zase dobré. Bloumání v nachu zakončilo jejich příjemné vystoupení. Na nic si nehráli a zpívali a hráli. Příjemné. Jejich vystoupení mi chutnalo.
Blondýna – foto Jirka Esser
Závěr večera zvládla Eva Suková, uměleckým jménem řečená Blondýna, takto mě milá a myslím i velmi šikovná básnířka a písničkářka. Zahájila skladbou Toccata a fuga, kterou uvedla krátkou básničkou v pro ni charakteristickém duchu. Holí na pankáče byla taky uvedena krátkou básní. O důchodkyni, která se ozbrojila, nebo spíše vybavila holí na vyznavače punku. Jo. Porubali Janíčka je „pseudolidovka“ a dobrá pseudolidovka. Končila Baladou o statečném vojákovi. Nezklamala. Byla zase, jako obvykle, dobrá.
Rejka Balcarová – foto Jirka Esser
Hostem večera pak byla Rejka Balcarová. Netušil jsem, že bude hostem, ale už dlouho vím, že je šikula a že to určitě potvrdí. A potvrdila. Vystoupení pojala jako výběr z písní, které v minulosti hrála a zpívala, buď jako sólistka sama, nebo s řadou kolegů a kolegyň „muzikantského“ lidu. Sametový alt s příjemným tembrem uzavřel večer velmi příjemně a pohodově. Mňam.
Howgh Balík
