Inu, tak zase Music City a další, tentokrát listopadové základní kolo Notování 2021 – 2022 nastává. Dva soutěžící bohužel odpadli. Ze zdravotních důvodů „odpadl“ i Cimbura, kterému přeju, pevné, co možná stabilní a snesitelné zdraví. Já jsem si kupodivu nic nezapomněl, tedy technické propriety nutné k tomu, abych mohl spáchat následující reportáž, nebo to při začátku večera nebylo patrno. Uvidíme.
Mexické saně – foto Anička Halamová
Mexické saně nemají evidentně se zimními sporty nic společného a hlásí se spíš k jižní Americe a k drakům. Nevidím a neslyším je poprvé a jsem zvědav, kam se posunuli. Jestli se posunuli. Hrají ve složení Miroslav Šupčík zpěv, kytara, Daniela Weber zpěv, kytara, Bohdan Kantor basová kytara a stroze o sobě napsali do přihlášky „Hrajeme pro radost z muziky.“ Zahájili písní Basa s mandolínou. Začali trochu „upachtěně“ a vokál moc neladil. Nástrojově v pohodě, najmě dechy, leč afektovaný sólový zpěv a řada dalších nelibostí nepotěšila ani nepobavila. Duhová svíčka, i Metro A mi zněly obdobně, a bohužel pro mé ucho nepříliš libě. No nenadchli mě a neposunuli se v dobrém nikam.
Braduo – foto Jirka Esser
Braduo je rodinné duo otec Libor (kytara, zpěv) a syn Vítek (alt saxofon, zpěv). Duo vzniklo na podzim 2018. Písně píše táta, ale na aranžích se podílí rovným dílem. Letos hráli na třech Večerech v Parku (Bruntál, Šternberk, Odolena Voda), kde se na podiu mj. potkali s Monty Motyčákem a Slávkem Janouškem. Mimo to uspořádali 2 živé (unplugged) koncerty v mělnickém parku a setkání/koncert mělnických písničkářů a písničkářek. Bohužel opět až bolavě afektovaným sólovým zpěvem skladby Kometa Libor navázal na předchozí interprety. Světlým bodem bylo solidní „ságo“, pardon saxofon. Ale vyumělkovaný vokál neuchvátil a nepotěšil. Víla pojatá jako orchestrálka nebyla zpěvem „vylepšena“ a asi proto byla podle mě druhá nejpovedenější. Jen mohla být kratší. Uaptyda song byla inzerována jako svižnější. Rytmicky ano, ale vokálně nepřekročili svůj stín. V kuse Lásko má, ukázal Vítek, že lze zpívat i bez afektu a v pohodě. Tohle bylo dobré.
Zkusmeto – foto Anička Halamová
Zkusmeto o sobě napsali, že jsou mladá kuřimská kapela, která zaujme pořádnou porcí folkové hudby. Na pódiu podávají šťavnaté texty okořeněné vtipem a do křupava propečené melodie. Nebojí se ani ostrých rytmů, a i když jsou každý z jiného těsta, přesvědčí posluchače, že si přijdou na svou chuť! Inu uvidíme. Začátek byl scénicky ztvárněn, ale první tóny písně Novinky trochu neladily. Poté co se rozjeli, to začalo ladit, a bylo to k poslouchání. Jo. Konečně změna. Následující Folková mi připadala až přearanžovaná. Leč dobré. Obrazy byly bez bicích, když se baskytary ujal bubeník. Slušné. Finálovka Umění taky nezklamala. Konečně to při jejich snažení nebylo z kategorie „trestnej poslech“.
Paní Tau – foto Jirka Esser
Paní Tau, tedy Kristýna Slomková bicí, cajon, Jan Koubek (Hans) basová kytara, Jan Volín (Janek) sólová kytara, zpěv, Lucie Kaletová, zpěv, napsali: „Začínáme už potřetí. Poprvé, 2018, jsme se našli, podruhé, 2019, zasáhl covid 19, pak nás na chvíli povolili, a pak, 2020, zase smůla. Takže si moc přejeme, abychom už mohli hrát to, co nás baví, pro lidi, které to baví. Nevíme, zda se vejdeme do pravidel. Kromě bubenice jsme staré kusy a máme bicí soupravu. Můžeme to zkusit i na cajon, ale to pak není ono a nejsme to úplně my. Hrajeme převážně autorské věci, ale kvůli své vlastní radosti sem tam i nějaký cover s vlastním textem. Hudba je převážně „bluessovo šansonovitá“. Jsme takový hybrid, který se v podstatě nemá kam přichýlit. Možná by nás v Notování publikum moc nechtělo, tak nám to prosím raděj řekněte a my se odhlásíme. Ambice – snad jen jedna – stejně naladěné publikum. Ty obyčejné věci jsou nejcennější.“ Lucku znám už delší čas, a tak jsem na ně byl zvědav. Lucie se stylizovala do role paní Tau, nasadila si „bouřku“, tedy buřinku a navodila náladu. První kus Blues o velkým srdci jedný holky byl opravdu blues. Jo, jsou to muzikanti, nehrajou si na hraní, ale hrajou. Jezdec na kamenným koni se trochu zdál „těžkej na pr.el“, ale nebyl. Další fajn kus. Pohádečka je oprášená „stará pecka“. Jo. Na druhým konci času ukončila jejich povedený výstup. S tvrzením, že se nemají kam přichýlit, nemůžu souhlasit. Patří mezi muzikanty a nemusí se nikam chýlit.
Bárka – foto Anička Halamová
Hostem, kterého už standardně uvedla Anička Eisenreichová, byla Bárka, tedy skvělí „klasici“ violoncellista Pavel Barnáš, řečený Bárny a výborná harfenistka Ivana Pokorná, která je doma v orchestru Národního divadla. Mňam. Kombinace irské harfy a „cella“ v jejich podání je hudební pochoutka. Odmítám bušit do klávesnice a krmím si uši a duši. Výborný závěr večera.
Howgh Balík
