(16. 10. 2019)
Tak jsem letos prošvihnul první kolo Notování. Nebylo lze. Klasické rčení praví něco o tom jak člověk míní, ale … Však vzhledem k tomu, jak pružně funguje parta, která se o tenhle hudebně-soutěžní úkaz stará, se nic moc nestalo. O komentář se postaral Cimbura a vše proběhlo, jak mělo. Jak jsem předpokládal, konstatuji po příchodu do sálu, že atmosféra podvečera a večera se nezměnila, lidičky kolem už vůbec ne.
Zahajovali ŠOURY ROURY. Byl jsem na ně zvědav, protože jsem je dosud neslyšel. Výborný hráč na cajón mě nepotěšil jenom svou „pantomimickou hrou na válec“. Ono to fakt bez mikrofonu je jen pantomima. Sorry, ale rytmická pantomima mě v muzice neuchvacuje. Jinak byl po celé vystoupení excelentní. Začali skladbou Domů, a to mému uchu libě. Solidní kontrabas, housle i celkový dojem. Inu dost dobré. Kůň je vlastně pes mě příliš nezaujala, ale muzikantský průšvih to určitě nebyl. Píseň stejného názvu znám, ale tahle Ze soboty na neděli je ze zcela jiného soudku. Končili filozofujícím opusem Staré hospody, který se mi opět líbil. Solidní.
Dr. HYENIK je další mně neznámá tvář. Začátek svého vystoupení pojal jako seminář s úvodní přednáškou Bryzg. Podle mého pocitu „drtivým valašským stylem“. Osobité a zajímavé. Kuthan zněl a byl prezentován spíše „po keltsku“. Dr. není ani nudný ani tuctový. Ovládá hru na kytaru i práci s technikou, tedy looper. Praeludium potvrdilo, že techniku využít opravdu umí. Ten „valašský dojem“ není jen dojmem, ale je to podle mě nesporný fakt. A nejen kvůli hře na píšťalu, tuším zvanou koncovka. Dobré, dost dobré. Nevím, co je Parhún, ale Dr. Hyenik začal opět jiným stylem. Po indicku. I ta tabla tam byla slyšet. Je to komediant v tom nejlepším slova smyslu. Umí.
BOHEMIANO, tedy Zdenek Zajíček, nebo-li muzikant, se v loňském roce na Notování prezentoval pod názvem Dante písničkář. Úvodní, Na kúru zpívají, přešaltovala do vánočních jižních Čech. Náladou, dojmem i poetikou. Jsem jak ta rozedraná plachta zazněla na Notování už vloni, ale proč ne. Je to solidní a je to k poslouchání. Následoval Letní žár z dílny páně Gershwinovy, tedy další verze slavného Sommertime. Ale jenom melodií. Text je ryze český, od Zdenkovy manželky Hanky – „neviditelné“ půlky Bohemiana. A dobrý. Finálová Už se ten Tálinskej rybník byla představena na základě dohledání historických informací z archivů jako píseň, která má autory. Takže to není lidovka, ale je od konkrétních lidí a o konkrétních lidech. Jenom je zlidovělá. Co by za tohle řada skladatelů a textařů dala. Člověk se stále něco dozvídá a klidně i na Notování.
Marie SOMMEROVÁ vystudovala „vážnou hudbu“ na HAMU, ale jak a co tu jako autorka prezentovala je „ryzí písničkaření“. Bázeň na mně působila hned od prvního taktu projevem i melodií „folkově křehce“. Milé, neukňourané, něžné. Obyčejná je zpovědí starostlivé hodné mámy a manželky. Dost dobré. Je to písnička „velký holky“, která normálně žije a umí to popsat. Umí. Už to zas na mě přišlo o pocitech a co s nimi. Pohoda. Náladovka a dobrá. Já ti hned slíbím je zase pocitovka. A zase milá a ne hloupá pocitovka. Marie vládne příjemným hlasem a umí navodit „přívětivou“ a milou atmosféru. Pěkné.
MANON jsou lidi, které vesměs znám už dost dlouho, ačkoliv oficiálně jako tahle konkrétní kapela hrají teprve krátce. Bluesový až lehce folkrockový Slepý muzikant naladil na „melancholično“. Následovaly baladické Malé hry. Opět dobré. Podle Cimbury ekologický Strom pokračoval v příjemném projevu souboru. Pěkné. Finálová Za dveřmi jenom podtrhla dobrý dojem z jejich vystoupení. Umí.
Večer zakončili hosté MELDA & SPOL., tedy Petr Meluzin se standardní podporou kolegy Mildy Novotného. Jsou to zkušení muzikanti. A jak se už hezkých pár let na různých jevištích „portovních žánrů“, včetně Porty jako takové, prezentují, zakončili večer velmi, velmi dobře.
Howgh Balík