(9. 10. 2016)

Druhý soutěžní večer tohoto ročníku Notování nastal v pošmourném deštivém podvečeru. V sále Music City však bylo příjemně a muzikanti byli, jak jsem je tak před produkcí sledoval, někteří napjatí a někteří nad věcí. Nebo se tak alespoň tvářili.

Beta Band, foto Rejka Balcarová

Zahájil Beta Band z Českého Brodu a okolí (Aleš Hradecký – kytara, zpěv; Eva Vlasáková – zpěv, flétny, rytmika; Milan Vojtíšek – kytara, zpěv; Tomáš Větrovský – baskytara). Kapela, jak uvedli v přihlášce, vznikla na počátku roku 2015, snaží se dělat vlastní písničky pro klubová vystoupení a spoustu převzatých písní v celém spektru folkové a country hudby. Škoda, že hned na začátku Milanův(?) sólový zpěv v úvodní Hoří panenko v prvních taktech, na rozdíl od vícehlasů, docela kulhal v melodii. Rychle se ale srovnal. Skladby Pod očními víčky, Z posmutnělých stromů i závěrečná Chci na záda ti verše psát podle mne ukázaly, že až se „vyhrají“, bude radost je poslouchat. Ani teď to určitě není „trestný poslech“. Docela mě bavili. Materiál na to něčeho dosíci mají, a to nejen v Evině mně příjemném altu. Je ale znát, že jako hudební soubor zatím nejsou dokonale sehraná, ostřílená banda, odřená jevišti.

Jiří Luňáček, foto Rejka Balcarová

Jiří Luňáček, foto Rejka Balcarová

Jiří Luňáček je písničkář z Mezouně. Mimochodem, i tam a v blízkém okolí má naše celorepublikově plošně rozsáhlá rodina ze strany babičky, rozené Novotné,  kořeny. Jirka o sobě napsal, že „ …zpívá a hraje dlouho, ale spíše u táboráků. Od střední píše básně, ale spíše pro sebe a pro kamarády. Nyní ale podle něj nastal čas dát to všechno dohromady a jít do světa. Hraje svoji písničkářskou tvorbu různého (ale většinou folkového) ražení. Převážně česky. Zkušenosti z pódia má z divadla. Na poli písničkaření je prý ale v podstatě zelenáč. Má za sebou v poslední době pár open mic zkušeností. A co bych chtěl? Nabrat zkušenosti, poznat lidi, posunout se dál a hlavně zpívat tak, aby to dělalo radost.“ Tréma mu svázala jazyk a úvodní V křesle byla dost rozechvělá. Nebyl to ale vůbec průšvih. Jen myslím, že začátečnická daň. Another week už ten jeho nervozitou „zaťatej krk“ trochu uvolnil. Inu, a Šátek už byl v pohodě. Chtělo to jen se rozezpívat. Závěrečná Růže mě utvrdila v tom, že když na sobě bude pracovat, určitě o něm neslyšíme naposled. Něco na tom klukovi je. A já na to mám, jak jsem se už dostikrát přesvědčil, docela nos.

Akustic@, foto Rejka Balcarová

Akustic@, foto Rejka Balcarová

Akustic@ přijela z Českých Budějovic, tedy z Budějc (Margareta Brabcová –  zpěv, flétny; Veronika Vačkářová – zpěv, flétny; Lenka Klimešová – kontrabas, baskytara, zpěv; Honza Franc – zpěv, kytary, klávesy; Petr Langmann – kytary, zpěv). V přihlášce Notování píší, že: „ …když už se po létech opět potkali, tak by prý rádi hráli vlastní autorské věci, a že když už mají to štěstí, že mají výborné zpěvačky, rádi by podložili jejich výkony zajímavými hudebními doprovody i sólovými nástrojovými party a našli si tak místo na folkové hudební scéně.“ Začali Písní pro Sapho a bylo hned od prvních taktů znát, že nejsou nováčky a jimi deklarovaný záměr se daří. Hraje jim to pro mé ucho velmi chutně. Nevím,  co je to česky Na šuna. Jen vím, že je to, jak říkají moji romští kamarádi cikáni, cikánsky. Bylo to moc pěkně Veroničiným sytým altem procítěně podané za podpory Margarety i zbytku souboru. Mňam. Hrneček zazpívaný Honzou i swingující Kočičí song mi taky moc chutnaly. Dobré, dost dobré. A to, že mají výborné zpěvačky potvrzuju.

Ámos Tyrš, foto Rejka Balcarová

Ámos Tyrš, foto Rejka Balcarová

Ámos Tyrš, alias Tomáš Rys z Prahy, jak o sobě píše „ …je písničkář, textař a hudební producent. V minulosti se věnoval elektronické hudbě. Folku se upsal před třemi lety a zatím složil přes 20 písniček, z nichž to nejlepší najdete na právě vycházejícím debutovém CD s názvem “Hezky nám to…!” První skladbou Jednou ti to povím už od začátku projevil své značné „zanícení pro elektronickou modulaci“. No, není to úplně můj šálek kávy, ale budiž. Jen úplně nechápu, proč to, s odpuštěním „kurvítko“, využívá nejen při zpěvu, ale i při průvodním slově. Druhá píseň, Madona, mě taky příliš neuchvátila. V Neví se znovu projevil svou fascinaci a zaujetí „elektronickými krabičkami“. Jen mu ten looper tak úplně rytmicky, bohužel, nesouzněl s živým projevem. Závěrečná Hezky nám to nevybočila z dosud předvedené produkce. Jak jsem už napsal, není to můj šálek kávy. Sorry.

MeziMěsto, foto Míša Bechyňová

MeziMěsto, foto Míša Bechyňová

MeziMěsto (Ondřej Podeszwa – kytara, zpěv, Jana Bílíková – housle, zpěv; Vojtěch Rohlíček – akordeon, piano, zpěv) z Černé u Bohdanče, což je mimochodem součást Lázní Bohdaneč, je podle jejich vyjádření v přihlášce „ …celkem nový hudební prvek existující necelý rok, mezi úspěchy lze zatím jmenovat 3. místo na Východočeském kole Porty v interpretační soutěži za píseň Svítá.“ Inu, pokud o Portě něco vím (a že zcela jistě toho o Portě vím docela dost), tak se v interpretační soutěži Porty neudělují ocenění za jednotlivé písně, ale za celkový předvedený výkon (viz soutěžní řád). Možné ale je, že porota usoudila, že v autorské soutěži by byla píseň Svítá hodnocena mezi předvedenými autorskými skladbami na třetím místě. Ale z toho oblastního předkola Porty si je pamatuju a nebylo to špatné. To jenom na okraj a mimochodem. Začali „přídavkem“ o zvukové zkoušce. Neobvyklé, leč docela milé. Pozvi ho dál už byla standardní soutěžní skladbou. Slušné. Velmi slušné. Svítá chvílemi navodilo „prvorepublikově swingovou atmosféru“. Jen by to podle mě chtělo trochu „přehrávat“, aby to mělo tu správnou šťávu. Tohle se nedá „zpívat úplně rovně“. Lehký afekt k tomuhle stylu prostě patří. Podzimní je náladovka, lehce podzimně melancholická. I závěrečná Legíny s „velmi zručně“ napsaným, jak říkal pan Werich „napadnutým“, textem (od nápadu) mi byla příjemným posloucháním. Celá to bylo s velkou chutí poživatelné.

Flender a spol., foto Rejka Balcarová

Folkoví Flender a spol. se prezentovali jako „čtyřčlenné duo“ (Bára Švarcová – zpěv, klarinet; Radim Flender – zpěv, kytara; Michal Winter – basová kytara; Ister – elektrická kytara) a jak píší na webu „ …vzešli z kapely Každýho věc, v níž se měnili členové tak dlouho, že bylo třeba přistoupit ke změně názvu. Padlo tedy rozhodnutí na Flender a spol, čímž se otevřely dveře k libovolným změnám sestavy. Snaží se oslovit posluchače poeticky laděnou vlastní tvorbou z pera Radima Flendera, který se folkovými vodami pohybuje dvacet let a od té doby se po jeho boku vystřídalo mnoho muzikantů a vzniklo víc jak 70 písní. Před rokem a půl vystoupila na „posledním“ koncertě s Radimem zpěvačka a klarinetistka Bára Švarcová. Díky jejímu výbornému hlasu a projevu rázem poslední koncert nebyl posledním. Bára tedy nakopla život kapely a písničkám vdechla něhu a cit, který nutně potřebovaly. Mezi úspěchy lze zařadit třetí místo v soutěži Talent Country rádia, vystoupení na scéně Vyšehraní, pozvánka na festival Narozeniny Country rádia a postup do semifinále Porty“. „Latina“ Zvony jejich blok příjemně a svižně odstartovala. Jen pidlikání na elektrickou kytaru se na začátku skladby moc nevedlo. Ale jen na začátku. Říkal si mi krásná slova jsem už od nich párkrát slyšel. A jako i před dnešním večerem jsem si zase pochutnal. Isterova elektrická sólovka tu excelovala. Citlivé a dobře zahrané. Nehledě na souznění a melodické proplétání se s Bářiným klarinetem. V rokenrolu Není o co stát pěkně vyzněla i velmi dobrá kráčející basová kytara Michala Wintera, která předchozí skladby solidně „podpírala“. Šlusovku Stanice svět taky neslyším poprvé a vůbec mi to nevadí. Je to fajn poslouchání. Bářin a Radimův zpěv jsem už s potěšením komentoval v minulosti, tak jen konstatuji, že je to „pořád dost dobrý“.

Two for tea, foto Rejka Balcarová

Two for Tea, foto Rejka Balcarová

A jak už se stalo tradicí Notování, výběr hostů se velmi daří. Doufejme, že tomu tak bude tzv. „nafurt“. Dnes večer to bylo duo Two for Tea (Markéta Zdeňková – zpěv, kytara, ukulele, Štěpán Janoušek – trombón, rytmika, zpěv). Markéta nese rodinnou muzikantskou štafetu dál. Nese ji po svém a skvěle. Nejen se Štěpánem Janouškem a v tomhle duu. Ačkoliv jejich nástrojové obsazení není zcela obvyklé, jsou výborní. Krásně jim to zní a mají mimo výborný Markétin sólový zpěv i zajímavé dvojhlasy, harmonie, melodie, rytmy i solidní texty a vůbec uchu i duši lahodící repertoár. Umí.

Howgh Balík