(12. 4. 2017)
Je zřejmým faktem, že se Murphyho zákony uplatňují naplno i v Notování. Neboť jak často shrnuji: „To, co se nemůže nikdy a nijak pokazit, se pokazí tak a v takovém pořadí, aby to způsobilo co možná největší potíže, popřípadě škodu. No, a pan Murphy byl prý podle pana Mc Toolyho optimista.“ Všechno dnes bylo jinak. A to opakovaně a „na poslední chvíli“. Nakonec jsme to však v poklidu zvládli. Ctěný čtenář si jistě sám udělá vlastní obrázek, dočte-li tento výplod do konce.
Aleš Pokorný a hosté, foto Rejka Balcarová
Aleš Pokorný & hosté (Aleš Pokorný – kytara zpěv, Víťa Adamec – housle, Jan Svorník – bass). Podle přihlášky by měli hrát folkrock. Začali své vystoupení baladickou písní Neznámá. Tu jsme sice slyšeli už v základním kole, ale já si ji rád poslechl znovu. Opět bych z toho žánrového škatulkování vypustil ten „rock“. Následovala lehce rozverná Slova. Milá věc a Víťa Adamec měl možnost předvést, že umí. Pro tebe je další z celé řady skladeb, které autoři věnovali svým láskám. Po základním kole jsem o následující písni napsal: „Andulka mě moc potěšila. Není moc lidí, kteří umí napsat dobrou „lidovou“. Mimo Fanoša Mikuleckého z jižní Moravy, o kterém vím už léta a jehož písničky dávno zlidověly a ve folku např. Vlasty Redla či Žalmana, je to dost neobvyklé. A tohle mi připadá vynikající.“ A dnes mám stejný pocit. Pěkné, opět pěkné a zajímavé. Líbilo se mi to. Moc.
Václav Smolka, foto Rejka Balcarová
Duo Pastor & Peths z Plzně nemohlo na Notování přijet, protože polovina dua (Albína) musela pracovně odjet do zahraničí. Byl proto povolán náhradník. Václav Smolka z Prahy – Liboce o sobě uvedl: „Hraju od třinácti let, protože mě nic chytřejšího nenapadlo.“ Zahájil písní Čelisti. Znovu konstatuji: „Umí česky.“ S jazykem si hraje. A tak si dost vyhraje s texty. Ctiradova píseň je blues o touze po svojí milé. Turek byl zase rozvernou hrou s jazykem a vyprávěním o návštěvě Cařihradu. Po základním kole jsem psal, „…že zvládá zpěv, hru na kytaru i hvízdané partie písní. Zdánlivě úsporným projevem ale dokáže zaujmout. Melodií i textem. Příjemné.“ Modrá planeta zakončila jeho vystoupení. Taky se mi to líbilo. Umí.
Blue Night, foto Rejka Balcarová
Blue Night z Jablonce nad Nisou a Hodkovic nad Mohelkou (Markéta Maky Poláková – baskytara, zpěv, Kája Hornová – kytara, zpěv, Niky Domácí – kytara, zpěv, Vojta Šlajs – banjo, el. kytara, David Polák – mandolína, zpěv) je ambiciózní omladina. V 5. základním kole Notování jsme se dozvěděli, že vznikli v únoru 2016. Taky jsem uvedl, že se jim věnuje „jedna z Berušek“, tedy Alena Schernstein Vítová. Zahájili skladbou Větrná, sice méně rozpačitě, než v základním kole, ale trochu rozjíždět se začali až od úvodního společného vokálu. Jen se bohužel v první skladbě naplno „nerozjeli“ v tom správném slova smyslu. Tedy, bylo to sice rozjeté, ale ve smyslu rozsypané. Škoda. Růžové brýle nenapravily dojem ze „snaživé omladiny, která má před sebou spoustu práce“. I když vícehlasý vokál byl místy už docela v pohodě. Před skladbou Začátek uvedli, že dnes hrají skoro samé novinky. No, je to znát. Bohužel. Těžce kulhající až skoro invalidní banjo a „nespasované vokály i nástroje. „Trestný poslech je objektivně spása pro spoustu muzikantů“, napsal jsem minule. Dnes to mohu jedině zopakovat a ještě zdůraznit. Závěrečná V dál opět nevybočila ze „začátečnického neumělého projevu“, navíc byl sem tam i falešný zpěv. Napsal jsem o nich už minule: „Mají před sebou spoustu práce, ale určitě mají z čeho a na čem stavět. Mladé dámy jsou obdařeny k sobě velmi příjemně pasujícími hlasy a mají obrovskou výhodu ve svém mládí.“
Poslední vagón z Egerlandu, tedy z a od Karlových Varů, ze Sokolovska a Chebska (Jiří Odradovec, řečený Rodgers – kontrabas, zpěv; Šárka Vlasáková zvaná Brusinka – flétny, perkuse, zpěv; Tomáš Randuch – kytara, zpěv; Milan Fořt, neboli Malej Stonge /vyslov foneticky/ – kytara, zpěv) se považují za „již starší ročníky muzikantů“ a hrají vlastní i převzatý repertoár, protože je to baví. Zahájili, jako v základním kole, opět písní Jedeme. Pak zazněla i Pocta J. Foglarovi, která s pokorou a úctou vzpomněla „toho skvělého chlapa i kluka zároveň“. Běhal mi zas z textu trochu mráz po hřbetě a ježila se mi srst. A zase mi to chutnalo. Mňam. Další písnička Pro zásoby zazněla na Notování v Music City poprvé. Vyprávěla příběh o první jarní strastiplné cestě osadníků z divočiny do „civilizace“ pro zásoby. Stejně tak si „notovací“ premiéru odbylo i Světýlko. Bylo to zase pohodové a dobré. Opakovaně a rád píšu: „Je to parta, co si na nic nehraje. Pohoda. Poctivá a „řemenská trampírna.“ Tohle můžu. Vynikající.
Dalšího soutěžícího, skupinu Větrno z Liberce, vyřadil z účasti v semifinále pracovní úraz kytaristy, který si zle (až k repasi operací) polámal zápěstí. Místo Větrna byla jako náhradnice povolána Sabina Uxová. Sabina Uxová z Kolína bohužel nedorazila. Odvezli ji totiž, v den konání Notování, do špitálu s podezřením na akutní apendicitidu. Tedy s příznaky zánětu slepého střeva. Držme palce, ať to v pohodě překoná.
Flender a spol., foto Rejka Balcarová
Folkoví Flender a spol. se v průběhu doby prezentovali jako velmi proměnlivá sestava muzikantů. V základním kole to např. bylo „čtyřčlenné duo“ (Bára Švarcová – zpěv, klarinet; Radim Flender – zpěv, kytara; Michal Winter – basová kytara; Ister – elektrická kytara). Dnes jsou ve třech, bez elektrické kytary. Úvodní skladba Často mívám, o ospalých ránech, dala vyniknout Báře a jejímu vynikajícímu vokálnímu projevu. Mňam. I text mi byl blízký. Probouzení mi většinou totiž dost trvá. Není o co stát je rokenrol s parádním klarinetovým sólem. I Říkal si mi krásná slova jsem už od nich párkrát slyšel. Zavírali zase skladbou Stanice svět a zas mi to vůbec nevadilo. Je to fajn poslouchání. Bářin a Radimův zpěv jsem už s potěšením opakovaně komentoval v minulosti, tak jen konstatuji, že je to „pořád dost dobrý“.
Úroveň hostí soutěžních večerů Notování byla i dnes zachována, přestože se tohoto úkolu ujal také „náhradník“. Skupina Anebo se v den konání Notování musela ze své účasti omluvit, protože jejich basista si vykloubil rameno. Jak jsem v úvodu pravil, pan Murphy formuloval své zákony naprosto univerzálně. Hostoval tedy Franta Vlček. Je to už ostřílený písničkářský harcovník a vytrhl dnes na poslední chvíli pořadatelům řádný trn z paty. Mám pro něj i pro jeho písničky léta slabost. Když začínal, bojoval občas těžce s trémou. Pak ji přepral. Jeho hraní mě už dlouho baví a užívám si ho s chutí. Dneska to nebylo jiné. Chytrými a vtipnými texty a pohodovou atmosférou završil večer.
HOWGH. Dopsal jsem. Balík
