„Pomikulášské“ základní kolo Notování bylo kolem rozdílů. Vystoupili nováčkové, i když už mají leccos za sebou, ale objevili se i ostřílení harcovníci.
Zahájil MARTIN KAJABA z Českých Budějovic, který ve svém aktualizovaném profilu na webu píše, že je mu 15 let a je písničkář. Hudbu skládá sám a texty píše, jak sám, tak i se staršími a zkušenějšími textaři. Hraje v několika hudebních uskupeních, jak na kytaru, tak i na bicí nástroje, které studuje v prvním ročníku na konzervatoři. V roce 2018 vyhrál soutěž Folkový kvítek v kategorii sólo. V první písni Cesta osudu byl text formálně neobratný až krkolomný a verva, se kterou píseň interpretoval, není vše. Leč, je mlád, má už určité charizma a řemeslo se lze naučit. Song Spousty otázek ubral na tempu, ale ne na přesvědčivosti projevu. Text už se mi „zdál býti více dle platných pravidel jak psáti texty v jazyce českém“. Ty přízvuky. V angličtině je to fakt jinak. Nestandardní svět je textařsky zatím nejpovedenější. Docela dost dobré. Tohle už byla ukázka toho, jak se nemusí melodie prát s textem. Posléze jsem se ale dozvěděl, že jen tohle je jeho autorský textařský počin. Inu ano. Jen tak dál. V kapkách zněla naléhavými sděleními. To k jeho věku určitě patří a je to přirozené a je to tak dobře. Podle hesla: Stáří, ani mládí není zásluha, a z mladého např. cvoka vyroste jen starý cvok. Tak vidím značnou naději, že nám roste zajímavý písničkář.
Melda a spol. – foto Rejka Balcarová
Jako druzí vystoupili boskovičtí MELDA A SPOL., kterým byl dnes, ostatně jako vždycky, Milan Novotný, s kytarou podmalovávající Meldovo hraní a pění. Ve skladbě Koukaje z okna Melda popisuje své pocity při pohledu z okna. Inu tohle je jiný šálek kávy. Zralý a zkušený autor a interpret. Mňam. Co dodat, Umí. Vlak dětství to jenom potvrdil. Odmítám se příliš rozepisovat a užívám si. Pánové zakončili písněmi Až přijde ten den a Za vodou (nebo taky zvanou Housata). Melda je nejen držitelem Porty, ale i zralý muzikant v tom nejlepším slova smyslu. Umí.
Sabina Uxová – foto Jirka Esser
Mladá, patnáctiletá písničkářka SABINA UXOVÁ z Kolína interpretovala jen věci jiných autorů. S nasazením, ale ne příliš povedeně. Nepíšu to ve svých komentářích, zvaných hámotě, poprvé a zřejmě ani naposled. Důrazně jí doporučuju „trestný poslech“, a to povinně. Má docela příjemný hlas, když zrovna nepropadá manýrismu a když má noty transponované do polohy, kterou zvládá. Má před sebou spoustu práce. Je na čem makat. Ale když se jí ujme dobrý pedagog, má velkou šanci v budoucnosti zaujmout. Na všech předvedených kouscích Proud Mary (Creedence Clearwater Revival), Kometa (Jaromír Nohavica), Osado zpívej (Jenda Korda) i So this is Christmas (John Lennon) bylo spousta chyb, ale jak říkám: Dobrý učitel a poslech sama sebe, když se natočí, by ji měli dostat na slušnou úroveň.
Mangabej – Foto Rejka Balcarová
Pražští MANGABEJ (Pavel Brož – bicí; Martin Přeček – bass; Jiří Kvíčala – zpěv, klávesy; Jiří Šilhán – housle a mandolína; Lucie Minaříková – Sojková – zpěv; Libor Pekárek – el. kytara, zpěv) zvolili na úvod Víc než, což je povedený folkrockový kousek. Slušné. Tak se dělá řemeslně muzika. Sezpívané vokály, stop time jako od jednoho hráče, či pěvce a vůbec. Jo. Následující Vrány to jen potvrdily. Solidní jevištní projev pokračoval i ve skladbě Na konci zimy. Zase jo. A závěrečný Podnikový večírek ukončil jejich produkci stejně dobře. Celkový dojem z nich bych formuloval asi jako „až skoro něžný folk – rockový sound“.
Pavel Kavka – foto Rejka Balcarová
PAVEL KAVKA, stejně jako z Prahy a Krkkonoš i z „Budějc“, dorazil s nedoléčeným zánětem hlasivek. Myslím, že dost riskoval, protože když jednou hlasivky povolí, tak už se většinou nevzpamatují. Jeho kytara v úvodním Skřítkovi mi připomněla kudrlinkami Karla Plíhala a jeho Skřítka. Milé a solidní. Pod širým nebem mi však zněla už podstatně rozpačitěji a nezaujala mě příliš. Tahle nebyla už moc podle mého gusta. Kapybara je lehce prvoplánovým špílcem. Jak je komu libo. Pro mě to úplně nestačilo. Bosorka má na první poslech komplikovaný text. Asi jsem zcela nepochopil, co chce autor sdělit. Ale nemusím taky všemu rozumět. Že jo. Neurazil, ani mě moc nezaujal.
Stráníci – foto Rejka Balcarová
Večer zakončili STRÁNÍCI, jakožto skvělí hosté. Na tuhle manželskou dvojici mě moc milejch lidí, velmi často doplněnou o nějakého dalšího muzikanta, např. o Míru Ošance, jsem se moc a moc těšil. Já na ně prostě trpím. Jak jako na muzikanty, tak jako na lidi. A jako obvykle si ucho pochutnalo. Zahráli a zazpívali, jak je jejich zvykem, excelentně. Navíc jednou písní zavzpomínali mimo jiné na západočeskou kapelu Vagony a málem mi tím vehnali slzu do oka. Pěkné, velmi pěkné.
Howgh. Balík
Poznámka Rady Notování:
Šestý ohlášený soutěžící, vokální skupina X-tet, nestartoval z důvodu onemocnění dvou členek souboru v den konání 4. kola, kdy již nebylo možno ani zajistit náhradu. Přejeme brzké uzdravení!
Všem, kteří neuvěřili, hlásíme, že sv. Mikuláš se svojí suitou – andělem a čertem – se v závěru programu dostavili, jak dokazuje fotodokumentace. Děkujeme za milou účast!
