(20. 3. 2017)
Že Murphyho zákony platí je nesporný fakt. Alespoň já se s nimi setkávám vcelku pravidelně. Po příchodu na „své pracoviště“ v Music City jsem začal tiše chystat notebook, abych mohl jako obvykle sepisovat své dojmy z vystoupení soutěžících. Tiše, protože páni zvukaři řekli: „A už dost!!“ Totiž, dělat zvukové zkoušky při halasu a tartasu vykládajících si přítomných není žádná slast. Respektive je to na hlavu. Jsem-li slušný. Proto se v sále pohybovali jen ti, co tam být měli a museli a pohybovali se tiše. Leč vzápětí jsem málem proskočil stropem a tloukl jsem se do hlavy. Nevzal jsem si totiž s sebou napájecí kabel a „baterie počítadla“ už dávno neplní svou funkci. Svá lepší léta má již dávno za sebou. Zkusil jsem stroj přemluvit a uvést ho do chodu. Marně. Tak došlo k tomu, že jsem sice k psaní své hámoti použil PC, ale notebook posloužil pouze jako podložka pro papír. Hned se místní paparazzi jali tuhle taškařici „fotodokumentovat“. To nám, resp. mně, to první semifinále pěkně začalo. A to jsem se na něj těšil. Ono od semifinále je to totiž už standardně „vyšší level“ v úrovni předváděného. Síto základních kol je neúprosné. Od teď už budu pro své komentáře ještě bedlivěji sledovat a možná případně nepříjemně komentovat i drobné chybky a nedokonalosti. Jak říkám, už je to výběr.
Skupina Past v 1. semifinále XIV. ročníku Notování – foto Rejka Balcarová
Plzeňská trampská Past (Bohumír Smolka – basová kytara, zpěv; Ilona Ubryová alias Arwína – kytara, zpěv; Václav Lopata čili Hexík – kytara, zpěv) hraje, jak jsem psal minule, „horofolk“. To je podle nich termín odvozený od lásky k horám. Bublina po konzultaci se mnou pravila, že by se daly vytvořit i další kategorie folku. Pro vodáky aquafolk a pro Past jsem doporučil montání folk. Aby to znělo „krasomluvněji, ušlechtileji, vzdělaněji a učeněji“. Respektive, aby to byla trochu psina. To, že poslouchají Hop Trop, Pacifik a další trampskou a country muziku nemusí ani deklarovat, kouká to z jejich tvorby na všechny strany. Zahájili skladbou Svetr. Tu hráli už v základním kole. A myslím, že lépe. Trochu se jim dnes sice sypalo frázování, ale i tak „dost dobré to bylo“. Ztracenej svět popisující toulání až za polárním kruhem potěšil ucho ryzí, mě milou, plzeňštinou. Protože „kdopa to viděl, kdopa to slyšel“ jinde než na plzeňsku neuslyšíme. Teď už jsem žádný ani drobný kiks nezaznamenal, stejně jako v Podkrašovským vodníkovi, kterýžto se myslím interpretačně velmi povedl. Zaslíbená zem z cest po Černé hoře potvrdila můj dojem z nich. Trampírna jako fík a dobře zahraná.
Duo T´n´T – foto Rejka Balcarová
T´n´T z Prahy (Tereza Bečičková – zpěv, percuse; Tomáš Ludvíček – kytara, mandolína, zpěv) pojali své vystoupení „jenom a capella“. Jenže místy to fakt byl TNT, tedy trinitrotoluen. To když se hned na začátku do zpěvu Tereza „jen tak lehce opřela“ a „zvukaři nestihli ubrat volume“. Podle mého by sálek Music City zvládla „uzpívat“ s klidem i bez aparatury. Gospel Good Ol a Capella byl opravdu bez nástrojů. I při další produkci si nadále vystačili jen se svými hlasy už se „staženým volume“ a jako obvykle skvěle. Talk About Suffering, Operator i finálová Walk in Jerusalem „přenesly diváky do specifické atmosféry amerických mší“. Fakt si T´n´T dovedu představit v modlitebně, nebo v kostele, kde ostatně často vystupují. Jen ti srdcem zpívající černoši, jak se dnes myslím přecitlivěle říká afroameričani, tam nebyli vidět. Slyšet ano. Mňam, to byla paráda.
Jindra Černohorský & kapela – foto Rejka Balcarová
„Východočeši“ Jindra Černohorský & kapela (Petr Mlích – basové kytary a zpěv; Robert Prokopec – bicí, percuse, zpěv; Jindřich Černohorský – kytary a zpěv; Štěpán Plicka – klávesy) jsou podle přihlášky do Notování z Vysokého Újezda nad Dědinou, Českého Meziříčí. Což je mezi Opočnem, Hradcem Králové a Třebechovicemi pod Orebem, ale jak už je to běžné, jsou z různých konců Čech. Zahájili písní Léto, opěvující zmíněné roční období. Následoval Trosečník, ale ani tahle skladba mě nijak moc nezaujala. Solidní, jenže pořád mi na nich něco chybí. Asi ta pověstná jiskra, nebo třešnička na dortu. Zhudebněný biblický Žalm 13 byl taky řemeslně solidně zahraný. Jenom mě zase neoslovil. Připadá mi, že by Jindra víc předvedl jako sólový písničkář. Ostatně, působí na mně jako „písničkář s podpůrnou kapelou“, která jeho výkon nijak neumocňuje. Má dobré spoluhráče, zaujal mě výborný bubeník, a sám taky odvádí solidní výkon. Jen je to dost „čím dál tím stejné“. Sorry. Z poslední písně Kdo jsem já? už jakási energie vyzařovala, jenže to není myslím dost. Už v základním kole jsem napsal, že to není můj šálek kávy. Nepřiměli mě změnit názor.
Lážo Plážo – foto Rejka Balcarová
Lážo Plážo (Bára Bártová – flétna, rytmika, zpěv; Tomáš Vydra – bicí a perkuse, kytara, zpěv; Tomáš Březina – kytara, flétna, zpěv; Petr Křišťál baskytara) z Lysé nad Labem a okolí svoji produkci rozjeli Kostelem. Následovala Vracím se…, která se zamýšlí nad občasným chlapským touláním světem. Už v základním kole mně zaujala kombinace cajónu a standardní baterie bicích nástrojů. To protože jak je už myslím známo, kolem perkusních a bicích nástrojů se motám už řadu let. Mimochodem byla zmíněná perkusně bicí souprava perfektně zvládaná. A nejen hrou na bicí mě bubeník zaujal. Taky výborně k bubenickému partu „dával“ sólový i vícehlasý zpěv. Skládám poklonu. Je to šikula. K Divožence ani ke Kočičí nemám výhrady. Moc jsem si toho nepoznamenal a to znamená, že „se mi to líbilo a chyb jsem neshledal“. Už jsem o nich psal, že takhle nějak si představuju solidní folkrock. Pěkné. Opravdu pěkné.
Zdenek Barták – foto Rejka Balcarová
Pražáci Zdenek Barták & Milan Kramarovič jsou už dlouho „hodně dobří“. A dnes to jen potvrdili. Je to „písničkaření v duu“. Milan skvěle doplňuje svojí perfektní kytarou Zdenka a nezapře v sobě profíka. No, a Zdenek umí napsat a zazpívat zajímavé písně. Před semifinále Zdenek poslal e-mailem hlasatelům večera, tedy Bublině s Belmondem žádost, kterou cituji: „A měl bych jednu prosbu. Při uvádění prosím řekněte více o Milanu Kramarovičovi. V příloze zasílám jeho CV. Zejména se prosím zmiňte o jeho pedagogické činnosti a tak… Naproti tomu můžete směle zkrátit povídání o mě. Postačí, když řeknete, že za mne hovoří moje písně, nebo že bych si to alespoň přál…“ Stalo se. Pak pánové spustili. Blues Carmen je prostě pohoda. Svůj dojem ze skladby O bílé lani jsem popsal v základním kole a nemám co dodat. Filosofující píseň Kdybych Tě potkal, také zazněla už v základním kole, ale vůbec mi nevadilo, že ji slyším znovu. Naopak, zase jsem si to užil. Finálová novinka Dokonalý svět mě „pro změnu taky potěšila“. Dobré. V podstatě očekávané, ale opravdu dost dobré.
Ve čtvrtek v pět – foto Rejka Balcarová
Soutěžní večer zakončili Ve čtvrtek v pět (Romana Davidová – flétny a EWI, což je Electronic Wind Instrument – jak jsem se dozvěděl, Jaroslav Haratický – zpěv, kytara, foukací harmonika, Jiří Juránek – basová kytara, Lucie Slámová – zpěv a perkuse, Ondřej Berka – kytara). Zrada mi zněla „krásně španělsky cikánsky“. Pochutnal jsem si. Barová je „šanzon jako bejk“. Text, aranžmá, procítěný a prožitý altový zpěv … No, paráda. Maškarní byla taky mňamka. Zejména upoutal mou pozornost dokonalý souzvuk příčné flétny a elektrické sólové kytary. K závěrečnému Předsevzetí není taky co dodat. Prostě výborná produkce vyzrálé kapely. Jejich vystoupením soutěžní večer gradoval.
Handl – foto Rejka Balcarová
Hostem, a zase skvělým, byl Handl. Podle Wikipedie se pod pojmem „handl“ jedná o „výměnný obchod, vyměnit = čenžovat/ vekslovat/ šmelit/ keťasit, popř. [koňský] handlíř – viz čenž, partykovat, techtle-mechtle, obchod, revanš“, nebo „obchodování, smlouvání, vyjednávání, výměna“. „Mnó“, tolik webový slovník. Hrají od podzimu 2007 převážně k poslechu, a to na festivalech, různých slavnostech a klubových večerech. Také vystupují na country bálech a tanečních zábavách. Jejich žánrem je bluegrass, i když o sobě tvrdí, že v jejich repertoáru je směs bluegrassu, newgrassu, ale také swingu, folku, či gospelu. To jsme ostatně uslyšeli. Mají za sebou i řadu mezinárodních úspěchů. V současné sestavě (Jaroslav Žanta – banjo, zpěv Jaromír Janda – housle, mandolína, zpěv Lenka Krausová – elektrický kontrabas, zpěv, Michal Cádra – mandolína, zpěv, Jan von Zellen – kytara, harmonika, zpěv) se představili velmi solidně a semifinálový večer důstojně ukončili.
Howgh. Dopsal jsem. Balík
