Čtvrtek 1. října znamenal druhé základní kolo Notování 2009/10. Zároveň byl odpovědí na několik základních otázek: kolik lidí si najde cestu do nového příbytku soutěže, jak se podaří uvést do života připomínky z prvního večera, tedy zda bude v Kocouru takové horko jako posledně, zda přestanou debaty diváků ve foyer, kteří nevidí za roh a tedy mluví do vystoupení kapelám atd. Nutno říci, že druhý večer v tomto směru znamenal docela slušný krok kupředu. Horko nebylo (osvětlovači ubrali na intenzitě reflektorů), diváci poslouchali i ve foyer (osvědčili gramotnost, protože vzali na vědomí Cimburovy plakátky o tom, že „Hluk škodí muzice!“), zkrátka byl to příjemný večer a perlily nejen vystupující kapely, ale i tradiční moderátoři Bublina s Belmondem.  

Romana Sulčíková, foto Jirka Paparaci Šámal

Romana Sulčíková, foto Jirka Paparaci Šámal

Šestice soutěžících tentokrát byla skoro celá z Prahy. Jediná přespolní – berounská písničkářka  Romana Sulčíková – soutěž zahajovala. Usedla na podium s harmonikou na klíně a upozornila posluchače, že úvodní Zlatá brána nemá nic společného s písničkou, kterou všichni známe již od školky. To bylo ostatně jasné při znělém altu zpěvačky hned. Při druhé skladbě s názvem První chvála zadoufala, že ji pochopí i nevěřící, ale i tak její vystoupení ze všeho nejvíc připomínalo zpěvy diváků při čekání na papeže ať už v Brně nebo ve Staré Boleslavi. A závěrečný Vozíček neboli spirituál Swing low, sweet chariot jen potvrdil, že zpěvačka, která má krásný alt, by se neměla pouštět do přílišných výšek.  

Mangabej, foto Jirka Paparaci Šámal

Mangabej, foto Jirka Paparaci Šámal


U druhé kapely nechal Belmondo diváky hádat, co znamená název Mangabej, a poučil diváky o tom, že mangabej rudý nebo také obecný je střední opice z rodu kočkodanovitých a žije ve skupinách zhruba po třiceti. To muzikantů bylo jen pět, ale muziky udělali hodně a hned první písničkou připomněli jednoho známého českého básníka, protože Jaro otextoval Jiří Žáček.  

Luky Lukáč už patří k ostříleným účastníkům Notování, třebaže tentokrát byl na podiu sám. Zpíval v rodné slovenštině, až na závěrečnou písničku Rozpaky či smiech, kdy původní česko-slovenský dialog se Sašou Lužkovou musel zvládnout sám a zpíval tedy kus slovensky, kus česky.  

Kam´dem nakonec byli jen duo, ale upozornili hned na začátku diváky, že když dostanou dost hlasů, uslyší je příště aspoň v pěti. To by nevadilo, horší bylo, že zpěvák a kytarista zpíval „svitá“ místo „svítá“ jako kdyby byl přinejmenším z Ostravy nebo tam odněkud. Ale měli zajímavý repertoár, od úvodní Klušembuší přes Seilu, inspirovanou biblickou Knihou Soudců až k závěrečné písni Alija, postavené na base, která ovšem chyběla, a tak kytarista držel basovou linku svým nástrojem. 

Pepík Pithart, foto Rejka Balcarová

Pepík Pithart, foto Jirka Paparaci Šámal

 
Belmondova dramaturgie přivedla na závěr večera dva soutěžící, kteří to pak vyhráli na celé čáře jak u diváků, tak u porotující Rady Notování. Pepík Pithart sice pronesl úvodem několik truchlivých slov, že to bude zřejmě jeho derniéra, ale pak pobavil všechny tak, že se sál řehtal a tleskal ještě než zazněl Pepíkův poslední akord. Zazpíval nejen suverénně nejkratší písničku celého večera – Dobrého kamaráda – ale rozesmál i verši typu „ šetřit budeš do sta, než se k těm dívkám dostaneš“ a jen potvrdil, že tenhle večer byl zejména textařsky vydařený.

Fajnbeat, foto Jirka Paparaci Šámal

Fajnbeat, foto Jirka Paparaci Šámal

 
A přišel závěrečný Fajnbeat, kapela, o jejímž názvu Belmondo prozradil, že vznikl proto, že jsou hlasitější než folk, zato něžnější a tišší než beat – zkrátka fajn beat. Hráli zase v trochu pozměněné sestavě, bylo jich pět, protože víc by se jich kolem Jana Jelínka s kytarou na podium ani nevešlo a hráli tak, že bylo téměř okamžitě jasné, jak to dopadne.

Hosty večera byli Načas, těšili diváky, zatímco Rada se radila a počítala divácké hlasy, a pak téměř prorocky zařadili do závěru rokenrol, takže Go, Johny, Go! znělo chvíli před tím, než moderátoři oznámili, že Rada se tentokrát zase shodla s diváky a na prvních dvou místech umístila Fajnbeat a Pepíka Pitharta. Potlesk provázel vyhlášení šesté Romany Sulčíkovéz Berouna, pátého Kam’demu, čtvrtého  Luky Lukáče, třetího Mangabeje, druhého Pepíka Pitarta a vítězného Fajnbeatu, který přidal tři písničky jako kolo vítězů.  

Sejdeme se zase 5. listopadu a to už bude třetí základní kolo.

Honza Dobiáš