Dialog o 3. základním kole XVI. ročníku Notování 1. 11. 2018

(6. 11. 2018)

V den stého výročí české státnosti jsme se zcela jednoduše, posunutím rafiček u hodin, vrátili do Evropy, a čtyři dny na to následoval magický dušičkový předvečer. A právě toho večera proběhlo v Music City Pointu další Notování za účasti úplně všech, kteří tam měli být! Dostavila se i sopranistka acapellky Pětník (finalisté minulého ročníku) Jana Perníková, kterou jsme při té příležitosti přizvali k hostování v Radě Notování při hodnocení soutěže. A já i k účasti na této reportáži!

 

Jako první soutěžilo sedmičlenné uskupení DÉ DOMHNAIGH z Dobřan s dost tradičním keltským repertoárem. Mám-li nějak ohodnotit jejich výkon, pak jako snaživý. U diváků si jím vysloužili 5. místo… Nejvíc se mi líbil závěrečný skotský traditional The Laird O‘ Cockpen, hlavně díky přiměřeně drsňáckému zpěvu Lukáše Palkosky.
Jana: Tuhle formaci čeká ještě mnoho úspěchů, zapracuje-li na výrazu i technice. Sehrát zejména tři flétny! s houslemi, kytarou, rytmikou – to není vážně legrace. Pohlazením byl anglický tradicionál Greensleeves, který v originále moc hezky zazpívala houslistka a zpěvačka Markéta Tichotová. Skvělý výkon předvedla Libuše Telešnuková, hráčka na bodhran. Jen tak dál!

Bleskem z čistého nebe pro mne byla pražská folkrocková až rocková kapela JEFFERSON, jíž jsem letos slyšel už v jiné soutěži a teprve u nás jsem si uvědomil, jak je tam pohřbil zvukař. U nás, v péči Josefa Balcara a Michala Bechyněho předvedli obrovskou a hudebně téměř dokonalou show sestavenou z autorských písní. Autor, kytarista Honza Horkel, jehož bezmála dvoumetrová postava a její dlouhá „chapadla“ vyplnila téměř půlku scény, je zpíval spolu se zpěvačkou Niky Čejchanovou. A že mám silnou slabost pro dobré baskytaristky, musím jmenovat ještě Lenku Jarošovou a konstatovat, že 4. místo Jeffersonu od diváků bylo pro mne zklamáním.
Jana: Pro mě největší zážitek a můj favorit! Byla to skvělá podívaná i poslech. K výše zmíněným bych jmenovala ještě bubeníka – Libora Kettnera, který výrazem i technikou ještě vylepšil výsledný dojem. Jen škoda, že často byl slyšet jen jednohlasý zpěv ať už sólový nebo v unisonu. Frontmani zbytečně moc šetřili s vokály.

Bard pokročile střední generace JAN SELIM DLOUHÝ z Kněžmostu působil v mládí v historizující folkové kapele, jejímuž stylu zůstal věrný i jako písničkář. Kdyby ho časem posunul dál, bylo by to hezké, leč nemohl jsem se ubránit dojmu, že nic takového se nestalo. A podle toho, že u diváků skončil na posledním, 6. místě, nebyl jsem sám…
Jana: Obdivuji všechny písničkáře a písničkářky, je to velmi těžká disciplína – zpívat, doprovázet se a zaujmout… já bych si na ni netroufla. Pravda, Selim mě neohromil ani pěvecky, ani instrumentálně, jeho písně na mě působily ponuře, ale je moc dobře, že tam byl a neochudil nás o písničkářské vystoupení, které do Notování rozhodně patří.

Z Brna, Zlína a Prahy se sešla na scéně skupina JINAN brněnské písničkářky Kajči Cork (pro puntičkáře Karolíny Kubicové), jež mě před více než dvěma lety na Open micu Potrvá okouzlila bezprostředností projevu natolik, že jsem ji pozval na Notování. Minulého ročníku se zúčastnila, a protože se jí u nás líbilo, do tohoto se přihlásila s kapelou. A tak se mé prvotní okouzlení už dvakrát zopakovalo. S tím, že s kapelou mi Kajča přišla ještě zajímavější i když možná ne úplně dokonalá. A 3. místo pro Jinan od diváků mě dost uspokojuje.
Jana: Karolína mě naprosto fascinovala, je na ni nádherný pohled při zpěvu na pódiu, hudba prostupuje nejen jejím jedinečným hlasem, ale i celým tělem. Klobouk dolů. Jen mi přišly všechny písně podobné, resp. se mi jejich vystoupení slilo v jednu, i když v nezapomenutelnou, píseň.

Po jedenácti letech se do Notování vrátila přerovská skupina ŠPUNT a bylo to velmi zajímavé. Sound kapely se za ta léta prý několikrát změnil. Z toho naposledy a nejradikálněji v tomto roce rozšířením o bicí. Místo tehdy poměrně ortodoxně znějící trampské kapely se sálem nesl zajímavý folk-rock z něhož na mne, v některých písních, zavoněla trampská písnička, asi díky dvěma členům, pamětníkům účasti ve 4. ročníku Notování, zpěvačce Jarce Ludvové a kapelníkovi Milošovi Dohnalovi. 1. až 2. místo Špuntu u diváků mi udělalo radost.
Jana: U této kapely bych vyzdvihla dvě věci: 1) nádhernou, technicky zvládnutou hru na flétny Martiny Trojkové, kterou dokonale podpořil mistr zvuku Pepa Balcar a 2) byla to jediná soutěžní kapela, která se nebála čtyřhlasých vokálů, navíc ve velmi zajímavých harmoniích.

Druhým držitelem 1. až 2. místa v hlasování diváků se stal pánský kvartet JAKODOMA zkušených kvalitních muzikantů, jemuž šéfuje známá postava Notování, Dušan Covšechnokameruje Bitala. Je to partička, s níž mám trochu problém. Uznávám, že svoje písničky hrajou výborně, leč ty písničky nejsou z mého šálku čaje a tak vyjádření zde s radostí přenechávám Janě…
Jana: Jakodoma? Na tyto pány jsem byla velmi zvědavá. Z prvních dvou písní jsem byla trochu rozpačitá, ale třetí a především čtvrtá – Afrika byly přesně dle mého gusta, tudíž soutěžní klání mělo pro mě více než uspokojivou tečku.

Závěr večera patřil, jak to má být, zlatému hřebu programu. Byla jím letos dvacetiletá folk-rocková kapela NAČAS. Během let se sice párkrát vyměnila rytmická sekce a za nemocného Tomáš Komína velmi kvalitně zaskakuje již řádku let Viktor Levitus, ale základní trio – kapelník a kytarista Honza Komín, fenomenální zpěvák Michal Pravec a nezaměnitelný foukačkář Kuba Horecký – zachovávají věrnost kapele, jíž už lze prohlásit za životní. A pořád jim to šlape, jakoby hráli o život. Díky, bylo to fakt skvostné!

A to je všechno. Další základní kolo Notování proběhne den poté, co se od domu k domu, od bytu k bytu, proběhne svatý Mikuláš, aby mohl 6. prosince slavit svůj svátek. Třeba ho přijde oslavit k nám, na Notování v Music City Clubu. Jestli ho chcete potkat, přijďte, třeba budete mít štěstí!

Karel Cimbura Vidimský a Jana Perníková