Čtvrtý Kocour 3. 12. 2009

Čtvrté základní kolo Notování v klubu Kocour pražského Gongu mělo tentokrát hodně silnou diváckou konkurenci. Uvedu jen dva příklady: v Trojické byl Miki Ryvola a v rakovnickém divadle vzpomínkový večer na Houlu – Standu Zárybnického. Člověka, který ještě za hlubokého totáče uspořádal tehdejší tvorbu Jarka Nohavici, Vladimíra Merty i dalších písničkářů a vždycky po finále Porty vydával kritický výtisk Poportýra…

Ale zpátky do Kocoura. Šestici soutěžících ( která byla vinou chřipky trochu jiná, než ohlašoval původní program, viz Cimburovy řádky na jiném místě) zahajoval na poslední chvíli sehnaný náhradník Kuba Kaifosz z Prahy, uměleckým jménem Karel Kunrt. Po úvodním slově tradiční moderátorské dvojice Bublina – Belmondo nastoupil vysokoškolák a překladatel zejména z angličtiny ke své první písničce a oč delší byl její název („Proč už mě nemiluješ, jak jsi mne milovala, když jsem tě miloval“), o to méně nebo hůř mu bylo rozumět. O druhé písničce („K vězení metro nestaví“) řekl, že je to první, kterou napsal a poslední, kterou složil, ke třetí uvedl, že s ní asi někoho urazí a ke čtvrté, že to bude potvrzení toho, že je tu dneska nejlepší a po něm už nikdo nemusí hrát…

Naštěstí dramaturgie večera to nevzala vážně a přišel Petr Šotta, jinak ředitel ZUŠ ve Slatiňanech, kde učí kytaru. Pokračoval v tom, co začal jeho předchůdce – totiž charakterizoval písničky, které bude zpívat. První věnoval kamarádovi Járovi, druhou – jako nadšený vodák – řece Vltavě, kterou má hrozně rád, třetí byla o věčných problémech chlapů a jak to mají se ženskými těžké, čtvrtá – skoro lidovka – o mládencích, kteří pospíchají se svým koníčkem domů, když to v roce 1815 Napoleon už všude projel. Petr není žádný velký zpěvák, zato kytara mu nevisí na krku jen tak – a posluchači to ocenili.

První kapela večera – Půl dechu do měchu – nebyla na Notování poprvé a pamětníci si libovali, jak kapela vyzrála a zejména jak hraje pro posluchače (byť reflektory nenechávaly příliš nahlédnout do sálku). Bicí, kytara,basová kytara a úžasný hlas Šárky Pexové (její muž Zdeněk seděl u bicích) bylo v součtu tolik muziky, že se vůbec nedivím slavnému jihočeskému zvukaři Honzovi Friedlovi, že jim nabídl natočení desky.

Standa Haláček byl dalším písničkářem večera. Bublina při představování připomněla, že už od 13 roků si píše písničky, dlouho hrál s bratrem a má na triku i festiválek „Folk ve Lhotě“. Ve Lhotě proto, že přijel z Kostelní Lhoty u Sadské. O první písničce „Ztráta času“ poznamenal, že se hodí do téhle uspěchané doby, „ Rozepnuté rukávy“ s trampským slovníkem, názvy muzikantů i písniček se dostaly až do finále autorské soutěže Porty a pro mne nejzajímavější „Povodeň“ dokázala, že i o tak kontroverzním tématu, jakým je velká voda, se dá zpívat, byť to je pro spoustu lidí spíš na husí kůži.

Pak přišli Brňáci – Nevermore & Kosmonaut. Michal Šimíček – to je ten Kosmonaut v názvu kapely – začínal na Notování jako písničkář,ale pak dal dohromady kapelu. S diváky byl hned jedna ruka a jen co moderátoři oznámili, že kapela hraje cosi jako folk and roll, ubezpečil je Kosmonaut, že zahrají tři hity a jednu novinku! A než začali hrát píseň „Hořící platany“ vyjádřil přesvědčení, že lidi neusnou, i když písnička vznikla z nespavosti… Poslední song „Propil jsem slunce“ zase věnoval všem přátelům lesa Řáholce. Prostě – přitáhli na podium radost. 

 

Poslední soutěžící kapela – 9.patro – byla složena z muzikantů řady jiných kapel a zazněly také nástroje, které jsme ten večer ještě neslyšeli: klarinet, foukací harmonika. Poslední písnička se jmenovala „Chlapi fousatí“ a zpěvačka Helena Svítková (žena klarinetisty, když už mluvíme i o takových věcech) připomněla, že vždycky pár dnů před koncertem posílá spoluhráčům maily, aby se neholili…

Při rekapitulaci soutěžních písní a kapel se hned při prvních čtyřech ukázkách Karla Kunrta posluchači usmívali a smáli, ale smích jim zmrzl na rtech, protože Belmondo si na čtvrtý základní večer přichystal další revoluční způsob hlasování, naštěstí jeho intravenózní donucovací prostředek se nesetkal s kladným ohlasem, Bublina se naopak vytasila se zázračnými pilulkami pravdy a komputerová dvojice Bublina – Kytka mohla začít sčítat zaškrtané písničky a vytvářet tak i pořadí účinkujících.

 

To už byl na podiu připraven host večera Zdeněk Hamřík a potlesk, který sklízel za své písničky, byl nejsilnější za celý večer. Rada Notování se mezitím – jako vždy – radila a shodla, že nejvíc se jí líbili Půl dechu do mechu, takže tihle hořovičtí muzikanti postoupili s panem ředitelem ze Slatiňan do semifinále, a to ještě zbývají tři divoké karty, které Rada uplatní až po skončení posledního šestého základního kola. 

Další soutěžní kolo bude na pořadu v Kocourovi až příští rok – jenže 7. leden už je za chvilku, tak na shledanou!