(12. 9. 2021)
Tak nám zase začalo Notování. Přes nástrahy protivně zmatené až vykloubené doby, přes všeliká protivenství, přes situační zmatky a nástrahy neustálých personálních a situačních změn. Prostě začalo. To kvituju s povděkem. Alespoň něco funguje. Nikoho z dnešních soutěžících neznám, ještě jsem je neslyšel a tak jsem zvědav, co nás čeká.
De Iura, foto Honza Halama
Prvním soutěžícím ročníku 2021 – 2022 je písničkářská dvojice Jirka Juránek a Markéta Krétská, která si říká De Iura. Je to odvozenina z „právního“ termínu „De Iura“, neboť Jirka Juránek je právně vzdělán. Tohle duo začalo náladovkou Sídliště. Příjemné, pohodové. Vokály, kytara a příčná flétna. Pěkné. Zpívej si blázne mi zněla z podobného soudku a dala mi v jedné své části připomenout jednu věc od páně Šmicra, když zpívá: „Co se dozvíš pěkného, když se zeptáš němého“. Totiž v části této jeho písně znělo jen neartikulované „EeeeeEE“. Následné Aby uletělo, bylo trochu rychlejší, ale nálada zůstala příjemná. Je to pohoda. Raegee Houpací křeslo zakončilo jejich vystoupení. Příjemné, zaujali mně.
Rasťo Kotal, foto Jirka Esser
Dalším účastníkem počínajícího ročníku naší „bohulibé“ akce byl Rasťo Kotal z Prešova. Svätojánska noc byla křehká a příjemná věc. Odkaz byl „mravoučný“ protikuřácký song. Za hrsť sivých vlasov vzpomněl na mládí a na dobu „správně ostříhaných hlav“. Taky jsem v té době škemral o delší „háro“. Marně. Na palube Titaniku je zasmušilá a docela až chmurná vzpomínka na muzikanty ze zmíněné lodi. Leč, dobré to bylo.
Elka Mają, foto Honza Halama
Jedinou dámou dnešního večera je Elka Mája. Ne včelka, ale Elka. Je nejen písničkářkou, učitelkou, harmonikářkou a sympaťandou. Rozjela to ve stylu 4. cenové skupiny písní Špek. Změnila dnešní „folkový žánr“ na rozvernou „hospodskou“ notu. Docela v pohodě a s nadhledem. Molový valčík Zeptej se vojáka, popisuje život příslušníka ozbrojených sil se zkušenostmi ze zahraničních misí. Dobré. Nejednoduché, ale zajímavé. Seznamka popsala možné zkušenosti z překotného divokého seznamování. Taky příběh. Karanténa docela trefně popisuje současný, jak jsem už výše psal, nablblý čas. Dobré, dost dobré.
Hynek Kočí, foto Jirka Esser
Konec odpoledně-večerní soutěže obstaral Hynek Kočí. Mě příliš neoslovil. Připadal mi, nejen v písni Pokoj nad bankou, na můj vkus „příliš truchlivý“. Sorry. Kandahár neopustil nastavenou napjatě chmurnou notu. To není můj šálek kávy. Předposlední píseň Ptáci nevybočila z předchozího. Závěrečná Deštěm potvrdila můj dojem. Nezaujal mě. Přeju mu, ať se líbí jiným.
Eliška Sýkorová, foto Honza Halama
Ani jméno dnešního hosta, tedy Elišky Sýkorové mi nic neřeklo. Inu, evidentně stárnu, nevymetám tolik koncerty a přehlídky jako za mlada a už tím pádem nestíhám nové tváře jako dřív. Musím konstatovat, že Eliška zapadla svým „soundem“ do folkové nálady večera. Příjemný hlas, zvládnuté nástroje. Chytré, zajímavé i jímavé texty. Dobré, dost dobré.
Petr Vohnout – Balík
celá fotoalba z tohoto kola si můžete prohlédnout zde: fotky Honzy Halamy, fotky Jirky Essera
