Krátce před startem večera jsem zastříhal ušima. Jinak se toho večera před programem v Hudební kavárně Point v pražském obchodním domě Music City nic zvláštního nestalo, a tak mohu další odstavec odstartovat téměř stejnou větou jako tento.

1-31663296387_0db40f29e6_b.jpg

Duo Náhodná dueta z Nového Boru (Foto Rejka Balcarová)

Ušima jsem zastříhal při rozhovoru z Vlaďkou Náhodovou z dua NÁHODNÁ DUETA. Mám totiž rád lidové muzikantství. Takové to mnohdy provozované na dva, nanejvýš tři akordy a málokdy úplně dobře, ale zato vždycky s láskou. Mám ho rád, pro jeho poctivost, ve které vyrůstají během času výborní muzikanti. Samozřejmě, že zdaleka ne všichni, tak štědrej život zase není… A když mi Vlaďka říkala, že se do Notování přihlásili a přijeli si zahrát pro radost, bez ambic na umístění, a taky proto aby na mateřské úplně neotupěla, zacítil jsem závan lidového muzikantsví a zaradoval se ušima. A měl jsem pravdu: Vlaďka a její táta Petr Randus byli muzikanti velmi lidoví! Ale ten hektolitr upřímnosti, co v tom byl, stál určitě za to. Za to 6. místo od diváků, jakožto skromnou poklonu za účast určitě ano!

2-45690039315_8f2e2f4b1d_b.jpg

Pepazdepa z Hradce Králové (Foto Rejka Balcarová)

Písničkář vybavený elektrickou kytarou, PEPAZDEPA vulgo Josef Trejbal. Jeho vystoupení bylo zvláštním zážitkem jak pro něj, tak zřejmě pro většinu diváků včetně mě. Pro něj, protože to byla, po desetiletém hudebním působení ve virtuálním prostoru na internetu atp., premiéra před živým publikem. Hraje prý pro radost svoji i ostatních, ale musím přiznat, že mě žádnou velkou nezpůsobil. Nevím jak jeho písničky zní ve virtuálu, nebyl jsem tak pilný, abych si je vyhledal, ale na živo, ze scény, na mne působily velmi ploše obsahem i interpretací… 5. místo. Myslím, dost spravedlivé.

3-45690039265_8788b2073b_b.jpg

Městská z Veleně u Prahy (Foto Rejka Balcarová)

Po několikaleté přestávce se vrátila do Notování keltská skupina MĚSTSKÁ, s výjimkou svého hudebního kutila, vynálezce, skladatele, druida a bosse, panelfotra Jardy Budila, jako obvykle ve zcela novém složení. Vlastně i to, co provozuje Jarda je lidové muzikanství, leč o podstatný flák cesty erudovanější než u první formace večera, a proto s nárokem na vyšší ambice. Myslím si, že kdyby se Jardovi podařilo udržet aspoň část z velmi dobrých muzikantů, kteří jeho kapelou během let prošli, měl by dnes band sice pod úrovní tuzemské elity žánru, ale rozhodně velmi dobrý… Podpořena početnou skupinou fanoušků mezi diváky dosáhla Městská na 2. místo.

4-46749894082_556952ac08_b.jpg

Tereza Jakobová z Prahy a Českého Krumlova (Foto Jirka Esser)

Jediná sólistka večera, písničkářka TEREZA JAKOBOVÁ mě v pravdě dostala! Poprvé jsem ji viděl před pěti či šesti lety jako „káčátko nezkušené, neopeřené“ a podruhé loni, kdy ji poněkud zazdil zvukař. Při jejím nynějším, tedy prvním vystoupení v Notování jsem si uvědomil, jako už mnohokrát, jak je dobré míti vlastní zkušený zvukařský tým. Díky, chlapi… Tereziny autorsky zralé písničky, mám-li být přísný, potřebují vychytat malé interpretační nedostatky. Ale raději než hledat hnidy tam, kde téměř nejsou, nechám promluvit diváky: u nich písničkářka velmi přesvědčivě zvítězila na celé čáře a já jsem rád, že jsme se shodli. Lehce absurdní je, že zrovna v hlasováním diváků vítězné písni E.T. (Mimozemšťan) Tereza poněkud zabloudila… Ale taky z toho šikovně vykličkovala!

5-32926583268_a1473c4b19_b.jpg

Adéla Václavová & Petr Kurečka z Brna (Foto Jirka Esser)

Přes zasněženou Vysočinu se k nám poněkud problematicky dobývalo duo ADÉLA VÁCLAVOVÁ & PETR KUREČKA a možná to poznamenalo i jejich výkon. Aspoň podle toho, co jsem si předem poslechl z Adélina bandzonu a očekával, jsem byl poněkud zklamán. Přesto věřím, že mladá dvojice (dva roky se úspěšně uplatňují v hudebních soutěžích pro mládež) ze sebe vydala to nejlepší, co ten večer mohla a jsem přesvědčen, že zcela objektivní publikum (to je ovšem cosi pohádkového, jako např. hodný revizor v tramvaji) by jim mohlo přiřknout lepší umístění, než na 4. pozici.

6-45690038045_9ee9466ca8_b.jpg

Dark Blue Elephants z Českého Krumova (Foto Rejka Balcarová)

Posledním soutěžícím večera byla žánrově pestrá kapela DARK BLUE ELEPHANTS, původně buskerská partička, která se po utužení party a dopilování muziky přesunula na scény klubů a festivlů. Muzika jim odsýpá velmi pěkně, jsou to především velmi dobří instrumentalisté. Co jim pokulhává, ale uvědomil jsem si to až při živém poslechu, to je zpěv. V tom mají rezervy a dokážou-li je pozitivně využít, mohli by se posunout diváckými i odbornými žebříčky dost nahoru, i když 3. místo v hlasování diváků je v tomto vývojovém stádiu dost solidní ocenění.

7-45690037165_07293363b9_b.jpg

Hosté večera zprava: Jiří Smrž, Katka Klička Špičková a a Ben Lovett (Foto Rejka Balcarová)

JIŘÍ SMRŽ! Surovec, který při koncertě drží kytaru pod krkem a rve za struny, jako by si s nimi chtěl vyřídit všechny účty z mládí. A pak ji konejší a hladí a prosí za odpuštění. Je to ten, který křičí bolest a touhu příběhů, co spatřil za zdmi kolem sebe… i v sobě… Křičí kultivovaným jazykem intelektuála a pak zase pláče a sténá, jako miminko, co předčasně vyrostlo v dospělého muže.“ To napsal o hostovi tohoto večera jeho hudební a intelektuální souputník Caine a já bych to lépe říci nedokázal. O Jiřího hlubokomyslném písničkářství i často velmi introvertním projevu byly napsány už tuny slov. A tak mi dovolte spíš pár řádek o člověku, který do naší země přibyl cca před dvanácti lety coby učitel americké angličtiny, o tichém, skromném Texasanovi BENJAMINU LOVETTOVI. Benjamin obecně zvaný Ben, se zde oženil a založil rodinu. A našel zalíbení v Jiřího písničkách. Nevím, jak proběhlo jejich seznámení, ale to důležité vím: Tento muž vybavený obrovským darem hudební improvizace, prozářil poprvé před čtyřmi lety originálním zvukem svých houslí Smržovy písničky. A činí tak dodnes, škoda, že ne při každém vystoupení.

8-39837033553_1a422aed2c_b.jpg

Ben Lovett a jeho housle, housle a jejich Ben Lovett (Foto Jirka Esser)

Zní-li vedle Jiřího charakteristické kytary zvuk Benových houslí, jehož obdobu ve Stření Evropě nenajdete, výrazně to podtrhuje atmosféru Smržových písní a působí velmi pozitivně! Stává se dokonce, že jindy introvertní Maestro občas i vtipkuje, byť to sám plaše komentuje slovy: „Nejsem si vědom“… Každopádně děkuji Benovi za to, že tu je a za to, že přijel i k nám výrazně pozvednout zážitek z celého večera a Jiřímu za dlouholeté, tiché a uctivé přátelství, s nímž pozvání k hostovačce v Notování přijal a odvedl obrovský kus fortelné muzikantské práce. Pardon – muzikantského Díla! A oběma pánům pak za to, že si jako hosta na pár písní přivedli pohodovou a milou, hezkou zpěvačku KATKU KLIČKU ŠPIČKOVOU, která s nimi začíná v poslední době vystupovat.

9-39837032343_9dfd860f6d_b.jpg

Závěrečná Klička (Foto Jirka Esser)

Pod tento odstavec bych snad už ani neměl nic psát, takže jen v krátkosti: 7. února ahoj na šestém, tj. posledním základním kole Notování, v jehož závěru se všichni dozvíme kdo bude v následujících třech večerech soutěžit v semifinále ročníku, což samo o sobě stojí za to. Nemluvě o tom že hostem bude DDB (dříve Disneyband) s ANIČKOU OLEJNÍKOVOU – DRÁBKOVOU, zpěvačkou, multiinstrumentalistkou, písničkářkou a držitelkou vysokého vyznamenání Největší pilník Notování z r. 2014.

Karel Cimbura Vidimský