(11. 9. 2019)
Celé léto jsme se flákali. Ono sesumírovat základní kola soutěže a domluvit kdy kdo bude hrát je totiž obrovská brnkačka (už slyším Belmonda, jakým proslovem se mi za toto sdělení odvděčí – za rámeček si ho nedám) a domluvit hosty a zhruba tisíc dalších „zbytečností“ také. O to víc jsme se těšili, jak se 5. září všichni v Music City sejdeme. Ale nesešli jsme se, tedy ne úplně všichni. Z Rady Notování chyběli ze zdravotních důvodů Honza Dobiáš a Petr Balík Vohnout a ze soutěžících s námi na poslední chvíli vyšplouchli dva písničkáři. A tak se soutěžní pole smrsklo na tři kapely a jedno duo…
Sada na opravu duší – foto Rejka Balcarová
XVII. ročník Notování odstartovala SADA NA OPRAVU DUŠÍ (zkráceně SNOD). Mé dojmy z jejich vystoupení jsou rozporuplné. Předvedený velmi kvalitní, většinově autorský repertoár čtyř písní, převážně s texty i hudbou frontmana Máry Šustáčka, poněkud drhl v interpretaci. Kapela působila nesehraným dojmem a noty se poněkud disharmonicky „sypaly na zem“. (Že by soutěžní nervozita? Podle bodů, které jim nadělili jejich přátelé v hledišti je to možné. Znalost z jiných vystoupení a osobní kamarádství ovlivňuje…). A mému uchu navíc Márův hlas lahodil v sólech pramálo. Oproti tomu se mi celkem dobře poslouchala zpěvačka Katka Skvělá a možná i proto mi písnička Blues okousané tužky sedla nejlépe. Diváci kapelu usadili svým bodováním na druhé místo.
Rejbele – foto Rejka Balcarová
Druhou kapelou večera byla další pražská formace REJBELE, jíž jsem dosud znal jen z technicky slabších nahrávek a její worldmusic (žánr, který v mnoha případech nejsem s to přijmout) mne velmi mile překvapila. Sóla zpívají dámy, houslistka Eva Válková a Sabina Falteisková, která hraje na příčnou flétnu (vtipů o flétnách je tolik, že musím Sabině složit poklonu za to, že do nich nezapadá) a spolehlivé zázemí vokálů jim zajišťují pánové Petr Zápotocký (kytara) a Dan Marek (akordeon), oba velmi dobří muzikanti a perkusionista Radek Podehradský, jehož velmi dobré „bušení“ mi připadá býti i dost originální. V repertoáru měli jednu makedonskou, dvě klezmerové, jednu židovskou píseň. Kdo nezná rozdíl mezi klezmerem a jidiš melodiem, určitě ho pozná poslechem poslední jmenované… Diváci této kapele přiřkli třetí místo, u mne dopadla podstatně lépe.
Jakodoma duo – foto Anna Halamová
Na třetí pozici startovalo JAKODOMA DUO, jedna z řady jakodomácích formací Dušana Bitaly, tentokrát v tak mohutném nástrojovém obsazení, že oba muzikanti přicestovali do Music City emhádéčkem… Nenáročné obsazení na mě udělalo velký dojem. Ze všech Dušanových formací se mi tato líbí nejvíc, na čemž má nemalý podíl jedinečně hraná kytara mladého hudebníka Petra Kaldy Kaláška. Zatímco ve velkém bandu Jakodoma se Kaldův nástroj ztrácí, zde vyniká a zdá se, že přivádí kapelníka a autora písní k mnohem kultivovanějšímu projevu, než jsme u něj zvyklí. Pusťte si např. písničku Toy Story a myslím, že mi v tom, co o malém mužovi velkého příjemného hlasu píšu, dáte zapravdu, jakkoliv v diváckém hlasování duo obsadilo poslední možné, tj. čtvrté místo.
Triomat – foto Anna Halamová
Dobří holubi se vracejí. A tak se do Notování vrátili pánové Tomáš Dough Machalík z Kladna (teď jako kytarista + zpěv) a Aleš Rogalewicz ze Slaného (kytara + zpěv) z momentálně odpočívajícího tria Choroši, kteří začátkem tohoto roku vytvořili spolu s pražskou Monikou Delfínem Šmídovou ze SNODu (akustická basová kytara) novou kapelu TRIOMAT. Zatímco repertoár Chorošů tvoří převážně Alešovy písničky, Triomat hraje hlavně tvorbu Doughovu. Sound obou kapel je sice podobný, ale rozdílnost jejich dominantních autorů přesto velmi čitelná, tím spíš, že Dough textuje i převzaté melodie, jako je tomu např. i u vítězné písně večera Horolezkyně z tvorby Vladimíra Vysockého. Stejně jako pro diváky (1. místo) byl pro mne Triomat peckou 1. kola. Ale písničkou, která to u mne ten večer vyhrála byla Protržená přehrada. Kdo na tom místě na Bílé Desné v Jizerských horách byl, mi asi dá zapravdu…
Terrakota – foto Rejka Balcarová
Kapela TERRAKOTA toho vyhrála za o málo víc než dva roky své existence tolik, že soupis cen by tuto reportáž prodloužil nad únosnou hranici. A přitom to není důležité. Důležité je, že jí to ohromně šlape a lidi ji mají rádi. A my o to víc, že v ní hraje a jedinečně zpívá vynálezce a spoluzakladatel naší soutěže soutěže Olda Dolejš a náš inspicient Emil Pinďa Makal, oba členové někdejší Sekvoje, do zániku patronky Notování, a oba členové Rady Notování. Pro toto všechno jsme Terrakotu považovali za důstojného zahajovatele nového ročníku Notování, resp. uzaviratele jeho prvního večera… Toto vystoupení bylo pro Terrakotu navíc velmi zdařilou premiérou s novou perkusionistkou Kristýnou Pátkovou, jak dokazuje i ukázková písnička. Terrakota nezklamala, Terrakota nadchla a těšíme se na další ročníky, které otevře.
A potom, po přídavku Terrakoty, naši moderatizátoři Bulina a Belmondo vyhlásili výsledky, zazvonil zvonec a reportáži je konec. Druhé základní kolo XVII. ročníku se roztočí 3. října a my se znovu těšíme, že se tam všichni sejdeme. Včetně vás. Ahoj!
Karel Vidimský – Cimbura
