(10. 5. 2018)
Tuto reportáž měl psát kolega Balík. Jenomže minule psal za mne. Takže přijměte laskavě můj blábol. Což jako úvod stačí tím spíš, že v Music City Pointu se třetího večera měsíce máje, po krásném, téměř letním dni, děla velmi zajímavá vystoupení.
DOtmy – Praha, foto Jirka Esser
Začátek soutěžního programu patřil kapele, která v základním kole nestartovala. Toto překvapivé sdělení mohu zdůvodnit liberálním přístupem Rady Notování k vývoji v kapelách, jenž se tentokrát projevil tím, že z postupujícího DOTRIA se krátce před semifinále stal sextet DOTMY a my mu nebránili ve vstupu na scénu. A tak jsme měli v semifinále poněkud disharmonickou kapelu, která zdvojnásobila počet svých členů a nestihla se sehrát, sezpívat… Čeká ji ještě hodně, hodně práce a možná i personální změny a já jí držím palce, aby byla dál jen lepší a lepší… A za Radu Notování dodávám, že liberalismu, který se soutěži mnohokrát vyplatil, se podržíme nadále.
Miloš Miňo Antol – Prievidza, foto Anička Halamová
Vážíme si toho, že se slovenský písničkář MILOŠ MIŇO ANTOL, spolupracující s českým textařem Zdeňkem Hálkem, rozhodl zúčastnit Notování, při nečetnosti jeho vystoupení jistě na úkor vystoupení doma, na Slovensku. Miňo je chlapík, který umí velmi dobře pracovat se svým znělým, příjemným hlasem. Díky tomu lahodí jeho dobře poskládané písničky posluchačským uším, přesto že kytarový doprovod lehce vázne na tom, že táta od rodiny nemá čas pravidelně cvičit. Jeho vystoupení i přátelské vystupování mimo scénu mně velmi potěšily. A těším se na dobu, kdy bude Miňo mít podmínky k tomu, aby se věnoval i kytaře.
Melda a spol. – Boskovice, foto Jirka Esser
Dobrého muzikanta ctí skromnost. A duo MELDA A SPOL. patří k nejskromnějším, které znám. Opět přijeli vlakem a opět se do scénáře předem nechali zařadit nevýhodně dopředu, aby stihli zpětný přípoj. A před začátkem se v předsálí usadili tak, že si jich skoro nikdo nevšiml… Teprve když vylezli na scénu, rozbalili to! Dva akustičtí kytaristé, jindy rockeři ze skupiny Třetí zuby. V kapele klávesák Melda – Petr Meluzin není kytarovým mágem, ale jako zpívající vyprávěč vlastní výpovědi o světě, kde žije, je velmi milý, příjemný a vlídný. Jeho vystoupení k dokonalosti přivádí výborně hraná kytara věrného „spola“, zpěvácky němého Mildy Novotného. Jejich vystoupení mě zahřálo na duši. A mihotal mi v ní verš: „je to dobrý, ještě hoří…“ Děkuji.
Pětník – Praha, foto Anička Halamová
Do druhé poloviny startovního pole určila dramaturgie tři formace, jež stanuly na pomyslné bedně vítězů večera, což se nestává pokaždé. Čtvrtým startujícím byla acapellka PĚTNÍK, přibližnou polovičku z jejích devatenácti let překvapivě kvartet, kterému divácké bodování písniček přiřklo nejen druhé místo ve 3. semifinále, ale i postup do finále. Jako blízký spolupracovník kapely si dovolím jen tiše utrousit slůvko -zaslouženě- a poznamenat, že do jejich devítkářské Holky od koní se beznadějně zamiloval náš zvukař Pepa Balcar. A že o písni kapelníka Honzy Hučína Za námi jsme si s Dušanem Bitalou, jehož kamera zase překážela v první řadě hlediště, šeptali, že by to mohl být i hodně dobrej klip.
Pavel Čadek – Brno, foto Anička Halamová
„Písničkářství s violoncellem místo kytary je jako preclíky v čokoládě. Je to divný, ale musíš to zkusit.“ Tak pravil profesionální symfoňák a amatérský písničkář PAVEL ČADEK a zakousl se do díla. Po loňském propadu v Houpacím koni je letos poněkud zaskočen postupem do jeho finále, stejně jako vítězstvím ve 3. semifinále a postupem do finále Notování, který mu přiřkly divácké preferenční hlasy… Ten mládenec je pro mne objevem roku a jakkoliv se rozepisovat o jeho písničkách mi připadá zbytečné, když jich má zhruba deset na YouTube. Vyhledejte si je a poslechněte. Stojí to zato!
Lážo Plážo – Lysá nad Labem, foto Jirka Esser
Závěr soutěžní části večera patřil již tradiční účastnici Notování, skupině LÁŽO PLÁŽO. Do 4. základního kola tohoto ročníku vstoupila jako narychlo přivolaná náhradnice za odpadnuvší soutěžící a suverénně zvítězila. To, co jsme zažili ve 3. semifinále mě nutí napsat, že svůj výkon tentokrát nezopakovali. Viděl jsem je letos už poněkolikáté, ale tak na půl plynu, jako první dvě písně toho večera, jsem je ještě hrát neslyšel. Ale další dvě, mezi nimi Pápěří, které mám hodně rád, už byly na 100% a vynesly jim 3. místo, ale bez postupu do finále, s nímž se tak trochu počítalo… Každopádně ale musím pochválit jejich bezchybnou flétnistku Ladu Zumrovou, která se odpoutala od váhavého začátku vystoupení a zůstala sluníčkem kapely. Inu, mít doma tři děti, to je dobrý tréning!
Finále večera, v době, kdy Rada Notování vytvářela výsledky, patřilo loňské držitelce ceny Rady Notování, skupině HUMÉNEČKO, kterou jsem na různých místech opentlil již tolika superlativy, že raději než bych opisoval sám sebe, nabídnu vám sestřih jejich vystoupení, který vznikl díky Dušanu Bitalovi, jehož kamera, jako už mnohokrát, překážela v první řadě. Pusťte si záznam a nadchněte se vlastní silou!
A to je všechno. Jen ještě zbývá připomenout, že finále, stejně jako posledních osm ročníků, proběhne v Music City Pointu 7. června, a že nepřijdete-li, už nikdy ho neuvidíte. A pro muzikanty, kteří uvažují o účasti v novém, již XVI. ročníku Notování, poznamenat, že je nejvyšší čas přihlásit se. Jak, to se můžete dozvědět zde.
Ahoj na Notování!
Karel Vidimský – Cimbura
