Řeč o 2. základním kole XV. ročníku – 5. 10. 2017

(8. 10. 2017)

Jubilejní XV. ročník Notování začal prvním základním kolem 7. září 2017. Pětadvacet dnů na to byl spuštěn na YouTube videodukument 14 let NOTOVÁNÍ a nadšení, který se o den později rozzářil na titulní straně našeho webu. Den na to, 3. října, mi zavolal kolega Balík, který se v dokumentu právem prohlašuje za spisovatele Notování: „Cimburo, strýcu, já ve čtvrtek nemůžu přijít. Práce, víš? Víš co to je? Strýcu, mohl bys tentokrát napsat hámoť ty?“ Trojité ano bylo mojí odpovědí a tak se stalo, že řeč o tom, co se deštivého 5. října 2017 dělo v Music City Pointu , vedu já.

Kapelník první soutěžící skupiny, Lukáš Vořech Pokorný, patří k Notování jako k velbloudovi hrby (jak říkávali Grossmann se Šimkem). V prvních ročnících soutěžil jako písničkář či v duu, přibližně dva roky pravidelně psával reportáže z Notování pro server FOLKtime.cz a dodnes se k nám do soutěže se svojí skupinou Druga nepravidelně vrací. Díky této zkušenosti se domnívám, že Vořech jako autor i jako interpret historizujících folkových písniček dosáhl svého zenitu již před delší dobou. Oproti tomu u jeho kapely lze zaznamenat dost slušný krok vpřed, k němuž určitě došlo do jisté míry pomocí nedávných radikálních změn v obsazení. Od února 2014, kdy u nás hráli naposledy, zbyla v Druze vedle Vořecha pouze akordeonistka Romana Sulčíková, dnes Žváčková.

Druhým soutěžícím byl písničkář Ruda Hancvencl z Jablonce nad Nisou, velmi svérázný a charismatický finalista Porty 2017. Svérázné jsou i jeho písničky. Je pravda, že jeho texty, v nichž se dovede originálně vydovádět s matičkou češtinou, někdy balancují na hranici obecného vkusu (např. píseň Kolečka) a jako interpret Ruda také není naprosto dokonalý, ale vůbec mi to nevadí! Hlavní síla jeho písniček spočívá v bezprostřednosti, upřímnosti a radosti, s níž jejich autor svoji výpověď o sobě a o světě, v němž žije, tvoří, hraje a zpívá a baví jí lidi. Ta síla je hodně veliká! Tak veliká, že posiluje i Rudu, který dokáže mít rád i ty, jimž se jeho písničky nelíbí.

Na třetí pozici v tomto večeru možná trochu překvapivě soutěžila vokální skupina Pětník (založena v r. 1999), která se letos rozloučila se čtyřmi roky hudebního téměř půstu. V uvedeném čase se obě dámy, Alena Čápová (alt) a Jana Perníková (soprán) věnovaly hlavně svým malým potomkům a oba pánové, zakladatel kapely Honza Hučín (bas, autor části repertoáru a mistrovských aranží všech písní) a Standa Kneifl (tenor) na ně jako správní gentlemani počkali. Do Notování se skupina (mj. držitelka Krtka z r. 2001 a dvou Port z r. 2010) přihlásila v přesvědčení, že po odmlce stojí znovu na startovní čáře. A jejich vystoupení bylo stejně zdařilé, jako hostovačka, kterou v Notování zpívali jako soubor na výsluní v r. 2011… Ze všech čtyř soutěžních písní děkuji především za Holku od koní, která se v posledním, již dlouhém čase téměř stala odrhovačkou, a jíž aranžmá a provedení Pětníku vrací tvář krásné písně, kterou si plně zaslouží.

Folkové písně s velmi výrazným folklórním nádechem tvoří i Veronika Horana Kicková, matka v duu Horana a syn, které přijelo soutěžit, jako první za celou historii Notování, ze Slovenska. Při zpěvu se básnířka, esejistka, řezbářka a příkladem své rodiny výrazná propagátorka života v sepětí s přírodou, doprovází na historické, pseudohistorické i současné, převážně smyčcové nástroje a její syn Janko (14 let, student 1. ročníku konzervatoře) ji v tom velmi výrazně a velmi dobře sekunduje na kytaru a mandolu. Tři autorské písně a na závěr irská lidová u nás zavedená s textem Už z hor zní zvon s Horaniným textem Matke Zemi. Ta sice dala Jankovi prostor, aby se prezentoval jako ve svém věku vynikající kytarista, ale celkový dojem z tohoto minirecitálu mi poněkud rozmázla. Ale i tak to bylo vystoupení, na něž budu dlouho v dobrém vzpomínat.

Když jsem na Open micu Potrvá poprvé před víc než dvěma lety potkal tehdy duo, dnes již trio LeDva, zaujalo mne především poněkud rebelskými texty zajímavé zpěvačky a kytaristky Sáry Friedlaenderové. Do Notování se přihlásili už jednou, ale život je donutil ze soutěže odstoupit. A možná je to dobře. Od našeho prvního setkání jejich zvuk vyzrál a ze vždy (co já pamatuju) dobrého kytaristy a spoluautora repertoáru Vojty Nejedlého se stal i výrazný zpěvák, jehož interpretační potenciál je příjemným protipólem Sářina zkušeného projevu. Samostatnou kapitolu pak tvoří nový člen formace, multiinstrumentalista Bořek Škorpil (saxofon, baskytara, cajon atd.) jehož vklad má rozhodující vliv na dnešní velmi dobrý sound kapely. Krásné vystoupení! A mám-li jmenovat aspoň jednu píseň, pak autorsky i zpěvácky „Vojtovku“ O obrýlené Leně. Ta mě zaujala i pobavila nejvíc.

Název PMC bandu, který soutěžní část programu uzavíral, napovídá na velkou muzikantskou partu. Ve skutečnosti jsou to jenom tři mládenci. Kapelník, nejen na svůj věk zdatný autor písní, kytarista a zpěvák Petr Matyáš Cibulka (18 let), který spolu s cajonistou Adamem Vojtěchem (19 let, pro zajímavost: člen státní reprezentace v rugby) letos zazářil ve finále hudební soutěže dětí a mládeže Folky Tonk, a s nimi nováček kapely, elektrický kytarista Jan Skorunka (18 let). A skvělé muziky nadělají za bigband! Možná ho Petr jednou bude mít, i když to momentálně jeho písničky nepotřebují. Vybrat jednu z jeho soutěžních je těžké, leč jak jsem po koncertu poslouchal hlas lidu, tak Všechno je lepší než stesk. S tím lze souhlasit, i když písní večera se stal jejich Leviathan. 

Zlatým hřebíkem hudebně bohatého programu se stalo vystoupení plzeňské Frýdy & company, dávné úspěšné účastnice Notování. Jako hosté večera potěšili Frýďáci po skončení soutěže poněkud prořídlé hlediště melodickým bluegrassem až folkgrassem, z velké části autorským. Přesněji: zhruba polovinu repertoáru tvoří skladby kytaristy Františka Pastora, druhou pak melodie převzaté. Autorkou všech textů je dobristka Albína Pethsová.

Kapela v posledních letech prošla, zásluhou rodičovských, pracovních a dalších povinností několikaletým omezením muzicírování, ale její dokonalý zvuk to nepoznamenalo. A tak se z něj radovali jak ti, kdož Frýdu viděli poprvé, tak my, znalí jeho vývoje, jenž jsme mohli před lety sledovat. Díky! 

Taková tedy byla hudební hostina 2. kola XV. ročníku Notování. A chcete-li přesvědčit, že vás tady netahám za nohu, přečtěte si reportáž Miloše Kellera Poprvé z Notování na FOLKtimu.cz, pustťe si kteroukoliv z Džexniných videopísniček , nebo 23. října na Rádiu Folk pořad O Notování, s autentickými záznamy písniček z tohoto večera a povídáním o tom, co bylo a co bude. Jeho reprízy následují v týdnu po premiéře ve středu v 11:00, ve čtvrtek ve 02:00, v pátek ve 22:00, v sobotu 17:00 a v neděli v 11:00 hodin. Přeju vám příjemné počtení i poslech a těším se na shledanou při živém 3. základním kole 2. listopadu v Music City Pointu.

Karel Vidimský – Cimbura