Bejlí, foto Rejka Balcarová

Bonsai č. 3, foto Rejka Balcarová

 
Notování pod Vyšehradem – jak jistě už víte – změnilo nejen název, jmenuje se jen Notování, ale i působiště: po šesti ročnících v Trojické ulici se tato písničkářská a kapelní soutěž přestěhovala do klubu Kocour, což je předsálí již léta vyhlášeného Gongu kousek za Balabenkou. V Praze – aby nebyla mýlka.  
 
Aulen Orfeus, foto Rejka Balcarová

Aulen Orfeus, foto Rejka Balcarová


Ve čtvrtek 10. září se odstartovalo a zvědavi byli nejen účinkující, diváci, domácí – ale hlavně ti, co moc nevěděli, co si pod pojmem Kocour mají představit. Kdo už někdy v Gongu byl, ví, že za hlavními dveřmi je útulný foyer se stolečky a v rohu bufet, kde mají skoro všechno. A do bufetu se dá hovořit jednak z foyer, jednak z prostoru, který je za zatáčkou a jmenuje se Kocour!
 
Jirka Řehulka, foto Rejka Balcarová

Jirka Řehulka, foto Rejka Balcarová

 
Pohodlné řady modrých polstrovaných židlí, vyvýšené podium, bodové reflektory, šířka větší, než proslulá širokorozchodná železnice, na barový pult přilíplí zvukaři a před nimi Olda s kamerou, zaznamenávající jednotlivá vystoupení na video. Už na druhý pohled útulno a což teprve, když do mikrofonu promluvili tradiční spíkři Bublina s Belmondem a z podia zazněly první tóny písniček. Při srovnání s Trojickou chybělo jen trochu víc kyslíku, případně čerstvého vzduchu, a tabule s 24 soutěžními písněmi či skladbami – ale od toho je první večer, aby se přišlo na to, co chybí nebo přebývá. 
 
Heduš a spol., foto Jirka Paparaci Šámal

Heduš a spol., foto Jirka Paparaci Šámal


Šest soutěžících hrálo o život, výsledky najdete na jiném místě. Než pořadatelská rada spočítala pořadí a shodla se na svém vítězi (mimochodem totožném s názorem plného sálku) hráli hosté: Triobab a Rony Marton. Dana Houdková ( s kytarou), Krystyna Skalická ( s heligonkou ) a Rejka Romana Balcarová (většinou jen s hlasem, ale jednou i s kytarou) udělaly radost všem, kteří přišli, protože potvrdily smysl nejen téhle soutěže, ale rozšířily ramena všem, co si myslí, že máme šikovné muzikanty a skvělé zpěvačky. Host Triobabu Rony Marton má sice už prošedivělé vlasy, ale Indonesie na něho může být hrdá, protože lidové písničky téhle ostrovní země byly zážitkem a rybáři by mu měli posílat nějaké rybičky jako prémii. 

Triobab, foto Jirka Paparaci Šámal

Triobab, foto Jirka Paparaci Šámal

Belmondo oživil hlavy diváků nejen svými moudrostmi, ale rozdal i elektronické hlasovací zařízení, aby při absenci tabule doplnil tradiční závěrečný přehled zazpívaných písniček. Až v závěru boje se ukázalo, že elektronické zařízení je funkční, ale nesčítá hlasy, nýbrž otevírá dveře od nějakých garáží – takže kdyby nic jiného, máte důvod přijít 1. října na druhý večer a vrátit se domů nikoliv sockou, ale nějakou limuzínou. Ale i kdyby ne – do Kocoura si najděte cestu, stojí to za to!

Jan Dobiáš