(13. 9. 2012)
Desátý ročník Notování začal nečekaně absencemi nejen mezi soutěžícími, ale i v Radě Notování (RN): den před startem jsme dostali zprávu, že Honza Dobiáš leží doma v posteli se sádrou na noze, a těsně před začátkem programu jsme se dozvěděli, že Pinďa to cestou do Vysočan musel nečekaně otočit do nemocnice… A tak jsme ve čtvrtek 6. září 2012 v Music City Clubu začínali s obavami, aby se 1. základní kolo nestalo precedentem pro průběh celého ročníku.
Alternativa, foto jirka Esser
Na vlastní žádost program otevřela skupina Alternativa. Nikoliv snad ze ctižádosti, aby mohla hlásat, že byla úplně prvním vystupujícím jubilejního desátého ročníku Notování, nýbrž protože její člen, mašinfíra Karel Krakonoš Kyncl musel přímo ze scény odjet na Železniční zkušební kruh Cerhenice na noční směnu. Naštěstí to výkon našich loňských semifinalistů neovlivnilo a večer zahájili čtveřicí velmi dobře zahraných, příjemných písniček hezky vyšperkovaných zvukem houslí Terezy Tess Brejchové. Hezký začátek večera…
Z ohlášeného dua Štírius & Tereza nastoupila na scénu pouze polovina – písničkář Štírius – Vojta Luňák, zatímco zpěvačka Tereza Vaňková, zaneprázdněna pracovními povinnostmi, nepřijela. Štírius se svými písničkami, zejména jejich texty, hlásí k rebelům tvořícím protestsongy. V nahrávkách, které jsem si poslechl na Bandzone, je Terezin hlas příjemně prohřívá a dokresluje… Ctím, že písničkář, i s vědomím, že jeho vystoupení nebude stoprocentní, svoji účast v Notování nevzdal.
V posledních letech si Notování oblíbily bluegrassové a jim příbuzné kapely. Dokonce máme z této sféry už tři vítěze – Bodlo, Twisted Timber a Trativod. Letos se nám přihlásila grass-folková skupina Lást kafe. Když se před zvukovkami rozehrávali, měli jsme s Kytkou dojem, že i od nich se můžeme, po jmenovaných předchůdcích, těšit na pěkný grassový nářez. Škoda, že v soutěžním vystoupení muzikantům tréma či jiná nervozita svázala ruce a potopila jejich výkon o dost níž, než jsme očekávali.
Jako další ve scénáři večera figuroval písničkář Tomáš Vyoral. Den, o jehož večeru píši, trval 3 minuty, když od něj přišel do schránky Notování mail, že vystoupit nemůže. Samozřejmě, že zpráva byla otevřena o několik hodin později a na pozvání náhradníka (máme jich dost!) bylo pozdě…
„Mangabej má chápavý ocas!“ To nám prozradil moderátor Belmondo při uvádění skupiny Mangabej, která se zúčastnila již šestého a sedmého ročníku naší soutěže a v současné době se vrací na scénu po mateřské dovolené svojí frontmanky Lucie Minaříkové. Do Notování se vrátili bez houslisty a bez bubeníka, kteří ten večer nemohli. Že kapela ve dvoutřetinovém obsazení nemůže podat plný výkon, je nasnadě. Ale snažili se, všechna čest! Lucka dokonce dozpěvovala houslové party… Pro doplnění Belmondovy informace uvádím, že mangabejové – je jich víc druhů – jsou opičáci. Přesněji primáti z čeledi kočkodanovitých.
Freagata, Foto Jirka Esser
Soutěžní část večera uzavírala skupina Fregata, semifinalistka druhého a jako stejnojmenné duo Soni Kočandrlové a Honzy Kříže i třetího ročníku Notování. Od svého oficiálního vzniku v r. 1993 kapela prošla četnými peripetiemi. Do Notování se Soňa a Honza vrátili s novými spoluhráči. Vídal jsem je i v letech „notovací pauzy“ a tak vím, že současné obsazení je, od časů první účasti v Notování, nejsilnější. Hraje jim to a zpívá velmi dobře – a to i ve sborech, a píseň Pouštní chrám jejich někdejší zpěvačky Terezy Terčové se pozásluze stala vítěznou písničkou večera.
Sekvoj, foto Jirka Esser
Uvádět na scénu hostujcí spoluzakladatelku a patronku Notování, kapelu Sekvoj, která se pro tentokrát smrskla na duo Oldy Dolejše a Pavla Hurta, už byla radost. Mohli jsme při něm totiž divákům prozradit čerstvou zprávu, že basistu Sekvoje a člena RN Emila Pinďu Makala si sice v nemocnici nechali, ale taky to, že je více méně v pohodě a že ho brzy pustí (stalo se 8. září). A pak už bylo radostné všechno: vystoupení Sekvojáků se podařilo (jak jinak: jedenatřicet let společného hraní muselo své „následky“ zanechat) a výsledky, které Belmondo s Bublinou vyhlásili potom, snad také udělaly radost všem. Do semifinále postoupili ti, kteří si to zasloužili… Má-li se toto kolo stát precedentem, pak ať je to jenom tím, že jeho závěr byl radostný.
Sekvoj, foto Jirka Esser
Malé vysvětlení na závěr:
Hrají a zpívají Plzeňáci se jmenovala v dobách minulých relace plzeňského folklórního souboru pravidelně vysílaná Československým rozhlasem. Její název parafrázuji v nadpisu, protože jak Alternativa, která zvítězila u diváků o jediný bodík před Fregatou, tak Fregata, která zvítězila u RN těsně před Alternativou, jsou kapely z Plzně. Nadpis tedy mohu doplnit ve sdělení, že když v tomto kole hráli a zpívali Plzeňáci, bylo to hodně dobré.
Karel Vidimský – Cimbura
