(11. 9. 2011)

Léto se překulilo, aniž by se asi někdo spálil - a je tu už devátý ročník hudební soutěže Notování, ve kterém kapely a písničkáři z celé republiky bojují přednesem čtyř skladeb o postup do semifinále, pak do finále a v něm o palmu vítězství. Dějištěm úvodního večera první základní skupiny, který proběhl 8. září 2011, byl již v minulém ročníku velmi úspěšně pokřtěný Music City Club v budově stejnojmenného největšího pražského obchodu hudebními nástroji. Další kolo zde bude, ze závažných provozních příčin, až v prosinci. Náhradním prostorem pro příští (6. 10. 2011) a přespříští (3. 11. 2011) večer Notování se stane pravidelným divákům a zkušenějším účastníkům soutěže dobře známý klub Kocour v nedalekém Divadle Gong.

Některé důležitosti se ale nezměnily: koncert uváděla ostřílená dvojice Bublina a Belmondo a kdo nemohl dorazit do Music City, mohl tentokrát ještě usednout k počítači a sledovat přímý přenos. Je škoda, že o tuto možnost v dalších dvou večerech naši přespolní příznivci přijdou.

Málo vděčnou roli začínající kapely tentokrát zvládla pražská Sova něžná. Za všechno mluví skutečnost, že tři písně z jejích čtyř se umístily na předních místech. Belmondo tentokrát nezabrousil do železniční tématiky (i když písnička Záchodky k tomu sváděla) a potěšil určitě diváky a zřejmě i kapelu názvem Bubo diacus, který odvodil od latinského jména sovy sněžné - Bubo scandiacus… Dvě flétny, akordeon, kytaru, kontrabas a violu ovládali tři dívky a dva kluci a kdo zná slovutného muzikanta Jana Spáleného, asi si na něho vzpomene, když zjistí, že violistka se jmenuje Jitka Spálená, na kontrabas s nimi občas hraje Janův syn, Jitčin manžel Filip. Když tentokrát absentoval, držel kontrabas jeho žák.

Čáry máry přijeli z Plzně a hned potvrdili, že tenhle večer bude setsakramentsky vyrovnaný. V kapele jsou dvě kytary, mandolína, basovka a housle, ale nejvýraznější je hlas kytaristky Marty Janečkové. Potvrdili, že Plzeň je baštou nejen dobrého fotbalu, ale i muziky. (Belmondo při jejich uvádění řekl: „Jsou z Plzně. To je tam, kde se hraje fotbal lépe než v Praze.“ a Bublina připomněla, jak užitečný je festival Struny na ulici.

Třetí Balzamínu, která dorazila z Pardubic, tvoří dva Ondrové a jedna Terka a aby těch trojek nebylo málo, Notování se zúčastnili už potřetí, přičemž jednou byli i jeho semifinalisty. Zpěvačka předvedla silný a dobře nabroušený hlas, což podtrhla v jedné ze soutěžních písní i tím, že jako perkusní nástroj předvedla ostře nabroušenou kosu!

Na řadu měl přijít kladenský písničkář Martin Hejnák, který se loni zapsal vydáním cédéčka málo známých písničkářů Studna neobjevená 1 a letos na začátek prosince chystá křest „dvojky“. Před vystoupením Martin seznal, že momentální indispozice, která ho postihla, mu nedovolí zahrát víc než jednu píseň. Zahrál ji mimo soutěž a tak trochu na rozloučenou, protože na konci roku 2011 zamýšlí přerušit svoje vystupování.

Finiš obstaraly dvě formace již docela zvučných jmen:

9. patro podle očekávání svítilo výrazným hlasem Heleny Svítkové a ještě výraznějším klarinetem jejího muže Jiřího. Začali houpavým swingem písně Kučeravý stín a bylo potěšením sledovat, jak si hlas a klarinet rozumějí. V písničce Až jednou jsme po delší době slyšeli parafrázi slov naší hymny, když zpívali „…zelené lesy na vrcholu Sněžky, zas budou šumět bory po skalinách…“, v lyrické písni Básníku mluvili spoustě dvojic v sále z duše verši „každý má někde svůj cíl a já chci už jen to jediné – abys tu byl!“

Petr Šotta se na své první Notování (sedmý ročník) přihlásil jako sólový písničkář a v jeho závěru ho podpořila jeho žena Jitka a její zpívající housle. Osmý ročník vynechali a do devátého se přihlásili jako Petr a Jitka Šottovi a ze Slatiňan přijeli posíleni o Sašu Freie s bezpražcovou baskytaru. Bylo to výtečné završení krásného a velmi vyrovnaného večera, zdůrazněné dobrými texty, které vypovídají o kvalitě textařů tohoto žánru.

O souboji většinou „ prsa na prsa“, jak by to asi vyjádřili příznivci lehké atletiky, svědčí počty hlasů diváků, které znáte z již zavěšených výsledků. I to, že se Rada Notování tentokrát se součtem diváckých hlasů neztotožnila, víte. Z vůle diváků postoupila do semifinále Sova něžná a RN posunula tamtéž Petra a Jitku Šottovy a Sašu Freie. Není ale bez zajímavosti ani to, že u diváků poslední 9. patro v úradku RN skončilo na druhém místě. Od toho jsme lidé, aby se naše názory různily. A k vyrovnání těchto rozdílů slouží na konci základních kol divoké karty, i když dnes nelze předvídat, kdo je za půl roku dostane.

Na závěr mi dovolte ještě jednou připomenout, že druhý večer devátého ročníku Notování bude tradičně první čtvrtek v říjnu (tj. 6. 10. 2011), netradičně ovšem v klubu Kocour, na Sokolovské 191, taky kousíček od Českomoravské - nikoliv Vysočiny, nýbrž stanice metra B! A taky, že se tam na vás budeme moc těšit.

Honza Dobiáš

Divácké hlasování:

Postupující RN: Petr a Jitka Šottovi

Hostem večera byla patronka soutěže skupina Sekvoj.

Sekvoj 2011 (foto Franta Bureš)

(4. 9. 2011)

Tátamáma Notování, kapela Sekvoj, jako jeho zakladatelka a patronka, hraje v Notování každý rok. A tak se zrodila obava, abychom o ní měli, jakožto o mimosoutěžní zahajovatelce IX. ročníku, co psát. A máme! Život Sekvoje v poslední době byl natolik převratný, že ji přinutil aktualizovat svoji biografii, kterou zde v krácené podobě přinášíme:

Skupina Sekvoj byla založena v r. 1981 kytaristy, zpěváky a autory repertoáru Oldou Dolejšem a Pavlem Hurtem. Během svého působení kapela samozřejmě prošla změnami v obsazení, i počet členů kolísal. Její dnešní sestavu tvoří již zmínění zakladatelé a kontrabasista Emil Pinďa Makal, který do Sekvoje přibyl v lednu 2010. Jako ve většině souborů, měnily se i v Sekvoji nejčastěji zpěvačky. Ta, která s kapelou zpívá a hraje na příčnou flétnu od r. 2001, nyní dvounásobná mladá maminka Karolína Skalníková, vystupuje t. č. pouze jako příležitostný host svého domovského souboru.

Muzika Sekvoje byla ve svém trampském základu během let poznamenána vlivy folku, country i grassových a jiných proudů, aby se, jimi poučena, v současné době mohla vrátit ve svých aranžích k hutnému, dynamickému sdělení trampských písniček. Nejaktuálnější zvuk Sekvoje si můžete poslechnout z živých nahrávek na Bandzone. Sekvoj během let své existence hrála a hraje nejen v Praze, kde vystřídala několik stálých scén, ale i v mnoha klubech a na nespočetných festivalech v celé republice a v roce 1990 byla na turné po Švédsku. Vedle jejích současných koncertů je velmi oblíben i cyklus Táborový oheň obohacený živými rozhovory se zajímavými osobnostmi. Se Sekvojí na něm spolupracuje Honza Dobiáš.

Máte-li zájem o bližší seznámení se Sekvojí, můžete ji navštívit na jejích oficiálních stránkách, ale hlavně nezapomeňte, že živé vystoupení kapely je to nejlepší, co s ní můžete prožít.

Tolik citace. Na závěr dodáváme, že přesné datum vzniku skupiny není známo. Na založení trampského dua Sekvoj se Olda s Pavlem domluvili před vojnou, ze které se oba vrátili v září 1981. Základkáři se tehdy z vojny vracívali zpravidla začátkem měsíce. A tak není vyloučeno, že právě při vystoupení v Notování bude Sekvoji rovných třicet let!