Sekvoj v Ratměřicích na Voticku (foto Iva Zůčková)

(26. 2. 2011)

Sekvoj stálezelená je jehličnan s úzce kuželovitou korunou, jehož kmen může dorůst průměru až 6,5 m a výšky hodně přes sto metrů (nejvyšší žijící má 116 m, stromy pokácené v 19. stol. údajně dosahovaly až 144 m). Sekvoj je nehořlavá, protože její dřevo neobsahuje pryskyřici. Díky tomu stromy přežívají všechny lesní požáry a jiné katastrofy a dožívají se až 2.200 let. Nejhojněji sekvoj roste v Severní Americe, zejména v Kalifornii, kde je považována za národní strom. Její výskyt ve „starém světě“ je vzácný, nicméně v několika exemplářích roste i v Čechách a na Moravě.

Zcela jedinečnou sekvojí mezi těmi u nás rostoucími je hudební skupina Sekvoj, která vyklíčila v Praze teprve před 30 lety, v září 1981, a která bude hrát v mimosoutěžním vystoupení 1. semifinále Notování. Přesto, že v porovnání se svými sestrami velmi mladá, přežila úspěšně již několik krutých ran, poslední na začátku tohoto roku, kdy nečekaně a navždy odešel její člen Mirek Burian. Žije, zelená se, na 6. listopadu 2011 připravuje v Malostranské besedě koncert ke svému 30. výročí a i mladými „rostlinkami“ se pochlubit může. Nejmladší „rostlinkou“ je slečna Terezka, která se narodila 16. srpna loňského roku a která má doma sestřičku – druhou „rostlinku“ Markétku (* 23. října 2007) a samozřejmě i tátu Honzíka a maminku Karolínu Skalníkovou, zpěvačku a flétnistku Sekvoje. A taky mají Terezka s Markétkou pány Sekvojáky - Oldu Dolejše (zpěv, kytara, foukací harmonika), Pavla Hurta (zpěv, kytara, průvodní slovo), Emila Pinďu Makala (zpěv, kontrabas, šéf odborů) a Karla Vidimského - Cimburu (manažer, dle tvrzení šéfa kapelních odborů), neb je přijaly jako čtyřjediného adoptivního dědečka. Maminka Karolína v současné době vystupuje jen vzácně, protože ji slečny zatím stíhají dost zaměstnávat. Sekvoj často hrává jako pánské trio, nicméně v Music City Karolína bude! Rozhodně je to o důvod víc, proč se těšit na vystoupení kapely, která se po mnoha letech trampfolkového snažení vrací k takřka ryze trampskému soundu ve velmi vyzrálé podobě. Zvuk Sekvoje je sdělný, zpěvný a na dnešní scéně poměrně ojedinělý. Přijďte se na ni podívat a poslechnout si ji. Možná se v refrénech ke zpěvu rádi přidáte.

Slečna Terezka s maminkou Karolínou a dědou Cimburou (foto Jirka Paparaci Šámal)

Skupina Sekvoj, která je od založení soutěže patronkou Notování, a jejíž členové Olda a Pinďa a taky sekvojácký úředník Cimbura pro soutěž aktivně pracují, má od nedávna vedle hojného běžného koncertování i další velice zajímavou iniciativu. Spolu s Honzou Dobiášem (mj. člen Rady Notování) kapela v současné době obnovuje na scéně hudební kavárny Carpe Diem v Praze tradici někdejších živých Táborových ohňů. Pro nepamětníky: Táborový oheň byla populární trampská rubrika někdejšího týdeníku Mladý svět, kterou po několik desetiletí vedl Honza. V 70. letech se v Malostranské besedě dočkala své scénické podoby, jako velmi oblíbená Honzova talk show se zajímavými hosty a hudebním doprovodem. V podobném duchu budou i Táborové ohně novodobé, jen podíl písniček bude maličko větší než tenkrát. Nultý novodobý Táborový oheň proběhl 6. února. Na první se můžete vypravit 3. dubna, dále 5. června a po prázdninách 4. září, čímž obnovená tradice rozhodně neskončí. Programy v Carpe Diem začínají vždy ve 20 hodin.

P. S.: Závěrem ale ještě pár slov o Notování: v minulém kole postavil u vchodu do sálu svůj kočovný stánek Petr Náčelník Vejvoda, a kdo chtěl, mohl si od něj odnést kousek muziky i domů. Náčelník prodával cédéčka, z nichž mnohá jinde těžko seženete, před programem, o přestávce i na konci a obecně se to líbilo tak, že jsme se v pohodě dohodli, že jeho kiosek bude v Music Hall 3. března zase a doufejme, že i nadále s železnou pravidelností.

Přijímač, na kterém Rádio Folk nenaladíte (foto archiv)

(9. 2. 2011)

V lednu se nám nepodařilo včas zavěsit zprávu o vysílání záznamů Notování a pořadu O Notování v internetovém Rádiu Folk. Omlouváme se a snažíme se o nápravu do budoucna. Situace se nám poněkud zkomplikovala tím, že rádio odstranilo ze svých stránek vysílací schéma, protože se ho ne vždy dařilo dodržet. A zavěšuje jen týdenní program.

Proto jsme se rozhodli věc vyřešit tak, že na logo Rádia Folk v pravém sloupci našeho webu roubujeme přímý link na jeho programovou stránku. A prosíme vás, abyste program rádia, sledovali poklepem myší na toto logo. Nebo si můžete někam poznamenat, že premiéra první části záznamu v pořadu Rádio Folk na koncertě by měla být vždy v pátek týden po Notování od 18 hod a další dva díly o následujících pátcích. Reprízy pak v sobotu od 21, v neděli od 11, v úterý od 11 a ve středu od 2 a od 22 hodin. Takže např. vysílání 6. základního kola začíná 11. února. Oproti tomu pořad O Notování, vždy se stručnou rekapitulací minulého a pozvánkou na následující kolo má premiéru vždy v pátek před Notováním - takže nejbližší bude 25. února - ve 20 hodin a reprízy následují v neděli ve 2 ráno a ve středu od 15 hodin. Děkujeme!

Za připomínku určitě stojí i to, že Notování lze sledovat (vždy den po poslední repríze pořadu O Notování) v přímém přenosu webovou kamerou, který si můžete zapnout v záhlaví naší úvodní stránky. Chcete-li si připomenout minulé večery Notování, pak je tu naše složka Video, která, i když je trochu ve skluzu (ano, i mág videokamery a sestřihů Michal Bechyně má své občanské zaměstnání!), rozhodně stojí za návštěvu. A tak vám přejeme příjemný poslech i pokuk.

V úvodu výsledků 6. základního kola Notování, které proběhlo 3. února 2011, zavěšených v posledních dnech, na se soutěží spřátelených serverech se píše o tom, jak to bylo pohodové kolo. K této informaci poznamenávám za Radu Notování, že nejpohodovější bylo pro našeho stařešinu Honzu Dobiáše. Zatím co jsme my, mladí, kmitali na sále, Honza seděl doma u počítače, upíjel bylinky, kterými rozháněl chřipku, a sledoval dění v Music Hall v přímém přenosu z webové kamery. Díky tomuto divu techniky a mobilnímu telefonu, se pak na dálku zúčastnil jednání Rady Notování. Jen na napsání reportáže podle přenosu se Honza necítil, a proto mě požádal o reportérský záskok, jehož produkt vám zde předkládám:

Jako první se divákům představila mladá pražská studentská skupina To není jen tak. Pamětníky starších ročníků zaujme jméno jejího kapelníka Zdeňka Rogalewicze. Ano, jeho bratránek Aleš byl účastníkem naší soutěže ve čtvrtém (jako sólista) a pátém (jako polovina Padua) ročníku. Vystoupení Zdeňkovy kapely bylo zřejmě poznamenáno cestovní horečkou a s ní spojenou nervozitou: chvíli po svém vystoupení se kapela rozprchla za různými cíli, jen kapelník vytrval až do vyhlášení výsledků.

Zlínský rodák, divadelník a písničkář Tomáš Vyoral, kamarádský kluk z Otrokovic, studuje a působí v amatérském Neomluveném divadle v Praze. Do Notování ho přivedla náhoda a dlužno říci, že i když nepostoupil, byla to náhoda šťastná. Tomášovi se Notování líbilo a jeho příjemná interpretace chytrých písniček z vlastní dílny zaujala. Domnívám se, že jsme ho toho večera viděli úplně všichni poprvé. Že to nebylo naposledy, v to doufá on i Rada Notování.

Jerryho dcerra Danča (foto Jirka Paparaci Šámal)

Na třetí pozici startovala skupina Jerry & dcerry z Příbrami, jeden z mála účastníků Notování, který nemá ani webové stránky, ani profil na Bandzone, a který byl pro většinu diváků i Rady Notování do té chvíle velkou neznámou. Kvalitní výrazný alt studentky Radky Lienertové a flétny její mladší sestry Danči, housle Martina Lukeše a kytara a zpěv výborného textaře, taťky Jirky Jerryho Lienerta a především jejich společná obrovská radost z muziky vytvořily náladu, ve které kapela zazářila na nebi večera jako supernova. V diváckém hlasování zvítězila s velmi přesvědčivým bodovým náskokem!

Písničkář Tomáš Coudy Janoušek v Notování soutěžil poprvé v šestém ročníku. Do sedmého si přivedl parťáka Igora Doležala a do probíhajícího osmého tito kamarádi od dětství nastoupili jako pražská skupina Rubinet spolu se zpěvačkami Petrou Berkyovou a Martinou Růžičkovou, čímž podstatně stouplo estetično souboru. Jinak se ale mnoho nezměnilo. Některé z písniček jsme slyšeli v Notování již třetí rok, nejvýraznější zpěváckou osobností zůstal výborný kytarista Igor (škoda, že zpíval jen jednu písničku) a kapelu, která se zformovala loni v červnu, čeká ještě hodně práce.

Marek Vojtěch (foto Jirka Paparaci Šámal)

Já jsem utek dneska ráno od cirkusu - tak začínala skočná písnička, kterou zahajoval svoje vystoupení s akordeonem zručně manipulující Marek Vojtěch z Prahy, dle vlastního tvrzení začátečník za zenitem, jinak též divadelník a ilustrátor známý především z dětských časopisů. Radostná energie, která z vystoupení tohoto pražského písničkáře výrazně kabaretiérského typu velmi silně čišela, a svižné melodie s vtipnými texty mu vybojovaly postup do semifinále od Rady Notování. U diváků skončil na třetím místě o téměř nepodstatné dva bodíky za kapelou na místě druhém.

Jako poslední, šestá, soutěžila skupina Sedm nedostatečných ze Starého Plzence, díky které tvořili tentokrát podstatnou část publika trampové, mezi kterými má kapela nejvíce příznivců. Nedostateční v současné době připravují svoje debutové album, na které jako hosta přizvali Sylvu Antony Čekalovou, vynikající hráčku na Panovu flétnu ze skupiny Lístek. Díky internetu probíhala doposud příprava společného nahrávání korespondenčně, teprve v Music City si kapela zkusila písničku se Sylvou naživo a hned s ní také vyrukovala scénu. Druhé místo v hlasování diváků bylo, myslím si, pro Sedm nedostatečných velkým úspěchem.

Sedmým vystupujícím byl jako obvykle host večera. Tentokrát jím byla pražská vokální skupina Pětník. Jakožto dramaturgovi a moderátorovi hostí mi bylo ctí vysvětlit divákům, proč Pětník není souborem vokálně instrumentálním. Kdo tam nebyl, ten se to ode mne už nedozví. Nesrovnatelně větší škoda ale je, že ten kdo tam nebyl, se připravil o vystoupení tohoto vynikajícího kvartetu, který, byť je z Prahy, na pražských scénách příliš často nevystupuje. Navíc, na rozdíl od svých ostatních vystoupení, kapela přinesla divákům Notování ukázat keramický nesmysl, který loni získala jako diváckou cenu na Mezinárodní Portě v Ústí nad Labem.

Zatím, co koncertoval Pětník, Rada Notování měla napilno - telefonovala s Honzou Dobiášem, usnášela se o svém vítězovi, sčítala divácké hlasy, zvažovala komu udělit divoké karty pro postup do semifinále atd. A po vystoupení Pětníku vyhlásil moderátorsko-dramaturgický tandem soutěže Belmondo a Bublina Plchovi výsledky a byl konec, i když nezazvonil zvonec… V nejbližších třech měsících, 3. března, 7. dubna a 5. května, nás čekají semifinálové večery, které proběhnou, stejně jako celý ročník, od 19.30 v sále Music Hall v budově obchodu hudebními nástroji Music City a jejichž velmi vítanými diváky můžete být i vy.

Cimbura

P. S.: Zejména muzikanty, kteří mají zájem stát se soutěžícími IX. ročníku Notování, upozorňujeme, že jsme již zavěsili návod, jak to udělat. Přečtěte si ho a zařiďte se podle něj!

Svoje odstoupení 6. základního kola z rodinných důvodů včas ohlásila plzeňská kapela Frýda & company. Místo ní nastoupila do soutěže náhradnice - skupina Jerry & dcerry.

Divácké hlasování:

Postupující RN: písničkář Marek Vojtěch.

Hostem večera byla skupina Pětník.

Divoké karty RN:

Skupina KaBáJa z Jablonce nad Nisou (5. základní kolo)

Skupina Věneband z Litomyšle (1. základní kolo)

Náhradníci pro semifinále:

Skupina Š. O. K. z Prahy - Radotína (4. základní kolo)

Písničkář David Bartoš z Ostravy (5. základní kolo)

Fotografie Jirky Paparaciho Šámala zde, fotografie Rejky Balcarové zde.