Petr Linhart (foto Lucie Haschková)

(29. 9. 10)

Písničkář Petr Linhart, který bude 7. října hostem 2. základního kola Notování, se narodil 3. února 1962. Od té doby stále dílem někde hraje a dílem někde pracuje. V letech 1979 - 1981 se hráčsky i autorsky rozjížděl ve folkové kapele Listy. V roce 1982 radostně přijal lano od Járy Ježka na post kytaristy do slavné kapely Čp. 8. Zde prožil tři krásné roky, které mu byly výbornou školou do dalšího muzikantského života.

V roce 1986 vzniká první verze kapely později zvané Majerovy brzdové tabulky, dnes Majerovky - Brzdové tabulky (MBT), ve které Petr nejen hraje a zpívá, ale je i výhradním textařem a takřka výhradním skladatelem. Pro jeho  tvorbu je charakteristický pojem "magická vlastivěda" - písně většinou vztahuje ke konkrétním místům a jejich tušeným příběhům. Rád ale zároveň ponechává dost prostoru posluchačově fantazii… Kromě hraní s MBT stihl několik let spolupracovat s Františkem Stralczynským, nejprve v duu a poté ve dvou z pozdních sestav jeho kapely Bonsai. Vedle pěti řadových alb MBT a živé nahrávky Noc ozvěn, takto prvního CD, na kterém s MBT zpívá Alice Holubová, se jako autor, hudebník a producent podílel na řadě dalších projektů.

V březnu 2007 vyšlo jeho první samostatné album Sudéta , věnované krajině a příběhům Sudet. Vydání desky předcházelo a taky na ně navázalo mnoho samostatných vystoupení. Petr se stal nejen písničkářem, ale i členem volného sdružení Osamělých písničkářů. Spolu se Sudétou vznikla původně studiová kapela 29 Saiten, která dnes Petra často doprovází i v živých vystoupeních a se kterou Petr vytvořil svoje nové autorské album nazvané Autobus do Podbořan. Album volně navazuje na předchozí Sudétu. Pro svoji tvorbu vymyslel, aby tuto otázku nemuseli řešit jiní, název „landscape folk“.

Celé toto zkrácené a doplněné povídání je převzato ze vzorně vedených stránek Petra Linharta, které vám doporučujeme navštívit. Vedle biografie v plném původním rozsahu zde najdete vše, co bývá i na jiných webech (ale ne vždy a všechno tak pečlivě vedeno), i několik rubrik méně obvyklých. Zlatým hřebem stránek je prezentace písniček obou alb: vedle textů a zvukových ukázek jsou zde i vyprávění o inspiraci k nim a řada průvodních fotografií, nejen u každé z písní, ale i v rozsáhlém oddílu fotoalba nazvaném Sudetské výlety. Je na vás, zda stránky navštívíte hned, nebo až po Petrově vystoupení v Notování.

Jaroslav Řehoř, koncert v Blues sklepě 23. září 2008. (foto Lucie Haschková)

(27. 9. 10)

Ve věku šestasedmdesáti let odešel 22. září 2010 do muzikantského nebe drobný skromný starý pán Jaroslav Řehoř, písničkář a textař, který tvořil své dílo přes půl století. První písničky, které složil, zněly u trampských ohňů již v padesátých letech. Nejznámější z nich, Kapkami si déšť, se leckde hraje do dneška. Určitě byla během let na desky nazpívána vícekrát, nejznámější je však její nahrávka z LP a CD retroalba Vandr do padesátejch (Venkow, poprvé 1991), které je pravděpodobně nejrozšířenější trampskou nahrávkou všech dob.

Jako zralý muž napsal Jaroslav Řehoř řadu písničkových textů (z nichž několik opatřil i melodiemi) pro skupiny Bluesberry (70. léta), Cestáři (od konce 70. let) a Sekvoj (od začátku 90. let). Téměř čtyři desítky písní, na kterých se autorsky podílel, nahrály tyto kapely i na svá alba. Dnes asi nejoblíbenější Jardova písnička, Nouzová kolonie, vyšla dokonce dvakrát. Prvně ji nazpíval Pavel Hurt na album Sekvoje „4“ (Gramofonové závody, 1998) a podruhé autor textu i hudby Jarda Řehoř se sborem kapely Cestáři na jejich album Jenom tak (Multisonic, 1999). Na druhém albu Cestářů Každému něco (Good Day Records, 2001) je slavná Kapkami si déšť nazpívaná autorem, opět s kapelním sborem. Na témž CD najdeme také jednu písničku z Jardova prvního autorského období. Je to brazilská lidová s textem nazvaným Noc. Ostatní písničky skládal přímo pro jmenované kapely, z nichž s Cestáři a se Sekvojí i zpíval jako hodně častý host. Později se nejedna z písniček s jeho melodií stala součástí výchozího repertoáru Jardova dalšího období.

K sedmdesátým narozeninám si Jaroslav Řehoř pořídil kytaru, na kterou nikdy před tím nehrál, naučil se základní akordy a se svojí autorskou tvorbou, které začalo po delší odmlce utěšeně přibývat, vyrazil mezi kamarády. A ti ho, nadšeni bezprostředním sdělením písniček, brzy přiměli, aby začal vystupovat i na jevišti. Zkusil to v drobných hostovačkách a byl přijímán velmi vřele, i když brilantním hudebníkem se nikdy nestal. Jardovy písničky, z nichž i ty nejsmutnější nesly obrovský náboj jeho moudrého, životem poučeného, laskavého optimismu, to nepotřebovaly. Otevíraly lidská srdce svojí čistou upřímností.

Poslední čtyři roky se Jaroslav Řehoř zúčastňoval, mezi daleko mladšími hudebníky, soutěže Notování, kterou po celou dobu jejího trvání pravidelně navštěvoval jako divák. Mezi mladými lidmi mu bylo dobře. Proto ho bylo možno často potkat v mnoha pražských klubech při různých zajímavých koncertech a akcích, mj. i na Open Micu Potrvá, kde byl též několikrát hostem na scéně. Vedle početných malých, měl i několik vystoupení koncertního rázu, jako např. v Blues sklepě, nebo v Klubu U Náčelníka. Oficiální záznam z Jardova posledního muzikantského, a žel i životního období, neexistuje. Ale možná je to dobře. I kdyby byl dílem největších mistrů svého oboru, nemohl by být tak autentický, jako vzpomínky nás všech, kteří jsme měli štěstí být u toho, když starý pán se srdcem na dlani hrál svoje písničky.

Cimbura

(27. 9. 10)

Zhruba po měsíci opět přicházíme s výběrem nekomerční muziky na scénách pražských klubů, který mírně kořeníme dvěma mimopražskými zajímavými akcemi, které mají k Notování svým způsobem velmi blízko… Přesto, že náš kalendář není zdaleka tak bohatý, jako celostátní společný kalendář serverů Folk a FOLKtime, s potěšením konstatujeme, že v nabídce máme i události, které u „konkurence“ nenajdete. O to víc vám děkujeme za pozornost, kterou našemu výběru věnujete.

30. 9., 19.30 Honza Žamboch + Monty v klubu U Náčelníka

1. 10., 19.00 Besídka Textové dílny Slávka Janouška v Turnově, v KC Střelnice

1. 10., 19.30 Çava v Salmovské literární kavárně

1. 10., 20.00 Zuzana Dumková v Ryběnaruby

2. 10., 14.00 FOLKOVÁ tCHÝNĚ - I. ročník, Chýně u Prahy - pivovarský dvůr

2. 10., 19.30 Bonsai č. 3 + Jarda Urbánek v klubu U Náčelníka

2. 10., 20.00 Fajnbeat + Prsten v Balbínce

Bezefšeho v Malostranské besedě

3. 10., 21.00 Petra Šany Šanclová + Luboš Javor Javůrek v Blues sklepu

4. 10., 19.30 Jana Šteflíčková v Salmovské literární kavárně

4. 10., 20.00 Jan Jiráň a Botafogo v Balbínce

4. 10., 20.30 Hromosvod + hosté = křest 3. alba v Malostranské besedě

5. 10., 19.30 Martin Rous v klubu U Náčelníka

6. 10., 19.00 Dála + Petr Dvořák + Kasandra + Laadvee + Sue & Sanyland (Slovensko) + další = Open Mic POTRVÁ

6. 10., 19.30 Martina Trchová + Patrik Henel + Radek Polívka v Salmovské literární kavárně

6. 10., 20.00 Mike Perry + Mirek Kovářík = Blues o jednom kroku v Ryběnaruby

7. 10., 19.30 NOTOVÁNÍ - 2. základní kolo v Music City

9. 10., 20.00 Epy de Mye v Balbínce

10. 10., 19.30 Bezefšeho v Malostranské besedě

11. 10., 19.30 Ivan Hlas + J. Šlupka Svěrák + E. Kuhn = Pokojové trio v Salmovské literární kavárně

12. 10., 19.30 Městská + Michal Knébl v klubu U Náčelníka

12. 10., 20.00 Melankoholik a další = VII. Večer jiného folku v Ryběnaruby

13. 10., 20.00 Dáša Voňková + Karolina Kamberská + Jana Šteflíčková+ Petr Váša = Osamělí písničkáři v Kaštanu

13. 10., 20.30 Dáša Voňková + Jiří Smrž v Malostranské besedě

14. 10., 19.30 Jitka Vrbová a LTW v Salmovské literární kavárně

15. 10., 20.00 Petr Linhart & 29 Saiten Petr Linhart v Kaštanu

16. 10., 20.00 Ponožky pana Semtamťuka v Balbínce

18. až 23. 10., 20.00 Bue§ix 2010 – cyklus bluesových koncertů v Kaštanu dle programu

18. 10., 20.30 Vladimír Merta, křest alba + C&K vokál v Malostranské besedě

19. 10., Vlasta Třešňák + Vladímír Merta + Olin Nejezchleba v klubu U Náčelníka

19. a 20. 10., 20.00 Jarda Samson Lenk v Balbínce

21. 10., 19.30 Hudbanda + 4 zdi v klubu U Náčelníka

21. 10., 20.00 Laco Deczi & Jazz Celula (New York) v Balbínce

22. 10., 21.00 Vašek Spurný & InCheckGP v Blues sklepu

25. 10., 20.30 My3.avi + Jarret v Malostranské besedě

26. 10., 20.30 Ivan Hlas Trio v Malostranské besedě

27. 10., 20.30 Pacifik + Kapitán Kid = Potlach v Malostranské besedě

29. 10., 20.00 Slávek Janoušek v Balbínce

30. 10., 20.00 Majerovky brzdové tabulky v Balbínce

3. 11., 19.00 Jananas + Lina Paul & The Alma Church Choir (Německo) + další = Open Mic POTRVÁ

4. 11. 19.30 NOTOVÁNÍ - 3. základní kolo v Music City

Přejeme vám příjemnou pohodu a neselhávající imunitní systém při všech koncertech, na které se v letošním nepříliš vlídném podzimu vypravíte. Muzika vám ho určitě zpříjemní a zkrášlí.

Přesto, že se písničkář Martin Rous, vítěz třetího ročníku naší soutěže a čestný člen Rady Notování, hudbě věnuje již třetí desetiletí, jako písničkáře ho potkáváme relativně krátce. Jeho cesta vedla přes rockové kapely Sluníčko (1986 - 1992), Flying Elephant (1992 - 1996) a Šántí (1996 - 2007) a folkové trio Narcis (2004 - 2005).

Jako sólový písničkář na folkové scéně se pohybuje od zániku Narcisu v r. 2005. Notování vyhrál v roce 2006, téhož roku následovalo vítězství na Portě v Jihlavě v interpretační i autorské soutěži. V r. 2007 vyhrál interpretační Portu v Ústí nad Labem a v r. 2009 si odvezl ze Zahrady písničkářského Krtka. Úspěchem Martinových písničkářských let je nesporně i pět demo alb obsahujících vždy sedmnáct písní, ve kterých se, vedle akustické kytary, sám doprovází na řadu dalších nástrojů. Martinův současný aktivní repertoár čítá sto písniček a tak není divu, že v hlavě mu už zní další CD… Písničkařina, to ale nejsou jen ceny a desky! To je především živé hraní, cesta s písničkami za lidmi. Martin to dobře ví a hraje přes svůj zrakový handicap všude, kam je pozván. Pozvání jsou četná a reakce diváků na písničky zaslouženě příznivé… Martine, přejeme ti, aby to tak bylo pořád!

Pět let pilného muzicírování, první půlkulaté písničkářské narozeniny Martin Rous oslaví a do šestého roku sólového hraní vstoupí v úterý 5. října 2010 koncertem v oblíbeném pražském klubu U Náčelníka. Vstupenky si můžete objednat prostřednictvím klubového webu zde. Koncert začíná v 19.30 a my vám přejeme krásný zážitek z Martinových písniček.

(Za část podkladů pro tento článek děkujeme Richardu Němečkovi.)

Šárka Pexová, autorka většiny hudby i textů, které hraje skupina Půl dechu do měchu. (foto Paparaci Šámal)

(21. 9. 2010)

Textová dílna Slávka Janouška je pojmem, který zná dnes, zejména díky jejímu společnému vystupování na Zahradě v Náměšti na Hané a na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou, téměř každý hudební fanda. Ale odkud se tu dílna vzala a co to vlastně je? Textová dílna vznikla v lednu 2004 z potřeby bavit se o textech, zpočátku na internetu, později i při osobních setkáváních vyúsťujících i ve společné vystupování. Přesto, že dnes má dílna 530 registrovaných účastníků, jejím jádrem zůstává skupina cca čtyřiceti, kteří se zapojili hned od začátku. Mnozí z nich jsou písničkáři, jejichž jména již nejsou neznámá – např. Ivo Cicvárek, Žamboši, Lucie Redlová, Arnošt Frauenberg, Jakub Horák a Michal Vaněk ze skupiny Zhasni, Lada Šimíčková, Michal Kosmonaut Šimíček, Láďa Zítka, Petr Sedláček a další. K náčelníkovi dílny, Slávkovi Janouškovi, který stál již u jejího zrodu, v průběhu času přibyly další již renomované osobnosti, jako Pepa Streichl nebo Karel Markytán… Vedle vlastní samostatné i kolektivní tvůrčí činnosti v rámci dílny uspořádali její členové v obou Náměštích workshopy pro zájemce, kteří na festivaly přijeli ať už jako diváci či muzikanti.

Dvakrát do roka se dílna schází na víkendových setkáních. Při jednom ze setkání v r. 2008 vzniklo večírkově pojaté CD Vytrženo z konTEXTU, které přináší záznam devatenácti písní, z nichž raritně třetina vznikla v den natáčení… Setkání většinou otevírá páteční hromadný koncert pro veřejnost. Nejinak tomu bude i tentokrát, kdy skvělí muzikanti a - především - výborní textaři a milovníci češtiny opět po roce zavítají v rámci textové dílny již po čtvrté do brány Českého Ráje - města Turnova. Besídka třinácté živé textové dílny proběhne v pátek 1. 10. 2010 od 19,00 hodin v malém sále KC Střelnice. Můžete těšit především na písně vzniklé při dřívějších společných seancích, mezi nimi i na ukázky z již zmíněného cedě, ze samostatných alb členů dílny a možná i z druhé desky celého fóra, kdo ví?

Možná vědí vystupující dotyčného večera, nebo aspoň jeho speakeři, Kuba Horák a Michal Kosmonaut Šimíček. Tříhodinový program besídky otevře skupina Půl dechu do měchu, kapela hrající ojedinělou směs jazzu a folku, v čele s jednou z nejvýraznějších zpěvaček tohoto typu hudby u nás, Šárkou Pexovou. Dále následuje po Jiřím m. Brabcovi prostorově nejvýraznější postava dílny, pro mnohé objev a hvězda letošní Zahrady, „chlapík co má holou prdel, ale v hlavě a srdci mu zní melodie“ (jak píše na svém webu), nepřehlédnutelný písničkář a kytarista Monty. Komu by jeho kytarové kreace byly málo, může se těšit na kytarového mága a dvojnásobného Anděla Honzu Žambocha. Kytarové exhibice vystřídá krátká chvilka poezie v podání básníka a textaře Jardy Síbrta, který svými texty zásobuje např. skupinu Šantré, pokud tedy texty zrovna nepíše kapelník skupiny Dušan Vainer. Na stojáka jako bavič, ale i jako písničkář se představí opora textové dílny Arnošt Frauenberg. Uslyšíte především písně z jeho připravovaného nového CD. Z moravských Kobeřic, legendární „Tramtárie“, přijedou milí hosté tohoto setkání, Luboš Javor Javůrek a Petra Šany Šanclová, aby potěšili nejednoho fanouška staršími písněmi skupiny Bokomara. Besídku zakončí sám velký náčelník Slávek Janoušek se společnými písněmi, v nichž se objeví další členové textové dílny, jako například Lada Šimíčková, Lucie Minaříková, Marek Vojtěch, Jirka Svítek, Láďa Zítka, Kuba Horák nebo Michal Kosmonaut Šimíček.

Jsou-li čtenáři tohoto článku četná jména v něm obsažená povědomá z Notování, má pravdu! Nejeden ze jmenovaných u nás již soutěžil, nebo soutěžit bude. A tak jsme přesvědčeni, stejně jako Martin Mrca Holan z pořádajícího sdružení Napříč s.o.s., že se jedná o mimořádně kvalitní podnik, který stojí za návštěvu.

P. S.: Martin Mrca Holan nám poslal tiskovou zprávu o této akci, kterou jsme napřed silně pokrátili a nakonec, v závěru, maličko prodloužili.

K-farma krátce po 14. hodině. Během odpoledne dorazilo několik set dalších diváků. (foto Martin)

(16. 9. 10)

Na konci srpna jsme publikovali smutnou zprávu o odchodu Zdeňka Hejkrlíka ukončenou pozváním na Příbramský huntík, který proběhl 11. září 2010 jako memoriál svého zakladatele. Nyní přinášíme zprávu o tom, jaké toto setkání bylo.

Je to už patnáct let co Zdeněk a jeho žena Jana Huntík vymysleli a ve spolupráci s kamarády uspořádali první Příbramský Huntík. Od té doby Hejkrlíkovi připravili třicet půlročníků regionálního festiválku, na kterém časem vyrostla řada nadaných muzikantů a několik dnes již renomovaných kapel. Zimní Huntíky, které jsou již přes deset let předkoly oblastní Porty v Komárově, probíhaly v různých příbramských sálech, nyní je už delší dobu jejich sídlem Malá scéna Divadla Antonína Dvořáka v Příbrami. Letní Huntíky pod širým nebem se po mnoho roků odehrávaly v Lesním divadle Skalka nad Novým Podlesím u Příbrami. Až pro ten poslední, který Zdeněk připravoval na 11. září, zvolil a velmi šťastně, K-farmu v Žežicích. Snem Jany Hejkrlíkové bylo oslavit na Huntíku, po programu, v Saloonu Tatanka přímo na farmě, pětapadesáté narozeniny svého manžela. Toho už se ale Zdeněk nedožil. Po pětiletém statečném boji s vražednou chorobou zemřel 27. srpna.

Program jubilejního třicátého půlročníku festiválku zahajoval v časném, slunném odpoledni svými písničkami Luboš Hrdlička, Zdeňkův celoživotní kamarád a před léty spoluzakladatel Nezmarů. Po něm uvedli tradiční moderátoři Huntíku, Prcek a Cvrček, řadu dalších vystupujících. Z kapel, které si na Huntíku vysluhovaly svoje muzikantské ostruhy, to byly Ginevra (v prvních půlročnících spolupořadatelka Huntíku), Přelet M. S., Bylo nás šest a Ježkovy voči, které zde hrávají od skautských let a začátků festiválku. Zahrála i Zdeňkova domovská kapela Maděra, která, včetně zpěvačky Jany Hejkrlíkové, odchod svého kapelníka statečně ustála a předvedla velmi kvalitní vystoupení. Radost početnému publiku udělali i v kraji velmi oblíbení Jakub Kořínek & Katka Misíková, Jerry & dcerry, stejně jako Jirka Řehulka, duo Erikem a trio Ašpak. Jako divák se zúčastnil a přesto u několika vystupujících s foukací harmonikou zahostoval Petr Vašina ze skupiny Petr, Otto a já. Objevili se i další muzikanti, kteří se, cestou z jiných štací, přijeli se Zdeňkem v tichosti rozloučit. Za všechny jmenujme Verunku a Luboše Stráníkovi, Jardu Matěje Matějů, Vojtu Zíchu a Tomáše Berku z jeho Druhé mízy. Mezi vystupujícími tentokrát – a žel už navždy – výrazně chybělo duo Jana & Zdeněk manželů Hejkrlíkových, ale sestřih jejich písniček, promítaný na konci programu, sklidil několikaminutový skandovaný potlesk… Po něm poděkování Jany Hejkrlíkové a její zpěv do ticha vlahé noci, bez mikrofonu a bez hudebního doprovodu… Oficiální část programu uzavírala tradiční společná lidovka Na rozloučení, mý potěšení, všemi zpívaná s jistotou, že Huntík jede dál, že za půl roku se v Příbrami sejdeme zase.

P. S.: V pondělí po festiválku jsme dostali od Petra Cihelky odkaz na fotky jeho asistenta Martina, ze kterých jsme vybrali tu, která článek doprovází. Chcete-li se podívat na další, klepněte myší zde.

I v osmém ročníku věnuje Notování nejvíce ze svého vysílacího času amatérské internetové Rádio Folk, které v cyklu Rádio Folk na koncertě odvysílalo v neděli 12. 9. první část záznamu 1. základního kola tohoto ročníku Notování. S omluvou za to, že jsme premiéru nestihli včas ohlásit, upozorňujeme aspoň na reprízy, které můžete stihnout buď dnes, v úterý 14. 9. od 12.00, nebo zítra, ve středu 15. 9. od 22.00. Premiéra záznamu druhé části bude v pátek 17. 9. od 18.00 a třetí část si můžete pustit v pátek 24. 9. v 18.00. Reprízy následují v obou případech v úterý od 12.00 a ve středu od 22.00. V pátek 24. 9. 2010 vysílá Rádio Folk d 20.00 i premiéru pořadu O Notování. Tato malá rekapitulace 1. kola a hlavně pozvánka na druhé bude mít reprízy v neděli 26. 9. ve 2.00 a ve středu 6. 10. od 15.00, tj. jeden den před tím, než se znovu sejdeme v Music Hall.

V Music City se sejdeme ve čtvrtek 7. října 2010. Datum je zajímavé tím, že toho dne si můžete na svém počítači v 19 hodin zapnout, díky našemu hlavnímu partnerovi – firmě Music City, první přímý přenos Notování webovou kamerou! Přímé účasti se to sice nevyrovná, podpořit svým hlasem ty, kteří se vám budou líbit, nemůžete, ale věříme, že část příznivců Notování, kteří se na koncert nedostanou, tuto možnost uvítá. Přenosy máme v Music City přislíbené pro celý zbytek osmého ročníku soutěže.

K dohodě o přenosech došlo, žel, až po 1. základním kole. Nicméně vám ho můžeme aspoň malý kousek nabídnout v pohyblivém záznamu: amatérský kameraman Michal Bechyně umístil na You Tube zhruba čtvrthodinový sestřih z pohostinského vystoupení Hudbandy, který si můžete pustit zde.

Přejeme vám pohodový mediální poslech a příjemnou podívanou na Notování. Nezapomeňte při tom ale, že živý koncert je každopádně výrazně intenzivnější a lepší zážitek, než jakýkoliv záznam nebo přenos.

Baruška Lišková - třešnička na dortu písniček Twisted Timberu (foto Paparaci Šámal)

(8. 9. 2010)

Notování se ve svém novém, osmém ročníku přestěhovalo (opět) do dalšího působiště, kde jsem až dosud nikdy nebyl, a tak to byla poznávací cesta. Na Florenci přesedání z metra C do metra B, a když jsem vystupoval ve stanici Českomoravská, uvědomil jsem si dvě věci: v jaké republice žiji a že cesta z Krče do Vysočan, tedy přes celou Prahu, je metrem brnkačka a zcela bez nervů. Když ve stanici Českomoravská vystoupíte a dáte se doprava, máte před očima obří halu s obřími písmeny O2, ale tam to není. Když se podíváte doleva, uvidíte (krátkozrací s pomocí brýlí) z boku do oblouku klenutou moderní budovu barvy světlounké mléčné čokolády. A jako by v ní kousky červených třešní a bílých mandlí nebo oříšků byly, svítí na budově písmena Music City. A tam to je! Novostavba naproti je natřená hořkou čokoládou, takže je tmavě hnědá. Do prvního patra, kde se hraje, lze jít buď prostředkem budovy rovnou ke schodišti a výtahu anebo, před 19. hodinou, krátkou levou stranou mléčné čokolády, a to zejména muzikantům doporučuji. Projdete totiž obchodem s hudebními nástroji, což je zážitek – až na to, že hrozí úbytek peněz – úžasný.

V prvním patře je prostorný bar Music Café s pohodlným sezením a zvukotěsnými skleněnými dveřmi do sálu Music Hall, které se při koncertu – na rozdíl od loňského Kocoura – zavírají. Koncertní sál je vybaven polstrovanými židlemi, slušně širokým jevištěm a širokým otvíracím oknem pro případ vedra. Zkrátka prostředí takřka honosné, na druhou stranu však zcela odpovídající kvalitě muziky, která se tu v soutěži provozuje.

Moderátoři se nezměnili, před příjemně zaplněným hledištěm se chopili mikrofonů Bublina s Belmondem a první základní kolo Notování mohlo začít: Skupina Lážo plážo přijela z Lysé nad Labem a začala písní Dlouhá túra, což mohlo vypadat odvážně, ale pro kapelu, která vznikla v roce 2005 a už v roce 2006 vydala demosnímek s deseti vlastními písničkami, to vlastně bylo normální. Na druhou skladbu Kočičí si perkusista Tomáš Vydra vzal basovou kytaru, v závěrečné čtvrté písni Dobří holubi, o níž prohlásili, že patří mezi jejich nejnovější, zpíval Mirek Novák „Jen dobří holubi, jen trochu rezaví, co tě nezahubí, co tě nezabije, to tě posílí“ a publikum už aplaudovalo ostošest – byl to siný závěr dobře vygradovaného vystoupení.

Druhý v plánovaném programu, Jára Novák, do Music City netrefil nebo zapomněl, a tak přišla pražská bluegrassová kapela Twisted Timber. Čtyři kluci, z toho jeden Američan a úplně na kraji mandolinistka Zuzana Lišková, které se držela její malá dcerka Bára do té doby, než ji zlákalo zákulisí a maminka střídala pohledy do strun s pátráním v černých závěsech jeviště… Hlavním zpěvákem byl kytarista Matthew Whitten a angličtináři v publiku se zaradovali, protože tahle kapela rozhodně nezpívala obludnou čekingliš, byť měla všechny texty v rodném jazyce bluegrassu. Kontrabasista Petr Šolc pepřil slovem chviličky mezi písněmi, houslista Jan Bartošek si svým hlasem náramně notoval s Američanem Matthewem a Pavel Bařina vyšíval na banjo, jak to k bluegrassu patří. Když dohráli, říkal jsem si, že bych je moc rád ještě někdy slyšel a nebyl jsem sám.

Tři dívčinky s kolektivním taťkou Pepíkem, to byl Věneband. Přijeli z Litomyšle, což bylo na české poměry ten večer nejdál, ale jak Belmondo správně odpočítal – na Američana v předchozí kapele to nestačilo… Uprostřed ansámblu Jana Věnečková s houslemi, s mandolínou a v závěrečné písni i s kastanětami, s krásným hlasem a šestnáctiletou hlavou plnou nápadů. Po levé ruce její mladší sestra Iva za klávesami, po pravé ruce Viki Dostálová střídající djembe a kytaru a úplně na kraji Josef Taťka Věneček s jazzovou kytarou v ruce podporující skromným, leč kvalitním beglajtem pozoruhodný výkon děvčat. Janiny písničky a verše typu „čaj zažraný do šálku“ jen utvrzovaly posluchače, jaké talenty máme v téhle zemi, kterou s oblibou, i když mnohdy až protismyslně, nazýváme malou.

Jediné duo večera – Surikhata – byli Petr Svoboda s pozoruhodným nástrojem zvaným Chapman-stick a zpěvačka Jitka Svobodová – Fabiánová. Prozradila na sebe nejen, že právě skončila mateřskou dovolenou, ale že jako učitelka trochu závidí Bublině, která učitelství pověsila na hřebík a šla do ZOO, zatímco ona v tom zvěřinci zůstává… Nicméně když ji pak člověk slyšel zpívat, říkal si, že se její žáčci ve škole mají. V jedné písničce také oslavila mateřskou, použila k tomu i frkačky svého potomka a diváci juchali! Kdo neslyšel nikdy hrát někoho na Chapman-stick, měl by vědět, že je to nástroj, který hraje jako basovka i sólovka dohromady, má spoustu strun a nejmenuje se po tom šílenci, co zabil Johna Lennona, nýbrž po panu Chapmanovi, který nástroj vymyslel.

Finále večera obstarala skupina Vomiště. Zpěvačka Jitka Mirovská vysvětlila zkracování názvu kapely od dr. Rudolf Vomiště přes Dr. Vomiště až k dnešnímu Vomiště jednoduše: stávalo se jim, že když přišli v pěti nebo šesti muzikantech na podium, našli tam židli a jeden mikrofon, protože zvukaři mysleli, že přijde jeden písničkář, jakýsi pan Vomiště… Začali slavnou písničkou The Rose, která nám připomněla, jaké úspěchy slaví s touto melodií Šárka Benetková a Nezmaři. A posluchači rozhodně nepřehlédli v červeném tričku kapelníka a baskytaristu Honzu Mirovského. Hraje na basovku se šesti strunami a stojí pro basáka docela netypicky – uprostřed kapely. Inu, kapelník.

Tím skončilo soutěžní hraní, posluchači zaškrtali čísla písniček, které se jim nejvíc líbily, muzikanti dostali na památku samolepky s logem Notování, Rada se odebrala ke své poradě o patro výš a za mikrofony se přichystal host prvního večera. Byla jím Hudbanda a v jejím čase proběhla pořadatelská porada a součet diváckých hlasů. Muzikant, písničkář a vítěz třetího ročníku Notování (ještě pod Vyšehradem), čestný člen Rady Notování a od loňska též Krtek ze Zahrady pana velkopěstitele Konečného, Martin Rous během porady pravil – a celá Rada s ním souhlasila – že tohle první kolo bylo nabité spíš jako semifinále.

Hudbanda hrála krásně, rozšíření dua ve čtyřčlennou kapelu a souběžné rockové přitvrzení jejím písničkám rozhodně svědčí – co víc dodat. Když dohrála a rozloučila se vytleskaným přídavkem, vyhlásili moderátoři výsledky, které už znáte z výsledkové tabulky. Než se Bublina a Belmondo rozloučili moudrem na cestu, podotkli, že do semifinále sice diváci poslali Lážo plážo a postup od Rady Notování získala kapela Twister Timber, ale že to nemusí být jediné postupy z tohoto kola: po skončení základních kol bude mít Rada Notování k dispozici tři divoké karty pro postup do semifinále, které může udělit komukoliv ze soutěžících tohoto ročníku…

A to je prozatím všechno. Druhé základní kolo bude v Music City ve čtvrtek 7. října. Ahoj tam!

Honza Dobiáš

(5. 9. 2010)

V 1. základním kole VIII. ročníku Notování soutěžilo jen 5 interpretů, písničkář Jára Novák se bohužel nedostavil.

Divácké hlasování:

Postupující RN: skupina Twisted Timber.

Hostem večera byla skupina Hudbanda.

Fotografie Rejky Balcarové ZDE Jirky Paparaciho Šámala ZDE.