^Nahoru

logo

Nejbližší program Notování:

3. semifinále XII. ročníku Notování - 7. května 2015 od 19:30

Kabája - Jablonec nad Nisou, Petr Kovač & přátelé z GML - Brno, Nautica - Jablonec Jablonec nad Nisou, Rendez-fou - Jihlava, Trio P.E.S. -Františkovy LázněMichal Willie Sedláček & Eva Trnková - Plzeň 

 

Host: Jakub Noha sólo - Praha (foto Katka Esserová - Eska)

 

Děje se v Music City Clubu v Praze 9, kde vás rádi uvítáme.

Vstupné 100,- Kč. Děti do 150 cm a ZTP zdarma
Změna programu vyhrazena!

Zajímá vás jak se přihlásit do Notování? Potřebný návod je zde!


 

(7. 4. 2015) 

Krásně! Krásně, protože si s ním moc dobře rozumím, už dost přes třicet let. A taky radostně! Dnes o to radostněji, že hlavní ideolog této reportáže, Petr Vohnout - Balík, se vrátil na Notování po nemístně dlouhém marodění a čerstvě zasedl zpátky za klávesnici. Řeknu vám, že psát předchozí reportáže byla pro mne větší dřina, než pro vás je číst. Dnes je to pohoda! Učešu do čitelné formy Balíkovy poznámky, které napsal do svého notebooku přímo „na bojišti“ v Music City Clubu 2. dubna 2015 a v syrovém stavu mi je hned poslal. Možná přidám trošku faktografie, před text napíšu předmluvu (to je to, co právě čtete) a za něj pomluvu. A že tentokrát předmlouval i Balík, můžeme společně vplout do jeho textu:

V semifinálové fázi Notování je už posuzování a hodnocení soutěžících mnohem těžší než ve vyřazovacích kolech. Všichni už totiž prošli sítem kvalifikací a na kvalitě je to proklatě znát. Proto je podmínkou úspěchu, a tím pádem i postupu do finále, i momentální nálada a dispozice, či indispozice, pohoda nebo nepohoda interpreta...

Severočeský písničkář Dušan Bitala, který na památku své někdejší kapely vystupuje pod „názvem“ DUŠAN je tu JAKODOMA, se po delší odmlce vrátil na scénu před víc jak rokem. Vlastní skladby, kvalitní kytara, pohoda, tak ho znám už delší dobu. Tentokrát, pro veselý start večera, se samými humornými písněmi. Nevybočil však z mantinelů, ve kterých si ho pamatuju. Zahrál svůj solidní standard. Co dodat?

Sestry Vytiskovy čili pražské duo Quaoar, dnes již mladé dámy, na sobě poctivě a usilovně pracují. Už léta. Kde že jsou jejich počátky ctižádostivých, snaživých muzikantských pulců. Dneska jsou virtuozními kytaristkami a kvalitními interpretkami svých i převzatých skladeb. Konstatuji fakt, že jsou to už nějaký čas teoretickými vědomostmi i praktickými zkušenostmi nabité osobnosti. V jejich profesionálně jistém a sebevědomém projevu lze jen těžko nalézat nedostatky. To, co předvádějí, rozhodně není běžným jevem a diváci je postupně přijímají. A to je dobře!

Choroši, středočeské meziměstské trio (s odchylkou až do Třebíče) založené před dvěma a půl lety, to je už delší dobu hodně kvalitní trampírna. Mě milá stylem i projevem. Kluci jsou pohodáři a je to na jejich písních znát. Chytré a srozumitelné texty, zpívatelné melodie, pohodová interpretace, sem tam sice drobný kiksík, tentokrát lehká „rozjetost“ kytar, bohužel, ale klídek, žádné nervy... Na nic si nehrají, mají co říct a umí to, takže ty odchylky jim rád odpouštím. A ne proto, že mi svou poslední písničku Dík za ten víkend  téměř věnovali a líbila se mi. Radost poslouchat!

Duo Barták & Adamčík se scvrklo na Zdenka Bartáka. Jeho kolega Honza choří, tak na to Zdenek zůstal tentokrát sám. Písničkář to nemá lehké. Musí nějak výrazně zaujmout, aby zabodoval. První písní Zapomínám mě nedostal... Druhá skladba mi melodicky a harmonickými postupy trochu splývala s první... Bohužel mě nikterak výrazně nezaujal. Poslední věc, Kolony, v dobrém smyslu slova vybočila a tím mě potěšila. Nebylo to celkově špatné, leč… Asi jsem zmlsanej. A navíc, Zdenkovi možná  hodně chyběl parťák...

Přiznávám bez mučení, že loňského vítěze interpretační Porty z Řevnic, skupinu LoukaBand, jsem zpočátku spíš jen poslouchal, než abych si dopřával i vizuálního vjemu. Expresivní projev jejich zpěvačky a houslistky Helen Kuglerové mě rušil ve vnímání poslechu. Leč, zřejmě jde o zvyk. Už se rušit nenechám. Oni jsou totiž sví a umí. Jejich velmi příjemně šťavnatá verze profláknutého spirituálu Pane můj mě pohladila po duši. Rozhodně nešlo o sucharské provedení, kdy spirituál přestává býti spirituálem a stává se sterilní vycpávkou. V kumštu, a najmě v muzice, je mi milejší, když to není krotká tuctovka. A to oni věru nejsou!!! Proto se názory na ně dost výrazně dělí. Jejich muzika se mi líbí. Má ksicht a šťávu. A jak pravil Belmondo v úvodním slově: „...kdyžtak zavřete oči a USLYŠÍTE!“

Hostem semifinále bylo tentokrát duo Katka Misíková & Jakub Kořínek, které vystoupilo v kvartetu. Třetím členem dua je perkusista a hráč na akordeon Libor Jonáš. Jako host s Jakubem a Katkou vystupuje kytarista Michal Šindelář, m.j. bubeník kapely Semtex, v níž také velmi rád hostuji. Je radost se s nimi vyblbnout... Ale teď k hostům! Osvědčení kvalitní muzikanti, kteří umí udělat atmosféru. Už po poslechu pár taktů je patrno, že jsou sví a když má muzika ksicht, tak je to ono, jak jsem poznamenal už o kousek výš. A pro parádní muziku, lavírující většinou mezi blues a folkem, kterou dělá tahle partička, to platí nejméně na 179%! Pochutnal jsem si. Moc povedený závěr večera.

I já si pochutnal, Balíku! Vedle toho, že sdílím Balíkovo nadšení pro hosty večera, napovídá předchozí věta, že materiál dodaný hlavním ideologem tohoto článku došel a mě nezbývá, než napsat pomluvu. Přesněji - závěrečné slovo po ideologově promluvě! Zde ho máte: vedle všech pozitiv, která na 2. semifinále shledal Balík, nelze nepoděkovat velmi pozitivně naladěnému, milému, vstřícnému a hodně početnému publiku za velkou zásluhu na vydařeném večeru, zvukařskému tandemu Balcar & Bechyně za dokonalý zvuk, a taky naší pokladní Adélce, která se na všechny příchozí od kasy mile usmívala. O něco takového byste se příště neměli připravit!

Příště nastane 7. května 2015. Bude to 3. semifinále, kde vystoupí posledních šest semifinalistů XII. ročníku Notování, z nichž můžete určit finalisty i vy. Kdo bude hrát ve finále, výběr ze všech tří semifinálových kol, se dozvíte v závěru večera. Ještě před tím se ale můžete těšit na našeho hosta, Jakuba Nohu, jedinečného písničkáře, pro rockery příliš folkového, pro folkaře příliš rockového a pro milovníky muziky se širokým srdcem o to milejšího. Bard tentokrát vystoupí bez svého Nohabandu, což je rozhodně vzácnější než opak. Už proto stojí za to rozhýbat nohy a přijít.

Výchozí hroudu uhnětl Petr Vohnout - Balík,

článek z ní vytesal Karel Vidimský - Cimbura

 

Při 2. semifinále došlo k mimořádné události! Po mnoha letech podrobil Notování svojí laskavé návštěvě Miloš Keller, oblíbený redaktor Country Rádia a obávaný redaktor FOLKtimu v jednom. A jak tak v sále postával a posedával, vznikala mu mezi ušima reportáž pro jeho domovský server. Její kopii nám nabídl k publikování bez ohledu na to zda a kdy vyjde ve FOLKtimu. Za jeho nabídku mu upřímně děkujeme vám rádi nabízíme jeho text jako srovnávací alternativu k výšezavěšené Balíkově a Cimburově hámoti:

Dubnové Notování

Notování se mi léta vyhýbalo, snad jsem zažil pár večerů ještě v Trojické, ale obvykle jsem si uvědomil, že byl první čtvrtek až tak ve čtvrtek druhý. Tentokrát to ale vyšlo, a tak po středečním Openmicu jsem si řekl, že si dám echt folkový týden a zajdu i na Notování. O Notování jsem s Cimburou či Belmondem několikrát hovořil v rádiu, a tak jsem si pamatoval, že se musí jít ze zastávky Ocelářská, jak radil Cimbura. No, to jsem si dal. Jedině od metra B - Českomoravská je krátká a správná cesta do sálu, kde se Notování koná.

Byl jsem příjemně překvapen sálem i zázemím - moderní, vybavené a přitom útulné, i přilehlý bar poskytoval příjemný potřebný servis. Z hlediska diváctva jsem se setkal vesměs se známými tvářemi, včetně Balíka, který mezi hraním pasiánsu stihl i napsat takřka on-line reportáž. Inu, folkový rybníček je asi opravdu malý. Uváděla dvojice Belmondo - Bublina a šlo jim to od ruky, vlastně od úst. Skoro jako dvojici Mareš - Hezucký nebo Albrechtová - Sekanina. Belmondo se pochlubil s novými trenkami (proč vždycky, když ho vidím, se svléká? - tuhle na Folkomíně běhal v podvlíkačkách) a okořenil průvodní slovo zajímavostmi a omáčkou, Bublina byla stručnější a k věci. Belmondo neustále připomínal jakousi Kometu, která ale jen krátce září a pohasne. Kterého z interpretů měl na mysli jsem nezjistil.

A co jsem slyšel z hudby:

DUŠAN je tu JAKODOMA - v podstatě je jeho repertoárem zhudebněné vyprávění s takovým třeskutým, až patetickým humorem - lidový bavič přes míru, řekl bych. Dokonce se směje sám sobě. Snesitelná byla píseň Mravenci, ovšem byla předlouhá. Neriskoval přílišné exhibice na kytaru, zato jeho hlas byl plný a příjemný, s jistotou posazený. Škoda, že jím plýtvá na takové volovinky, jako byly předvedené písně.

Dalším vystupujícím bylo duo Quaoar - dámy se vůbec, ale vůbec za ty desítky let, co účinkují, nezměnily a nevyvinuly - myslím tím samozřejmě hudebně. Stále se tak nějak válej v tónech i slovech, dávají si pozor, aby se nevyskytl zapamatovatelný nápěv a ve vícehlasech stále váhají. Byly kontrastem k Dušanově popisnosti - jejich texty jsou tak abstraktní, až jsou z nich v podstatě zvuky bez souvislého významu.

Nedá se nic dělat, v této konkurenci to měli Choroši strašně jednoduchý. Ale oni by si poradili i v konkurenci silnější. Škoda, že tak málo vystupují a nahrávají a posílají písničky do rádia. Oznámili, že předvedou všechny své polohy a slovo dodrželi. Tak má vypadat humor, nadhled i vážné téma, tak má vypadat melodická stavba - a to nejen trampská, kam by se Choroši asi nejsnáze zaškatulkovali. Všechny polohy jim seděly a věřil jsem jim je. Rostou nám tu noví Hoptropáci (pokud se Samson zase neurazí). Hlavně vydržet to, co Hop trop.

Zdenka Bartáka znám z Porty, i na Notování setrval ve stylu, zvuku a tématech přelomu šedesátek a sedmdesátek, stoprocentní hospodské jamování a pohoda s náběhem na blues rock či folk rock. Samozřejmě, že je melodicky a textově vyzrálý, kdo by v tom věku nebyl. Ale taky je tak trochu znát, že daleko radši hraje a vytváří atmosféru, než soutěží.

Jestliže Choroši byli první vrchol večera, čekal nás na závěr soutěžního bloku ještě vrchol druhý - LoukaBand. Na rovinu, byl jsem předem trochu negativně naladěn, pamětliv vášnivé diskuse po výroku loňské poroty na Portě v Řevnicích. Ovšem hned první tóny a první projev zejména houslistky moje naladění otočily o 180 stupňů a já se nadchl. Na první pohled houslistka trochu pohybově exhibovala, ale taneční kreace naprosto a jednoznačně patřily k jejímu hudebnímu projevu – a že na elektrifikované housle umí! Housle byly dravé a vyzývavé, stejně jako něžné a tišící. Kdyby hráli jen instrumentálky, stálo by to za to i tak, doprovod, zpěv i texty koneckonců bez výrazných vad, ale bylo jasné, že houslistce ostatní jen správně sekundují. V jednom případě zpívali písničku zcela zbytečně anglicky, na uměleckém dojmu to nepřidalo, naopak spirituál vystřihli naprosto excelentně. 

Po kratičké přestávce přišli na řadu hosté - Jakub Kořínek a Katka Misíková s doprovodem dalších muzikantů. Ti už mají soutěžení za sebou. Zahráli syrový folk-rock, s jistotou v interpretaci i v obsahu. Bylo znát, že je hudba už především baví a tak jim to přirozeně šlape. Sázejí na tradice českého folkového prostředí, ale nepodávají je tradičně a tak stojí za to je slyšet.

Choroši a LoukaBand jsou budoucnost českého folku a trampské písně. Jedni osvědčenými postupy, druzí experimenty. Správný a hlavně pro budoucnost optimistický poměr. Jasně, že mnou slyšené kolo bylo už semifinále, takže už bylo protříděno, ale odcházel jsem spokojen a potěšen. Přesné výsledky si najdete jistě na stránkách Notování. Ještě zbývá vyseknout poklonu celému týmu Notování, protože systém hodnocení a hlasování mi přišel jako dost složitý a velkou piplačku vyžadující. Ostatně, úctyhodný je i maraton, který už Notování a organizátoři mají za ta léta za sebou (a hlavně před sebou!).

Text Miloš Keller

Hostem večera byla kapela Jakub Kořínek a Katka Misíková - Praha.

Divácké hlasování:

5. místo DUŠAN je tu JAKODOMA - Ústí nad Labem 34 body
4. místo Zdeněk Barták - Praha 40 bodů
3. místo Quaoar - Praha 41 bod
2. místo LoukaBand 48 bodů, z toho 14 bodů za píseň Když se ti to lehce nese
na 5. - 6. místě a 16 bodů za píseň Pane můj na 1. - 3. místě
v soutěži písniček
1. místo Choroši 61 bod, z toho 14 bodů za píseň Stopaři na 5. - 6. místě,
15 bodů za píseň A tak je to tu se vším na 4. místě
a po 16 bodech za písně Dík za ten víkend
a Irena na 1. - 3. místě v soutěži písniček 

Divácké preferenční hlasy:

Choroši                          10

Louka band                      9

DUŠAN je tu JAKODOMA     5

Quaoar                            5

Zdeněk Barták                  2

Copyrigcht © 2013 NOTOVÁNÍ