^Nahoru

logo

Nejbližší program Notování:

1. základní kolo XIII. ROČNÍKU NOTOVÁNÍ - 3. září 2015 od 19:30

soutěžní kapely doplníme v průběhu letních prázdnin

Host: skupina Sekvoj - Praha

 

Děje se v Music City Clubu v Praze 9, kde vás rádi uvítáme.

Vstupné 100,- Kč. Děti do 150 cm a ZTP zdarma
Změna programu vyhrazena!

Zajímá vás jak se přihlásit do Notování? Potřebný návod je zde!


 

(14. 6. 2015)

Byl krásný, téměř letní podvečer, když jsme se 6. června 2015 sešli na finále XII. ročníku písničkové soutěže Notování. Sálek Music City Clubu se z velké části zaplnil už chvíli před oficiálním zahájením, takže byli diváci částečně přítomni i zvukovým zkouškám. A už při nich to v dobrém jiskřilo mezi jevištěm a hledištěm... Na „lov“ muzikantů pro svoje festivaly dorazili na místo činu i dramaturgové Luboš Stranďa Stráník a Pavel Bárny Barnáš... Hlediště, v průběhu večera zaplněné diváky a navzájem si fandícími muzikanty, téměř praskalo ve švech a „podnebí“ tam bylo, přes snaživé větrání velkým oknem, husté, přehusté. Ale, kupodivu, nikomu to příliš nevadilo, na to byli letošní finalisté příliš dobří. Vlastně, sám jsem nevěděl na koho a na co se mám víc těšit...

Startovat soutěžní večer, to nemá nikdo z muzikantů v lásce. Ale tentokrát to bylo tak nějak v pohodě, v klídku, nenásilně a s humorem. Mohou to potvrdit Choroši, tedy Petr Ovsenák, Aleš Rogalewicz a Tomáš Dough Machalík (před vystoupením přezváni Honzou Fousem z Rendez-fou na „japonský sbor Chór Oši“), kteří večer šťastně otevřeli. Písničky: Itálie stopařsky cestovatelská svižná balada. Jako obvykle „mňam“... Sonda do života středočeských vesničanů nazvaná Atmosféra malých vsí s refrénem popisujícím transport organických hnojiv byla, jak je už u Chorošů zvykem, vtipná a pohodová. Námořnická Cindy lehce rozverná, i následující poetické vyznání vztahu nejen k letitému stolu - Stůl taky potěšily. Už nevím jak o nich psát, protože je to v tom nejlepším (!) furt to samý, takže: Jupí, studánka vody čiré a trampírna par excelence! Potěšili mně. Moc. Umí. Moc. Chytrá sranda. Takhle se dělá text. Skvělé. A jde jim to i na vážno. Ale o tom jsem psal už dřív. A tak se raději zmíním o tom, že dneska jsem nezaznamenal ani drobnou interpretační, nebo vokální chybku. Umí!

Už vím, že je každý člen čtyřčlenného Tria P.E.S. z jiného města v Egerlandu, regionu pojmenovaného podle historického jména města Cheb. Tvrdí, že hrají akustický swing. Není to přesné. Hrají totiž řemensky dobrý akustický jazz, swing, blues, ale i kramářské písně. A Elizabeth Denysyuk, no to je hlas přesně do tohohle stylu. Koukám, že se v pochvalách zase opakuji. Ale dobrému jen dobré. K jejich úvodní Dokola kol říkám zase jen „mňam“. Paráda. Dívka pomalá, zase skvělá swingovka, jazzíček jako řemen. A na tom, co jsem o nich napsal po semifinále, že písnička Tancuj potvrzuje jejich lásku k jazzu a k šansonu, trvám. Má to drajv i atmosféru. Černá Jessie je už klasika a jazzový standard. Interpretace na jedničku s hvězdičkou. Trio P.E.S. krásně krmí uši i duši výbornou muzikou. Výborné kytary Petra Jungwirtha a Slavomíra Randise, který válí i na basovou kytaru, se skvělým klarinetem nováčka kapely Karla Kuželky velmi dobře podtrhly výkon zpěvačky... Jejich finálové vystoupení bylo muzikantsky učesanější než při semifinále. Ale i to je plus, protože atmosféry neubylo. Bomba.
Anna D., to je především Anička Drábková a ta pro mě má punc stálé kvality. Nepamatuju si, že by se dostala do „šedé zóny“, která by pro mě byla nezajímavá. Frontmančin brácha Honza Drábek - kytara a percusse, akustická baskytara Petr Olejník a nově percussionista Jakub Svoboda, to jsou všichni Aniččini muži. A Anička, to je snad atomová ženská! Skládá písničky a zvuk svojí kapely podstatně doplňuje zpěvem a příčnou flétnou. Mouchy z repertoáru skupiny Zuby Nehty je lehce hororový, leč přesto dobře pulzující kousek. Další písně byly už Aniččiny vlastní: Zastávka u naděje je navážno - tahle parta má mnoho muzikantských tváří. Vážnou, drsnou, poetickou, klidnou i dravou, ale vždy interpretačně jistou. Zvládají blues, folk i těžkokalibernější záležitosti, jako např. rokenrol. Vlastně jsem nikdy nezaznamenal, že by jim něco žánrově nesedlo, když se do toho pustili. Dneska jsem Aničce ze Zastávky věřil každou notu a každé slovo. Nevyspalá doplnila čtveřici písní soutěžního vystoupení, pocitově trochu komornějšího než byla předchozí. Zase jsem si pošmákl, tak jak se nemám v chvále opakovat?

LoukaBand ze středu a západu Čech je držitelem interpretační Porty z Řevnic 2014 a vymyká se obecně přijímaným standardům a klišé. Oni totiž ani jinak nemůžou. Je to dynamit a nápor na smysly. To, že si říkají folkrocková kapela, je jenom škatulka, ze které ční různá muzika na všechny strany. Zejména směrem k rocku. Ve složení Bohuslav Šíp - zpěv, kytara, foukací harmonika, Helena Kuglerová známější jako Helen Rockhousle - housle, zpěv, Lubor Šimek - baskytara, zpěv, Antonín Hlávka - djembe je to vynikající bigbeatová parta, která je doma i ve folku. Rtuťovitá houslistka Helen (tak ji v dobrém popsal jeden z loňských portovních porotců) jako vždy řádila na jevišti v překvapivých pohybových kreacích při nichž, jakoby mimochodem, vystřihla vynikající rockové houslové party k nimž neexistuje příměr. Obdivuhodná muzikantka, které jsou pánové z kapely nejen dokonalou oporou, ale i rovnocennými partnery... Píseň Křídla byla folkrocková, ale Pane můj, uvedená jako spirituál, byla už solidním a dost řízným rokenrolem na téma známého spirituálu. To byla řacha, až si mé bigbíťácké srdce slastně mlasklo! Skladby Když se ti to lehce nese a Oheň a žár jenom podtrhly, že LoukaBand je originální parta výborných muzikantů. Možná mi to ale celkově dnes přišlo tvrdší, než jsem měl naladěno. Jenže, každý kdo je v jakémkoliv kumštu až příliš konformní, málokdy ten kumšt někam posune... Ano, je to, co hrajou z trochu jiného sudu, ale paráda je to obrovská!

Rendez-fou je trio z Jihlavy, tvořené frontmanem a kytaristou Janem Fousem, cajónistou Davidem Vaculou a zpěvačkou Janou Gregárkovou. Další parta, na niž si potrpím a vždycky s chutí smlsnu. Horká čokoláda je šlapající i něžně rozverná latina. Mám rád karibské doutníky i latinoamerické rytmy. Mlaskám si. Pětačtyřicet, náladovka i datum, nebo spíš letopočet konce doufám, že poslední světové války. Nemám jinou možnost, než se zase opakovat, že Jana Gregárková umí a má příjemný, moc příjemný hlas. Móc příjemný! Poetické ráno je poetická, moc poetická a taky moc pěkná pocitová pochoutka až náramná bašta. Při komentáři jejich semifinálového hraní jsem konstatoval: „Vraždy mě zase nasměrovaly do Karibiku. Rytmicky určitě. No pohleďme. Pěkně se umí vyblbnout. Móc, móc pěkně. Potěšila mě tahle ptákovina na konci.“ - a nemám, co bych k tomu dodal. Výborně! Zatím, co písničky tvoří Honza a Jana, David bývá označován za autora drobné literární tvorby, kterou Honza s úsměvem vystoupení svojí kapely prokládá. Se stejným úsměvem, se kterým tentokrát hlásal, že slyšel, že po nich přijde na scénu i Sára.

Isara je z Mladé Boleslavi a hraje od roku 2005. A už nějakou dobu s velkým nadhledem, vervou a grácií. Svěží, pohodová, energií nabitá, šlapající muzika. Psal jsem o nich před časem, že Škatulkomilové by je nejspíš šoupli do fochu irsko, keltsko, jánevímjaký folk. Ano, už jejich název je podle mých jazykozpytných znalostí de facto keltský. Filip Skippy Šelemberk dojem Irska podtrhuje výborně zvládanými flétnami a Markéta Rýdlová akordeonem. Bodhrán (takový ten placatý keltský buben, co se v jedné ruce drží a druhou se do něj s uvolněným zápěstím psí kostí tluče) nebyl. Byl ale vynikající basový cajón Tomáše Terryho Vydry, který jej dokonale nahrazuje. Zaujala mě taky přesná, konkrétní basová kytara Rycharda Mirase Nováka, vše podepřené bytelným beglajtem mandoly a kytary Davida Šelíze Šelemberka. Sólový zpěv, ať už Markéty Rýdlové, či Filipa Šelemberka snesl ta nejpřísnější kritéria, o vícehlasech nemluvě. Odvedli poctivé muzikantské řemeslo a celkově na mně Isara udělala velmi dobrý dojem. Jako obvykle. Byl bych je ochoten poslouchat i mnohem déle - a s chutí! K písničkám: Králův šilink nabádající k boji za svou vlast a svého krále tentokrát asi hodně cinkal mincemi. Přicinkal totiž 4 pence, písničku o životě obyčejného člověka, který není a nikdy nebyl žádný med a za málo kulatejch si rodina nikdy moc vyskakovat nemohla ani nemůže. Skotská balada se vším, co k ní patří. Pěkně zahraná, vokály pěkně sfrázované. Pěkné. Chrochtám si. Biskajský záliv je tématem nejen meteorologickým, jak Isara předvedla v další baladě Biskay bay. Finálovka Nil na lá šlapala tak, až jsem zatoužil cajón na jevišti podpořit svým bubnováním. Skvělé!

Před vyhlášením vítězů zahrál tradičně divácký vítěz minulého ročníku, tentokrát tedy skupina Čáry Máry. V předchozím textu jsem vršil superlativy a v popisu vystoupení hostů mi nic jiného nezbývá, než abych pokračoval: Byli ve svém vystoupení bezprostřední, výborní a přirození, jako kdybyste s nimi u jednoho stolu seděli. A radost z muziky, ta z nich jen čišela i v nekompletním obsazení: jedna z jejich zpěvaček a kytaristek, Jana Holá, má totiž doma úplně čerstvé miminko. Víc jsem si o nich nestihl zapamatovat. Přece jenom, počítání bodů a jednání Rady Notování o vítězi ročníku atd. nějakou minutku zabralo. Ty výsledky, které už znáte z našeho webu (zde pod reportáží), vyhlásili průvodci celým večerem, Belmondo a Bublina, hned po vystoupení hostí. A za Pinďovy hosteskovské spoluúčasti předali finalistům ceny.

U diváků vítězná Isara obdržela putovní cenu Notování - Harfu kněžny Libuše. Jí, vítězům v divácké písničkové soutěži a taky v hlasování Rady Notování byly rozděleny palmy vítězství. A všichni finalisté si odvezli domů upomínkovou keramickou cenu - výrobek chráněné dílny Stéblo, a díky podpoře hlavního partnera Notování, obchodu hudebními nástroji a vybavením Music City a Nadace Život umělce i řadu pěkných muzikantských věcných cen a poukazy na výběr zboží z nabídky Music City. Vedle toho si pan ředitel Stráník vybral pro svůj krušnohorský festival Potlach u Stráníků (20. června 2015) mezi našimi finalisty skupinu Choroši a pro Setkání v Herálci na Českomoravské Vysočině (7. až 8. srpna 2015) skupinu Rendez-fou, zatímco pan ředitel Barnáš se domluvil s Choroši o vystoupení na jeho festivalu Okolo Třeboně (26. až 27. června 2015). Další festivaly přivítají finalisty tohoto ročníku v roce 2016 - a že mají jejich dramaturgové z čeho vybírat, o tom nepochybujte. Tenhle ročník, tohle finále, to byl fakt velmi kvalitní nářez se širokou paletou barev a chutí! „A tak to má byť,“ jak by řekl major Terazky.

Aby to tak bylo i v příštím ročníku, o to se velmi rádi vynasnažíme. Jak nám to jde a hlavně jak to u nás jde muzikantům, se můžete přijít do Music City Clubu podívat každý první čtvrtek v měsíci počínaje 1. základním kolem 3. září 2015 a finálovým večerem 2. června 2016 konče. To jsou data vymezující XIII. ročník písničkové soutěže Notování, na který vás už teď srdečně zveme.

Sepsal Petr Vohlout - Balík, zpracoval a doplnil Karel Vidimský - Cimbura,
bohatý výběr fotek je ve fotogalerii Notování
http://picasaweb.google.com/notovani

Hostem večera byla skupina Čáry Máry - Plzeň

Divácké hlasování:

  1. místo: LoukaBand - Čechy 18 bodů
    5. místo: Anna D. - Vrkoslavice u Jablonce nad Nisou 28 bodů
    4. místo: Trio P.E.S. - Františkovy Lázně 33 bod
    3. místo: Rendez-fou - Jihlava 37 bodů
    2. místo: Choroši - Střední Čechy 38 bodů
    1. místo: Isara - Mladá Boleslav 56 bodů

Vítězkou Rady Notování se stala skupina Rendez-fou – Jihlava

Písničkami roku se po přepočtu diváckého hlasování na podíl v procentech staly rovným poměrem Leila a Gipsy, obě z repertoáru dua Michal Willie Sedláček & Eva Trnková z Plzně. Za nimi se umístily na 2. místě Proč z repertoáru jablonecké Kabáji a na třetím Deštivý den z repertoáru Tria P.E.S.

 

(14. 5. 2015)

Třetí a poslední letošní semifinále Notování dostalo do vínku dopravní komplikace související s MS v hokeji. O2 Aréna je od Music city totiž vzdálena jen „Co by pionýr knedlíkem dohodil a zbytek snadno došel“. Taky byl zpočátku trochu zádrhel s technikou, ale vše se nakonec podařilo, i když semifinále začalo s drobným časovým sklouznutím. Nakonec jsme se přeci rozjeli.

Zlatý šedesátý je název písničky, kterou Nautica, mladá folk-rocková kapela (11 až 15 let) z Jablonce nad Nisou zahájila svou produkci a celé semifinále. Rozjezdovka mi připadala trochu těžká na zadek. Taky to bohužel trochu plandalo ve vokálech. Zřejmě se dívky moc navzájem neslyšely. Druhá skladba, Inkoustový čas, mě nepotěšila brutálně podladěnými bongy, ale až na tuhle chybku to bylo po muzikantské stránce znatelně lepší. Martine, Martine, polepši se... Vokály se srovnaly a začínal jsem si užívat. Mý dvě já je pocitová náladovka. Příjemné. Závěrečný v pohodě odpíchnutý rokec Kominík měl taky sem tam mouchu, ale celkový dojem byl dobrý. Je to holt nastupující mládí a chce to jen vydržet, nedbat na plynoucí čas a hrát a hrát. Což už nějaký čas Nautica poctivě činí! Jen tak dál...

Petr Kovač a přátelé z GML je spolek pedagogů z brněnského Gymnázia Matyáše Lercha, který znám díky kapelníkovi (a panu řediteli) Petru Kovačovi, už dlouho. Hrávali jsme spolu jako studenti, pak kolíňák Petr odešel do Brna... Festival, kterým zahájili, je Petrova typická lyrická písnička, která není jenom o náladě. Zas mě tu máš další autorská, melodická, pohodová, solidně interpretovaná. Valčíček Mým přátelům přeladil do rozvernějšího tónu. Text má hlavu a patu. Kouká z něj Petrova písničkářská letora, podtržená jeho charismatickým naléhavým hlasem. Pohoda. Hitovku Na chvíli motýli si dovedu představit s rytmickým podkresem cajónu, nebo s přitloukáním na bonga. Každopádně pan řídící a jeho „létající sborovna“ - Aleš Broulík (kytary, baskytara, kontrabas) a Drahoš Hlaváč (housle), zpěv oba - potvrdili, že umí.

Členové dnes čtyřčlenného Tria P.E.S. o sobě říkají, že každý z nich pochází z jiného města Karlovarského kraje, takže se schází a muzicírují vždy na ose Březová u Sokolova – Františkovy Lázně. Všichni jsou ale z Egerlandu, což je region pojmenovaný podle původního jména města Cheb. Jejich úvodní  Do kola kol mě moc potěšila. Elizabeth Denysyuk, no to je hlas přesně do tohohle šansonu – mňam! Přechody z tanga do walzu a zase zpátky s parádním podkresem klarinetu. Paráda... Můj chlapec s květinou je jazzíček jako řemen, v němž má duše percussisty jakoby slyší šustění štětek, pardon, metliček na hajtku, resp. na bicí nastroj oficiálně zvaný high hat. Inu, další pochoutka. Tancuj potvrzuje jejich lásku k jazzu a k šansonu. Má to drajv i atmosféru. Černá Jessie je dnes už v podstatě klasika a jazzový standard. Interpretace na jedničku s hvězdičkou! Trio P.E.S. krásně krmí uši i duši výbornou muzikou. Výborné kytary Petra Jungwirtha a Slavomíra Randise, který válí i na basovou kytaru se skvělým klarinetem Karla Kuželky jen podtrhly výkon zpěvačky. Smekám.

Kabája je dívčí, poměrně mladá, ale už řádně jevišti ostřílená parta. Bára Purmová složila rytmickou Záruku a spolu s mladými dámami ji i velmi originálně „prodala“. Dobré, dost dobré. Holubí dům predikovaný jako folková klasika se už v prvním vokálu naschvál rozsypal a pak přešel do muzikantské taškařice v podobě „vykloubeného mixu žánrů“ připomínajícího Semtex. Miluju ptákoviny. A tohle je skvělá ptákovina s nadhledem. Nestíhal jsem ani pořádně zachytit všechny písně, které použily. Ačkoliv to vypadá jako srandička, není vůbec snadné vymyslet to, poskládat a nakonec zahrát. Vysekávám poklonu! Nevypínám přešaltovalo plynule na vážnější notu. Valčíčku s neobvyklým percussním šustěním na plastový pytlík jsem věřil a zněl mi příjemně. Závěrečná Proč se rozduněla šlapající baskytarou Zuzany Rainové, aby pak přešla do něžného vybrnkávání kytar podmalovávajících něžný zpěv, a pak se vrátila do dominantní basové linky. Umí.

Michal Willie Sedláček a Eva Trnková si přivedli posilu v podobě jejich psí kámošky, ale nechali ji pod pódiem a spustili bez ní. Bossa nova Domovina šlapala, až se publiku lehce rozkmitaly nohy ve strhujícím rytmu. A bez percussí. Pěkné. Leila, podaná Michalovým naléhavým charakteristickým příjemným hlasem v rytmu tanga mi taky moc šmakovala. S minimem prostředků, „jenom“ kytara, flétna a zpěv, a co se s tím dá nadělat muziky. Výborně. Následovala Zpověď. Jen podtrhla to, co předvedli dosud. Výraz, přesvědčivá interpretace textu, zvládnuté nástroje, melodické, dobré. Opět pohodově a s jistotou přednesená Všem nám čas běží jejich produkci završila. Nehráli v semifinále Notování jen tak pro nic.

Na jihlavské Rendez-fou jsem se těšil. Na zpěv Jany Gregárkové zvlášť. Nezklamali. Chlapeček  je skvělá věc a jak je jejich zvykem, skvěle podaná. Já si chrochtám a mlaskám. Náladovka Vítr s přírodním živlem imitovaným percussionistou Davidem Vaculou je, a jak jinak, opět mňamka. Zaujala mně i případně hokejově laděná úsporná báseň: „Puk, puk!“ Melodická jazzová Pětačtyřicet navodila náladu konce války nenásilně a příjemně. Jak už dlouho vím, jsou výborní. Ita ti mbi v překladu Moji blízcí, uvedená jako naivní píseň o konfliktu ve Středoafrické republice, byla zajímavá nejen dramatickým exotickým tématem, ale i částí textu v cizokrajném jazyce. A připomínat, že jakákoliv „Válka je vůl“ je podle mě třeba pořád. A není na tom nic naivního. Vynikající závěr posledního letošního semifinálového soutěžení.

Zatím co se Rada Notování dohadovala o postupujících do finále, diváci si užívali Jakuba Nohu. Neslyšel jsem ho už dost let, a tak jsem na něj byl zvědav. Bylo co poslouchat, čeho a koho si užívat. Jeho texty nejen hrají na city a pocity, ale je nad čím přemýšlet. Důstojný závěr večera, po kterém následovalo už jen vyhlášení výsledků, které jsou zde již publikovány a cesta k domovům všech četných účastníků toho večera. Byla to tentokrát velká síla a to nejlepší, finále, to nás 4. června 2015 teprve čeká. Tak ahoj na něm!

Petr Vohnout - Balík

Hostem večera byl písničkář Jakub Noha - Praha

Divácké hlasování:

6. místo   Rendez-fou - Jihlava 30 bodů  
5. místo   Petr Kovač & přátelé z GML- Brno 34 body
4. místo   Michal Willie Sedláček & Eva Trnková - Plzeň   43 body, z toho 15 bodů za píseň Leila na 5. až 6.   místě mezi písničkami večera 
3. místo   Nautica - Jablonec Jablonec nad Nisou 48 bodů
2. místo   Trio P.E.S.- Františkovy Lázně 55 bodů, z toho 15 bodů za píseň Černá Jessie na   5. až 6. místě a 16 bodů za píseň Tancuj na 2. až     4. místě mezi písničkami večera
1. místo   Kabája - Jablonec nad Nisou 60 bodů, z toho po 16 bodech za písně Nevypínám a Proč na 2. až 4. místě a 18 bodů za píseň Holubí dům na 1. místě mezi písničkami večera

 

Divácké preferenční hlasy:

Kabája   8
Trio P. E. S.   7
Nautica   6
Petr Kovač & přátelé z GML   3
Michal Willie Sedláček & Eva Trnková   3
Rendez-fou   0

Do finále XII ročníku Notování postupují:

Propočtem diváckého hlasování na písničky formace

Anna D - Vrkoslavice u Jablonce nad Nisou,

Choroši - Střední Čechy,

Isara - Mladá Boleslav,

vítěz diváckého preferenčního hlasování, skupina LoukaBand - Čechy

a propočtem bodování Rady Notování skupiny

Trio P. E. S. - Františkovy Lázně,

a Rendez-fou - Jihlava.

 

Náhradníky finále jsou

Kabája - Jablonec nad Nisou

a Michal Willie Sedláček & Eva Trnková - Plzeň

Copyrigcht © 2013 NOTOVÁNÍ