Balík píše pro vás! Foto Jirka Esser
Vážení a milí čtenáři mých postřehů, názorů, soudů a vůbec příznivci Notování, kteří navštěvujete tuhle rubriku na našem webu. Jak jsem napsal, minulé II. semifinále Notování se neslo v duchu zmatků, náhradních řešení a potvrzování Murphyho zákonů. Když jsem „v potu tváře“ sepisoval svoji reportáž, netušil jsem, že i já zatnu vrub do zmatečného semifinálového pně. Ono to není jenom tak, když se snažím bedlivě poslouchat a vnímat dění na jevišti a zároveň vtloukat do klávesnice svoje dojmy. Ačkoliv své spisky po sobě, myslím, docela svědomitě čtu, než je pošlu dál, nerad jsem „ve své hámotině zlehka fabuloval“. Leč, pozorný čtenář si povšiml, upozornil na „kiks“ a já si teď obrazně sypu hlavu obsahem popelníku. Tedy popelem, a pro jistotu i s vajgly. Zmateně jsem p.t. čtenářstvo informoval o počtu členů skupiny Flender a spol., což ještě podtrhla přiložená fotografie Rejky Balcarové. Napsal jsem totiž: „Folkoví Flender a spol. se v průběhu doby prezentovali jako velmi proměnlivá sestava muzikantů. V základním kole to např. bylo „čtyřčlenné duo“ (Bára Švarcová – zpěv, klarinet; Radim Flender – zpěv, kytara; Michal Winter – basová kytara; Ister – elektrická kytara). Dnes jsou ve třech, bez elektrické kytary.“ A na té fotce jsou evidentně muzikanti čtyři. Inu, omlouvám se. To, že jsou mé články následně oživeny reportážními fotografiemi, bez toho, abych věděl jakými, situaci ještě vyšperkovalo. Nezaujatý čtenář si musel udělat obrázek: „Ten Balík je buďto slepej, úplně blbej, nebo neumí do čtyř počítat.“ Doufám, že panu Murphymu bylo učiněno zadost a dnešní poslední semifinále Notování 2016 – 2017 proběhne bez komplikací.
Skupina Akorát ve 3. semifinále XIV. ročníku Notování – foto Míša Bechyňová
Kapela Akustic@ přijela do základního kola z Českých Budějovic, tedy jak jsem tehdy napsal „z Budějc“ (Margareta Brabcová – zpěv, flétny; Veronika Vačkářová – zpěv, flétny; Lenka Klimešová – kontrabas, baskytara, zpěv; Honza Franc – zpěv, kytary, klávesy; Petr Langmann – kytary, zpěv) a v přihlášce do Notování napsali že: „Když už se po létech opět potkali, tak by prý rádi hráli vlastní autorské věci, a že když už mají to štěstí, že mají výborné zpěvačky, rádi by podložili jejich výkony zajímavými hudebními doprovody i sólovými nástrojovými party a našli si tak místo na folkové hudební scéně.“ Teď píší: „V prvním kole jsme se jmenovali Akustic@, ale jelikož jsme místo Lenky Klimešové přijali nového basáka, protože Lenka nás opustila a ten basák s náma hrál ve staré kapele jménem Akorát, a v podstatě jsme kromě jednoho člena ze staré kapely kompletní, tak jsme se přirozeně vrátili ke starému jménu…. čili AKORÁT.“ Inu Akorát …. Začali písní Pápěří a nebyl to příliš povedený start. Nevím, jestli se slyšeli, ale moc to neladilo a celkově to bylo dost rozhozené. Sorry. Martinovi už bylo v pohodě, tak jak jsem je v základním kole slyšel. Taky jsem už napsal a nebudu názor měnit. Bylo to moc pěkné. Veronikou sytým altem procítěně podané, za podpory Margarety i zbytku souboru. Mňam. Čemu věřím začala téměř šansonově a pak se rozkošatěla skoro až do „popového chorálu“. Velmi emotivní a dobře podané. Kočky zase zaswingovaly a zase mi chutnaly. Ostatně jako v základním kole. Dobré, dost dobré, až na ten trochu nepovedený rozjezd. A to, že mají výborné zpěvačky, zase jenom potvrzuju.
Blue jay v 3. semifinále XIV. ročníku Notování – foto Rejka Balcarová
BG a country styl v základním kole prezentovali Blue jay z Cvrčovic – Čabárny (Vladimír Bechyně – kytara, zpěv; Jaroslav Materna – foukací harmonika; Zdeněk Lejčar – dobro, zpěv, Jan Červený – mandolína, zpěv; Lubomír Kupčík – Kuba – kytara, zpěv; Karel Krejčí – Banán – baskytara, zpěv). Jako geolog se současným pracovištěm jménem „Důl Libušín“ a působící v regionu vím, že je to obec mezi Kladnem, Brandýskem a Buštěhradem. V jejich přihlášce jsem se dočetl, že jsou „Country a bluegrassová skupina. Hrají tak dlouho, že si údajně nepamatují od kdy……. :-), v tomto složení však od dubna 2016. Veškeré „info“ o jednotlivých členech i o skupině je na www.bluejay.netstranky.cz“. Je-li libo, ctěný čtenář má tak možnost na uvedenou internetovou stránku zavítat. Dnes zahájili, obdobně jako v základním kole, skladbou V okně mám já mříž od Jimmyho Rogerse s vlastním českým textem. A jak jsem už psal, myslím velmi zdařilým. A zase to byl trochu rozpačitý začátek. Už se to sice sypalo míň, než v základním kole, ale na začátek to opět nebylo „to pravé ořechové“. Vzpomínky tíží „se semo tamo zase lehce rozsejpalo rytmicky i v tempu“. No, bohužel nic moc. Se mi zdá zase zpíval Kuba a konstatuju, že postavit projev kapely na jeho zpěvu není moc dobrá volba. Není charizmatický, ani moc dobrý pěvec. „Polyká občas slova“ a intonačně si taky není moc jistý v kramflecích. Svižná, v české verzi protikuřácká Dým od Willie Nelsona byla skoro v pohodě, i když ani v ní nebyla nástrojová sóla tempem na jedničku. Kam spěcháte, chlapi? Jenom mandolína zahrála sólo tempem takovým, jakým by asi zaznít mělo. Nepřekročili svůj stín ze základního kola.
Martin Čepelík & Andrea Mineva ve 3. semifinále XIV. ročníku Notování – foto Jirka Esser
Duo Martin Čepelík a Andrea Mineva je z Prahy. Do přihlášky základního kola uvedli následující: „Martin Čepelík je ve svém civilním životě dětským chirurgem a traumatologem, který se písničkaření věnuje ve svém volném čase již více než 15 let. Od roku 2014 pak vystupuje především v duu se zpěvačkou Andreou Minevou, která je jeho partnerkou nejen na pódiu. Hrají proto, že je to baví a chtějí, aby lidi poslouchali a bavili se s nimi.“ Zahájili bluesovou V prázdném pokoji a zaznělo to sice trochu „bělošsky učesaně“, ale mělo to tu správně nostalgicky dumavou atmosféru. Výpověď Švábi je protestsong. Zajímavý protestsong. Pojďme si lhát, uvedená Martinem jako píseň o složitosti mezilidských vztahů, zazněla už v základním kole. Slušné, „malounko nebyly vokály chvílemi dokonale sfrázované“, ale celkem slušné. Závěrečná Zapalte ohně mi připadala textem i harmoniemi tak trochu jako z repertoáru Ginevry nebo Klíče, tedy kapel, které se věnují historickým tématům. Ale bylo to zajímavé.
Skupina Meziměsto ve 3. semifinále XIV. ročníku Notování – foto Jirka Esser
Meziměsto (Ondřej Podeszwa – kytara, zpěv, Jana Bílíková – housle, zpěv; Vojtěch Rohlíček – akordeon, piano, zpěv) z Černé u Bohdanče je podle přihlášky: „Celkem nový hudební prvek existující necelý rok.“ Začali skladbou Pozvi ho dál, kterou jsme slyšeli už v základním kole (dále jen z. k.). Opět slušné. Následující Svítá a opět, jako už v z. k., navodili „prvorepublikově šantánově swingovou atmosféru“. Jen by to podle mě chtělo ještě trochu víc „přehrávat“, aby to mělo tu „správnou šťávu“. Tohle se fakt nedá „zpívat rovně“. Lehký nosový falzet a afekt k tomuhle stylu prostě patří. Od posledně je to sice o něco přesvědčivější, ale já bych ještě přitlačil. Ale dobré. Kapka citu je solidní muzikantské řemeslo. I dnes zazněly na závěr Legíny. A jak jsem napsal po z. k. s „velmi zručně napsaným textem“, jak říkal pan Werich „napadnutým textem“ (odvozeno od nápadu), mi bylo znova příjemným posloucháním. Celé to bylo s velkou chutí poživatelné.
Huménečko ze slováckého Lipova (David Sedlář – akustická kytara, zpěv; Zdeněk Kolařík – basová kytara; Tomáš Kratochvíl – bicí, cajón; Katrin Jongepierová – cimbál; Jan Holubík – housle; Michaela Zachrlová – zpěv) nezapře moravské Slovácko. Píseň O vojně „dala“ Michaela svým hlubokým, plným, sytě znějícím altem. Znovu jsem si pochutnal na folklórních melodických postupech. V tomhle kraji to mají v krvi, jak jsem už napsal, „zaplaťpámbu“ všichni muzikanti. Huménečko je, jak jsem po z. k. konstatoval, de facto Michaelina doprovodná kapela, ale vůbec to není výtka. Následovala Noční, která nasadila lehce tvrdší sound. Až folkrockově to zaznělo a bylo to zase s chutí poživatelné. Zas mňam. Na podobné vlně jel i následující Vodopád. Potvrdil předchozí dobrý dojem. Michaela mi v téhle skladbě chvílemi připomněla barvou hlasu Blanku Táborskou z AG Fleku, pro kterou mám léta slabost. Prima. Šlusovka Nezapomeň, dnes taky „v tvrdší verzi“, mi znovu připomněla Hradišťan. A ten mám, jak jsem psal, hodně rád. Huménečko mi opět „nakrmilo ucho výživnou a chutnou krmí.“ Ať hrají „po folkloristicku“, nebo „folkrockově“, hrají dobře. Mňam.
Faux pas font ve 3. semifinále XIV. ročníku Notování – foto Míša Bechyňová
Faux Pase Fonet z Dobřan ve složení Vladimír Hojda – baskytara, Kateřina Dušáková (Kozí) – kytara a zpěv, Zuzana Pokorná (Likvi) – djembe, cajón, Milan Vojtíšek (Breik) – sólová kytara, mimo jiné napsali do přihlášky základního kola: „Jsme (mladá, začínající) kapela. Hrajeme pouze vlastní tvorbu …“ No, že jsou mladí beru, nebo se dám ukecat, ale že jsou začínající jim už nevěřím ani omylem. Likvi první skladbou Duše zase „okamžitě dostala publikum“. Napsal jsem o ní: „Charismatický hlas i projev. K tomu velmi dobře zvládnuté djembe.“ Není k tomu co dodat. Balada Kejklířův král potvrdila, že je opravdu radost tuhle partu poslouchat. Paráda. Kalhoty jsou v „latinoamerickém soundu“ o tom „když to nejde, když nic nejde“. Výpověď naštvaný ženský, „který zase v týhle skladbě věřím každou notu a každý slovo“. Vystoupení Faux Pase Fonetu ukončila šlapající hitovka Jeřabiny, a moc dobře ho ukončila. „Krása střídá nádheru“, řekl by můj nejlepší kamarád. A já, jak už jsem byl býval pravil, znovu říkám, zase paráda.
Quaoar jako host 3. semifinále XIV. ročníku Notování – foto Jirka Esser
Hosta, sesterské duo Quaoar z Prahy, představil zevrubně, obšírně a „pamětnicky“ Cimbura. Klára Vytisková a Zuzana Vytisková „vytříbeně hrající na kytary a zpívající“ mají za sebou spoustu hraní a už na jevištích odvedly hodně práce. Jsou mimo jiné „již řadu let ozdobou Notování“ a tak díky jejich vystoupení ani dnes neklesla vysoká úroveň hostů Notování. Paráda. No, a potom Belmondo s Bublinou vyhlásili výsledky a pozvali diváctvo na finále. „O tom je ale lépe čísti na webu Notování.“
Howgh Balík
