(15. 11. 2015)

Tak nám 5. listopadu nastalo třetí základní kolo muzikantského soutěžení Notování 2015 – 2016. Pročetl jsem si přihlášky soutěžících, a aby to nepřišlo vniveč, vesměs je doslovně i s překlepy cituji u svých komentářů k jejich výkonům. Tak sedím, poslouchám a píšu.

O.K.Mžik v základním kole XIII. ročníku Notování

O.K.Mžik, foto Míša Bechyňová

Příbramský O.K.Mžik (Tomáš Mičian kytara, zpěv, Aneta Ženíšková zpěv, Ondřej Limpouch mandolína, Vít Nekolný cajon, Tereza Velebilová klávesy, zpěv) o sobě v přihlašovadle k Notování neuvedl nic… Tak jsem byl zvědav. Skladba Svět na rozjezd mi připadala docela složitá. Trochu se to v prvních třech taktech zřejmě podepsalo na nejistém sfrázování vokálů. Potom jim to už „šlapalo“ ve vícehlasém zpěvu skoro bez zádrhelů. Okamžik měl odpich, mandolína lehce kulhala v závěrečné vyhrávce, taky vokály trochu plavaly, ale celkově docela dobré. Třetí byl Strach, jen mi nějak nedocházel text a zas pajdala mandolína a flauta taky moc neladila… Žít, nevím, ale vícehlasý vokál mi místy lehce neladil. Celkově myslím, že se z nich něco může vyklubat. Vydržet a hrát.

Aleš Ptáček v základním kole XIII. ročníku Notování

Aleš Ptáček, foto Rejka Balcarová

Aleš Ptáček ze Žižkova na přihlášce na Notování napsal, cituji: „Vystupuji nepravidelně žánrově jsem asi nejblíže k městskému folku přes léto snad něco nahraji od podzima už bych rád komcertoval častěji.“ Začal písní Paní doktor. Sorry, nemám rád falešný zpěv. Strážce pokladu potvrdil dojem z první písně, že se Alešovi líbí jeden typ harmonických postupů a kytarového doprovodu. A Nouzový východ ani Na život a na smrt mě nepřesvědčily o opaku. Spíš jen potvrdil můj dojem a předchozí zopakoval.

Nautica v základním kole XIII. ročníku Notování

Nautica, foto Míša Bechyňová

Nautica, z Jablonce nad Nisou, tedy Andrea Bělíková el. kytara, metalofon, zpěv, Radka Bělíková baskytara, zpěv, Martin Gorčík bicí, konga, zpěv, Tomáš Patrman akustická kytara je věkem samé muzikantské mládí. Leč, už jim to nějaký čas hraje jako z partesu. Zaznamenal jsem je už před časem a od té doby je sleduji. Hrají a zrají a zrají a hrají. Na přihlášce o sobě napsali: „Folk-rocková kapela z Jablonece nad Nisou, hraje spolu 5 let, nejraději vlasní písničky, které skládá převážně Andrea, začíná skládat i Radka. V repertoáru máme ale i písně převzaté, nejvíce z oblasti big-beatu, folku nebo rocku. V analogovém studiu MSN jsme v r. 2013 nahráli své první autorské CD, v současné době pracujeme na druhém albu, které bude opět čistě autorské.“  Paráda. Všechny předvedené skladby Modrá víla, Tanečnice, Do písku klesají ptáci mi zněly v pohodě, s chutí a jistě zahrané. Dobré, dost dobré. She loves’ You bylo odbubnováno jak přes kopírák od Ringa. Velmi dobře. Jen ten zbytek provedení byl myslím ještě lehounce nad síly souboru. Ale, myslím že všeho do času … kdo si dává malé cíle, nikam se nedostane. Pochutnal jsem si. Jen tak dál.

Netřísk v základním kole XIII. ročníku Notování

Netřísk, foto Jirka Esser

Netřísk z Chodova (Petr Cerovský kytara, zpěv, Jan Königsmark dechové nástroje, zpěv, Káťa Nosková zpěv, Ája Konečná klávesy, zpěv, Tomáš Podroužek akordeon, cajon, zpěv, Láďa Biela basa) už patří k ostříleným matadorům. Chyběl houslista a zpěvák Jan Zapf. Je z něj v současnosti zastupitel a hraní nestíhá. Moderátorka Bublina připomněla, že jistému Daliboru z Kozojed, který ve středověku taky dělal politiku, byly nakonec jeho housle ve svízelné životní situaci k užitku… Tak nevím. Jak znám egerlandský Chodov u Karlových Var, tak jméno Lojza Demeter tam není úplně neobvyklé. Nevěděl jsem předem, o čem budou zpívat, ale odhad nezklamal. Skladba se znalostí věci nastínila styl života části místní populace. Dáma „vystřihnutá“ v rytmu rokenrolu, Janíček stylizovaný do „lidové písně“ i folkrockové Čtyři dohody byly zahrané s nadhledem zkušených hudebníků. Potěšili, pobavili, zaujali.

Quaoar v základním kole XIII. ročníku Notování

Quaoar, foto Jirka Esser

Quaoar, sesterské duo z Prahy (Klára Vytisková a Zuzana Vytisková hrající na kytary a zpívající) nemuselo pro mě o sobě nic psát. Mají za sebou spoustu hraní a už na jevišti odvedly hodně práce. Jejich hra na kytary a vůbec jejich celkový projev se vyznačuje profesionální jistotou. Od jejich začátků na Folkovém kvítku, kde jsem si jich před lety poprvé všiml, urazily obrovský kus cesty. Ať dnes zahrály píseň Antikvariátní, náladovku Schody v písku, Sonet znějící mi chvílemi jako „latinoamerický jazzíček“, nebo závěrečnou Andělskou od Zuzky Navarové, bylo to moc příjemné poslouchání. Všechny skladby byly podány excelentně, měly náladu a atmosféru, která jim přísluší.

Fork Road v základním kole XIII. ročníku Notování

Fork Road, foto Míša Bechyňová

Fork Road z Bakova nad Jizerou je (podle přihlášky) „mladá bluegrassová kapela založená na podzim roku 2014 z více či méně zkušených muzikantů. V roce 2015 sbírá zkušenosti na tuzemských festivalech, postupně doplňuje repertoár a snaží se dostat svou značku a zvuk do povědomí posluchačů. Cílem kapely je stát se zajímavým interpretem nejen pro bluegrassové publikum.“ Není dneska BG kapel slyšet přehršel. Natož neokoukaných a neoposlouchaných solidně znějících BG kapel. Lukáš Balatka (banjo), Martin Ješeta (mandolína), Honza Hušek (kytara) a Robin Franc (kontrabas) mě potěšili. Pěkně jim to šlapalo. Moc pěkně. Zvládnuté nástroje, ladící zpěv, pohoda, nadhled, jistota projevu. Kouzelná noc odbrzdila kárku BG písniček. Věřím jim a myslím, že bych je mohl poslouchat i o dost déle než dneska. A to nejsem fanatický milovník pidlikání. Zlej pocit, Building on the Rock s pěkným vokálem i Can’t Stop now byla pěkná kytka tohle stylu. Moc fajn.

René Souček, host základního kola XIII. ročníku Notování

René Souček, foto Rejka Balcarová

Host René Souček. Řečeno „po našimu: Fajny synek z Frydku-Mistku“, písničkář, hrající na kytaru a poslední dobou, jak předvedl, i na ukulele, které mu prý velmi učarovalo. Nějak jsem ho, bohužel pro mě, dosud míjel. Nestíhám všechno. Jak říkám, bohužel. O to milejší mi bylo ho dneska uslyšet a poznat. Už jen proto, že „muj tata byl chachar z Petřvaldu“ a ve Frydku bydlela teta. A tak „mam v tym kraju kořen“. A nejen proto. Je to fakt „šikovny synek. Moc šikovny“. Chytré texty, zajímavé melodie, zvládnutá kytara i, jak sám říká, „ukulelum“, nadhled, charisma. Ano, takhle má podle mě vypadat písničkář. Velmi povedený závěr večera. Duši i mozku se dostalo výživné krmě. Aspoň mně to moc chutnalo a potěšilo.

Bedlivě poslouchal a hámoť sepsal Balík. Howgh.