Mexické saně z Prahy (Foto Toníno Volf)
Třetí a závěrečné semifinále šestnáctého ročníku Notování načaly MEXICKÉ SANĚ (Bohdan Kantor – basová kytara; Daniela Weber – zpěv, kytara, valcha; Miroslav Šupčík – zpěv, klarinet, saxofon, kytara) z Budějc. Úvodní Nesvoboda „draků“ mě zaujala hrou na dechové nástroje, ostatně tohle předváděli už v základním kole. Ostatní projev kapely mě příliš nezvedl ze židle, podobně jako zpěv. Ani Utopie 12° pod nulu neměla laťku výš. Blues pro mou lásku bohužel nebylo blues podle mého gusta. Bylo „víc než-li snesu, příliš bílé“ a taky dost pajdalo, místo aby šlapalo. Sorry. Tančím taky nevybočilo z dosud předvedeného. Nebylo to příliš povedené vystoupení. Bohužel.
Šimon Peták z Brna (Foto Rejka Balcarová)
Písničkář ŠIMON PETÁK nás ke svému vystoupení pozval poetickým curriculum vitae, které přednesla Bublina. První píseň nás zavedla do amygdaly, tedy do části mozku. V Amygdale je poslouchatelná skladba. Jen jsem dost těžko stíhal vnímat vícevrstevný text. Bylo nebylo na mně zapůsobilo až rapersky. Isabella, aneb kramářská píseň o nebezpečí frustrovaného sacího reflex je vcelku mentálně nenáročný jednoduchý a myslím nepříliš povedený prvoplánový špílec. Připadá mi, že tohle nemá zapotřebí. Inu, každý podle svého gusta. Zabalit si nebe je v tvrdém kontrastu s předchozím kouskem. Tohle už totiž není plytká až nechytrá ptákovina.
Mangabej z Prahy (Foto Toníno Volf)
O názvu kapely se sálem nesla diskuze, zda-li se v případě mangabejů jedná o primáty nebo poloopice. MANGABEJ zahájili písní Zrození očima muže a nebyla to žádná „poloopičárna“. S chutí jsem se zaposlouchal. Na konci zimy se nesla v příjemném folkrockovém duchu. Dobré. Výlet do nebe je blues jak má být. Sice není černočerné, ale blues to je jako řemen. Finálovka Podnikový večírek uzavřela jejich povedený soutěžní blok.
Blondýna z Rakovníka ve fungl nových notovacích šatečkách (Foto Toníno Volf)
BLONDÝNA se na různých pódiích prezentuje v poslední době stále častěji a „jest mi to milo“. Povedená karikatura na pozéry, tedy Hipster, mě potěšila. Tahle písničkářka umí česky a toho si velmi cením. Underground je pro ni charakteristická satira. Chytrá, něžná a nápaditá. Mňam. Modrý trolejbus, variace na Bulata Okudžavu, mi zase moc chutnala. Závěrečná „dopravní píseň“ byla o rakovnickém pohřebním voze Mercedes Benz. Její kultivovaný projev je sice v tomhle případě možná „málo dryjáčnický“, ale i tak jí to věřím. Nezklamala, potěšila.
Lucy4music z Prahy (Foto Rejka Balcarová)
„Americko-česká“ dnes převážně popfolkově znějící kapela LUCY4MUSIC spustila píseň Obyčejná žena. Inu, opravdu pěkné. Promyšlená aranž, solidní zpěv, dynamika… Ano, tohle mi chutná, to můžu. Píseň Příležitostně mi určitě nezkazila chuť. Zase jsem si pochutnal. Gospelovatá Lucy4Music-Kde domov můj potvrdila velmi dobrý dojem, který jsem nabyl z dosud předvedeného. Romantická Ptáš se poskytla velmi dobré zpěvačce plochu, na které se mohla prezentovat. Zase mi to chutnalo.
Adams Emily z Plzně (Foto Rejka Balcarová)
Duo ADAMS EMILY z Plzně spustilo úvodní vcelku příjemný jazzíček Při tobě budu stát. Pěkné a chutné. Následovala Padá mi víčko, opět „jazzovatá, ale až tangoidní“ věc. Dost dobré. Jazz je jim prostě vlastní, jak předvedli i ve skladbě Mořská pěna. Inu dobré, dost dobré. Píseň s pracovním názvem Ježibaba, dnes již zřejmě definitivně nazvaná Možná se znovu sejdem, prodloužila tuhle milou jazzovou chvilku. Dobré.
Kupodivu z Brna (Foto Toníno Volf)
Hostem příjemně končícím dnešní večer byli KUPODIVU, loňští vítězi Notování. Znám je i z Porty. Pohodová a zkušená kapela. Zase jazzovatá a zase dost dobrá. Jsou většinou interprety své vlastní tvorby. Ale hlavně, jsou to muzikanti. Byl to dnes dosti vydařený, jak už jsem byl býval výše opakovaně uvedl, a dosti jazzovatý večer.
Howgh!
Petr Balík Vohnout
Redakční poznámka:
Na závěr tohoto semifinále byli vedle výsledků večera vyhlášeni i finalisté XVI. ročníku. Finále proběhne v obvyklých prostorách v Music City 6. června 2019 od 19:30 a všichni muzikanti, Rada Notování i její spolupracovníci se moc těší na vaši návštěvu.
