Hámoť o 3. základním kole XIV. ročníku Notování

(15. 11. 2016)

Dneska jsem své spisování dojmů pojal jinak. Rozhodl jsem se laskavému čtenářstvu mých postřehů ze soutěžních vystoupení zprostředkovat i nepatrný kousek zákulisí Notování. Bublina není jenom spolukonferenciérka alias spoluhlasatelka soutěžních večerů, ale i jedním z tahounů příprav a organizování celého hudebního zápolení. Před třetím základním soutěžním večerem v Music City rozeslala elektronicky všem účinkujícím dopis, ze kterého vyjímám následující:

„Ahoj milí muzikanti, posíláme poslední instrukce před 3. základním kolem Notování, ve kterém soutěžíte. Odehraje se ve čtvrtek 3.11.2016 v Music City. Adresa Ocelářská 937/39, Praha 9 – Vysočany. Souřadnice 50°6’22.75″N; 14°29’39.8″E.

Koncertní sál MUSIC HALL, kde NOTOVÁNÍ probíhá, je v sousedství MUSIC CAFÉ v prvním patře. Ke schodišti do patra do 19 hodin projdete prodejnou MUSIC CITY v přízemí. Po 19. hodině je otevřen vchod přímo ke schodišti. Bezbariérový přístup je zajištěn výtahem vedle schodiště. Parkování: Auto lze zaparkovat hned před budovou MUSIC CITY! Pokud v nedaleké O2 Aréně probíhá důležitý hokejový zápas (nebo jiná masová záležitost) je situace složitější a její řešení závisí na řidičském štěstí a pohotovosti. Parkování je tu bezproblémové, doprava metrem pohodová a tak davy vašich příznivců mohou hravě dorazit.
Sraz všech soutěžících je nejpozději v 19 hodin. Pokud si chcete dopřát před vystoupením krátkou zvukovou zkoušku, máte možnost dle následujícího rozpisu. Časy a pořadí zvukovky nelze měnit (času před vystoupením je málo a v následném chaosu by nezkoušel pak nikdo).

Pořadí v jakém vystoupíte. Vzhledem k časovému omezení hudební produkce začínáme přesně v 19,30 hod.

19,30 – 19,50 Pavel Kohn; 19,50 – 20,10 Petyša; 20,10 – 20,30 Sabina Uxová; 20,30 – 20,50 Past; 20,50 – 21,10 Láďa Zítka; 21,10 – 21,30 Huménečko.

Následuje přestávka a vystoupení hosta, kterým tentokrát bude duo Michal Willie Sedláček & Eva Sedláčková – Trnková. Jen připomínám, že se hrají čtyři soutěžní písničky a že Vás prosíme, abyste nejpozději do středy 2. 11. nám poslali seznam těchto písniček v pořadí, v jakém je budete hrát (pokud jste je již neposlali). Do seznamu uveďte název písničky, autora hudby a textu. Diváci hlasují pro jednotlivé písničky hlasovacími lístky, které lze získat zakoupením vstupenky. Pokud došlo ke změně sestavy oproti přihlašovadlu, pište též. Ideálně jednoduchý stage plán. Zvukaři to ocení. Pokud vás zajímá o Notování i něco více, můžete se podívat na web Notování na adrese: www.notovani.cz. Těšíme se na vás. Bublina za všechny kolem Notování“ Tolik myslím dostatečně vyčerpávající instruktáž.

 

Před produkcí samotnou se nám donesly nepříjemné zvěsti, že Láďa Zítka nedorazí. Bohužel rozstřelil cestou sem auto. A taky, že Cimbura není zcela zdravotně v pohodě. Doufejme, že je Láďa zdráv a Cimbura se taky srovná. Večer začal Pavel Kohn z Ostravy, který o sobě na webu napsal, že: „Po prodání CD Touha žít udělal reedici a vyrazil za svým publikem. Již v prvním pololetí se mu podařilo odehrát více než 20 menších i větších vystoupení (což je více, než jindy za celý rok). Získal 3. místo na Republikovém finále Dětské porty, z Country kůzlete postoupil na Country kozu v Klášterci nad Ohří a náhodou si zahrál také v Odolena Vodě…. Kromě toho složil pět nových písní, které se rozhodnul nahrát a vydat na Půldemu 2016.“ Pavel není v Notování novic. Večer načal skladbou Obyčejný chlapec. Navrhnul publiku, aby si ji situovali třeba do Ostravy. No, to by ale podle mě musel změnit název na Obyčejny synek. Pěkné. Následující „přací song pro tetu“ Janě k narozeninám by mně, být tou tetou, určitě potěšil. Satirická Milouš Zemanovič Putin vyjádřila jeho názor, jakož i názor řady dalších lidí. Závěrečná Sašovi z Ria připomněla kamaráda judistu, který už není mezi námi. Celkově slušné, velmi slušné. Zdá se mi, že zraje a sledovat jej je mi čím dál milejší, zábavnější a zajímavější.

Petyša z Prahy Braníka hraje podle svého „přihlašovacího sdělení“ stylem „garáž folk“ (Jan Duda zvaný Ježíš – kontrabas; Magdalena Rektorisová – el. kytara, zpěy; Helena Vecková –  flétna, zpěv; Radim Rektoris – el. kytara; Jan Volf řečený Volfík – bicí). Z webového odkazu na www.bandzone.cz/_93292 jsem se toho moc nedozvěděl. Byl jsem zvědav, co předvedou. Zaplatili učednickou daň. Pokud vím, platí ji prakticky bez výjimky každý začátečník. Skladba Vzpomínky totiž nebyla nijak zvlášť sehraná. Ale to je na začátku působení téměř každé kapely a skoro vždycky. V Mácích jsme většinou moc necvičili, ale platilo: „Až to budem hoblovat po osmisté, tak už to půjde.“ Obecně je třeba u Petyši zapracovat na „řemesle“. Myslím tím nejen sehranost souboru, ale i aranže, technika zpěvu (artikulace, vokalizace, intonace), zpěv na mikrofon, dynamika, atd. Mezi řádky už byla trochu lepší. Rozjeli se. Hlavní dojem se ale příliš nezměnil. Svižnější „rockenrollověpunková“ Někde jinde jim evidentně seděla. Skončili písní Komu přeje. Nováčkovská úlitba, ale mohlo by se z nich něco vyklubat. Nápady a potenciál myslím mají.

Mladičká třináctiletá Sabina Uxová z Kolína píše na přihlášce do Notování: „Umístila jsem se na druhém místě v letošní Dětské Portě a Zlaté struně, vyhrála jsem Jihlavského slavíka, 4. v Česko zpívá, 3. na Little star.“ Hraje pouze převzatý repertoár, a tak zahájila písní Pokoj v duši, kterou známe od Jany Kirschner. Podle mě na tenhle „hudební kalibr“ ještě nedozrála, ale mám dojem, že poměrně brzy dozraje. Tohle totiž musí zpívat „baba“. A to Sabina ještě není. Maškary od Karla Kryla podala s invencí a podle mě velmi dobře. Inu zdá se mi, že roste další talent. Klasika Dům u vycházejícího slunce od Animals je hodně těžký kus. Mám tu skladbu už řadu let moc rád a tak jsem čekal, co uslyším. Nebylo to špatné. Potěšila mně. Mezi horami, kterou jsem naposled slyšel od Čechomoru na Trampském širáku, podala se šťávou a výrazem od takhle mladého děvčete nečekaně dobře. Ten hlas ještě určitě uslyšíme. Jen tak dál.

Past Plzeň (Bohumír Smolka – basová kytara zpěv; Ilona Ubryová alias Arwína – kytara zpěv; Václav Lopata čili Hexík – kytara zpěv) je už ostřílená parta, co hraje „horofolk“. To je podle nich „terminus technicus“ odvozený od lásky k horám. Napsali o sobě mimo jiné: „Historie naší plzeňské sestavy je stará cca 10 let, kdy jsme začali uvažovat o tvorbě a skládání vlastních písní. Prvotiny jsme si původně brnkali ve dvou, ale přicházeli další muzikanti a sestava se postupně měnila. V jednom období nás bylo možné slyšet jako pětičlenné uskupení. Naše písně jsou inspirované zejména vlastními zážitky z cest, mnohočetných toulek a vandrů jak po republice, tak i ze zahraničních výprav do hor. Jsme nadšenci do vysokohorské turistiky, přívrženci trampingu a všeho kolem pěšího toulání se s batohem horami a přírodou vůbec. Co se týče toho, co sami posloucháme a co nás nejvíce oslovuje, jsou to kapely Hop Trop, Pacifik a další trampská a country muzika.“

Úvodní Svetr byla vzpomínkou na usměvavého hodného strejdu. Ilona ji podala svým charakteristickým, lahodně znějícím hlasem v souladu s obsahem textu optimisticky a v pohodě. Trochu jim to však rytmicky pajdalo. Ne moc, ale pajdalo. Zaslíbená zem nepajdala už ani omylem. Moc mi chutnala. Následoval Vodník, což je moc povedená „vodácká trampírna“. A zase jsem si pochutnal. Připomnělo mi to stylem. Huberťákovy písničky. Nechyběla mi v textu slabika, a taky nepřebývala. V melodii pak totéž s notami. Dobré. Dost dobré. Finálová balada Ztracenej svět mi byla pohlazením. A nejen proto, že se zmínila o havířině. Výborné.

Huménečko ze slováckého Lipova (David Sedlář – akustická kytara, zpěv; Zdeněk Kolařík –  basová kytara; Tomáš Kratochvíl – akustická kytara, cajón; Katrin Jongepierová – cimbál; Jan Holubík – housle; Michaela Zachrlová – zpěv) o sobě píše: „Jsme kapela, která vznikla v roce 2013 v moravském Slovácku. Pár muzikantů se rozhodlo spojit své dva nejoblíbenější hudební styly a to rock a folklor. Hrajeme vlastní autorskou tvorbu a moc nás to baví, v roce 2015 jsme vydali naše první CD s názvem Vrba, které pokřtil pan Ivan Mládek. Letos se nám povedlo udělat pár nových songů a k jednomu natočit animovaný video.“ Píseň Jen se dívej „dala“ Michaela hlubokým, plným, sytě znějícím altem. Mňam. Tuhle barvu hlasu můžu. Následující V noci byla plná folklórních melodických postupů. No, a co taky jiného čekat. V tomhle kraji to mají v krvi všichni muzikanti. „Zaplaťpámbu“. Zase mňam. Známí potvrzují předchozí zaslouženou chválu. Huménečko je de facto Michaelina doprovodná kapela, ale vůbec to není výtka. Šlusovka Nezapomeň mi připomněla už léta milovaný virtuózní Hradišťan. A ten mám rád nejenom proto, že jsou to z valné části dlouholetí kamarádi. Huménečko mi prostě „nakrmilo ucho výživnou a chutnou krmí.“

Hosté, jako již obvykle na Notování, byli výborní. Michal Willie Sedláček je plzeňský písničkář, podporovaný zobcovými flétnami a příčnou flétnou své ženy Evy, který od roku 2011 interpretuje své písně nejen na plzeňské klubové scéně. Jeho tvorba je inspirována trampingem, cikánskými a španělskými motivy. Zúčastnil se opakovaně Porty. Dostal tam diváckou cenu a oceněna byla i jeho píseň Domovina. Hrál i na festivalech Pernštejnská Fortuna, Folkové Chvojení a na pozvání Mirka Ošance i na country festivalu Pod Hůrou v Lázních Bělohrad. Tam už hráli s Evou jako duo. Vloni je potěšilo hraní na plzeňském festivalu „Šídlovák Fajf oupn Ér“ a hlavně večerní vystoupení před plným amfiteátrem festivalu Trampský Širák. A jinak…prostě je prý baví hrát… Jejich latinoamerické rytmy nenechaly mé ruce v klidu. Hned bych si s nimi zahrál. Produkce Evy a Michala Williho Sedláčkových byla opět skvělou hudební tečkou večera. Standardně pak Belmondo s Bublinou vyhlásili výsledky a šlo, resp. jelo se domů. Howgh Balík