Finále ze všech nejfinálovatější

(14. 6. 2012)

Klikaté jsou cestičky života a jedna z nich odvedla tradičního moderátora Notování Milana Belmonda Plcha za pracovními povinnostmi tak daleko, že se na finále IX. ročníku Notování 7. června nemohl dostat ani na koloběžce, kterou měl plně k dispozici. Naštěstí jsme o tom věděli předem a mikrofonů se na začátku večera v pražském Music City Clubu ujala zbrusu nová, jednorázová, leč dobře připravená dvojice Pavlína Bublina Plchová a Honza Dobiáš. Druhý z nich mi bez přípravy oznámil, že když moderuje, tak ať reportáž napíšu já, což tímto činím.

Krásný Lenoch, jak poznamenal Honza Dobiáš, by se mohla jmenovat dle svých „krajníků“, jejichž střed tvoří sestry Jana a Iva Věnečkovy a jejich taťka Josef, první soutěžící skupina večera. Mohla, ale nemůže, protože Věneband je partička, která se má čile k světu. Vedle toho, že ještě tento měsíc vydá kapela své debutové album, získala letos Jana jako úplně první titul Osobnost Dětské Porty a povedl se jí, taky jako první, hattrick se Zlatým Folkovým kvítkem, čímž se se soutěží důstojně rozloučila, protože na Konopišti se soutěží pouze do osmnácti let… Do finále Notování Věneband nastoupil s obrovskou vervou a nadšením, se kterým předvedl tři písně, jež v Notování ještě nezazněly, a své vystoupení v závěru vygradoval svojí v Notování nejúspěšnější písní Volný pád. Do finále kapela postoupila jako divácký vítěz 2. semifinále a tím, co předvedla, rozhodně nezklamala.

Semifinalisté Jirka Mucha & Jana Balejová postoupili do finále divokou kartou Rady Notování (RN) a tím co předvedli, rozhodně nezjednodušili rozhodování co s bodíky ani divákům. První píseň Čintámani byla v sanskrtu, což je dle Jirky jednoduchý jazyk: Prof. J. B. Miltner (1841 -1887) dokonce uvádí, že sanskrt je prazákladem slovanských jazyků a češtiny zejména! Druhá, He Govinda, byla v hindštině a třetí srbská lidová Oj, ružica. K závěrečným Strunám stromů napsal Jirka vedle melodie i text. Jirka je zcestovalý muzikant a autor, který vládne několika jazyky a houslistka Jana je mu dokonalou oporou nejen v hudebním doprovodu, ale i ve zpěvu. Jsou prostě dvojicí, která k sobě patří, a nejspíš si toho všimli úplně všichni. A na jejich debutové album, na kterém spolupracují mj. i s Jirkovými indickými kamarády, se mohou těšit i ti, co to přehlédli.

Na třetí pozici startoval divácký vítěz 1. semifinále, Vasilův Rubáš, dle odhadu RN horký kandidát na divácké vítězství v ročníku. Filip Vasilděda Novák (zpěv, většinou akordeon, někdy kytara) a Petr Ruby Rubáš (djembe, hlasové zvukové efekty, někdy i zpěv) jsou veselí chlapíci, kteří umí zahrát s obrovským nasazením, udělat z písniček velikou show, která baví i díky vtipnému průvodnímu slovu. Patří mezi pár tvůrců a muzikantů, kterým se nesměle začíná říkat „nová folková generace“. Nevýhodou nových generací, i když vědí, co chtějí, je zcela obecně a) to, že svoji cestu do různé míry ještě dohledávají a b) nejsou staršími konzumenty přijímány vždy zcela kladně. Rozhodně jsou ale nezbytnou nutností a mohou být i světlonoši časů budoucích. Fanděme jim, folk je potřebuje jako sůl.

Další divokou kartu udělila RN skupině XXLive zúčastněné ve 2. semifinále. Trio ostřílených muzikantů, kytaristé Pjeer van Eck (Petr Vaněk, prorok a většinový autor repertoáru, zpěvák) a Pietro Zatliáni (Petr Zatloukal) a perkusionista Petr Kamiš (folkovému publiku dobře známý z někdejšího působení ve skupině Šantré, či dnešního v Tamaralu), předvedli mistrovský, dle vlastního tvrzení, žižkaperkský beglajt proplétající se mezi všemi možnými i nemožnými styly, jako např. latina, funky, blues a veršovický šrammel. Protože ve finále diváci hlasují na kapely, nikoliv na písničky, XXLive se z vlastního rozhodnutí vzdali čtvrtého kousku a nahradili ho třetí dlouhou, leč úžasně strhující Andalusií, která patřila k vrcholným číslům večera, v němž pány navíc podpořila tancem krásná stepařka Veronika.

Všimli jste si slova „navíc“ na konci minulého odstavce? Právě v tom slůvku, vedle obsazení finále tak kvalitního, různorodého a vyrovnaného, že jsme takové ještě neměli, spočívá klíč k jedinečnosti a neopakovatelnosti večera. Něco „navíc“ přinesl každý z finalistů, ať už to byl drive, jaký jsme u něj ještě nezažili, nebo dokonce vylepšeníčko přichystané speciálně pro tento večer (jako např. stepařka u XXLive). Myslíme si v Radě Notování, že to tak má být a všem finalistům za jejich „navíc“ děkujeme!

Třetí a poslední divokou kartu dala RN účastnici 1. semifinále, skupině Trativod a nejspíš se nespletla. Úspěch jejich pohodové procházky po hranicích hillbilly, bluegrass, old time a country music potvrdil, že i když jsme možná mnozí svým hudebním názorem někdy trochu a někdy i víc jinde, většina z nás kdysi vyšla právě z tohoto základu, jehož kořeny vyrostly za velkou louží ze semínek, která přivezli do amerických hor převážně čeští a irští vystěhovalci. Pohoda sálající dobře zahrané muziky Trativodu, umocněná dobovými kostýmy a příjemným vystupováním kapely, měla „navícový“ komický zlatý hřebík v jediné česky zpívané písničce Kdes byl, cos pil. Pro všechno to se Trativod vzdálil o celých pět bodíků dalšímu z chumlu finalistů za ním, kteří v rozmezí dalších šesti bodů stihli obsadit druhé až šesté místo. Kdybych byl hlasujícím divákem, dal bych jim také bodíček…

Závěr soutěžní části večera patřil diváckému vítězovi 3. semifinále, písničkáři Michalu Vaňkovi, které své „navíc“ přivedl v podobě studiové kapely, se kterou v současné době dokončuje své oficiální debutové album. Spolu s klavíristou Markem Novotným, kterého jsme viděli již v semifinále, vytvořili pro Michalův sólový zpěv perfektní doprovodné trio kontrabasista Petr Tichý a bubeník Marián Petržela. Vystoupení zpívajícího básníka Michala Vaňka a jeho hudebních přátel bylo zážitkem vyvolávajícím příjemné mrazení a na konci každé písničky zasloužený bouřlivý potlesk. Finálové soutěžení v něm mělo velmi kvalitní a důstojný závěr, po kterém následovala přestávka.

Během přestávky diváci nadělili na svá hlasovadla třem kapelám po jednom diváckém bodu, zatímco RN se věnovala svým dalším povinnostem. Kvůli objektivitě přizvali její členové (bez Belmonda) k rozhodování jako hosty maloobchodního manažera Music City, rockového kytaristu Lukáše Bastardo Kohouta a fčelu fšech Port, perkusionistu Petra Balíka Vohnouta a po rychlém bodování a dlouhém rokování určili svého vítěze, načež sečetli divácké bodíky a zjistili, že potřetí v historii soutěže se jejich výrok o vítězi ročníku rozešel s míněním diváků. Dále následovala rychlá příprava cen pro finalisty a upomínkových předmětů nejen pro ně. Teprve potom se mohla jít RN podívat na poslední písničky hostujícího vítěze minulého ročníku, výborného Twisted Timberu, který také přinesl a předvedl něco „navíc“ – svoje zbrusu nové debutové album Freeride of Our Lives a samozřejmě živě zahrané ukázky z něj!

Potom, co se nadšení diváci rozloučili s hostující kapelou, došlo k vyhlášení zde již publikovaných výsledků a předání symbolických i věcných cen. Vedle odměněných vítězů a finalistů byli vyhlášeni a příležitostně budou odměněni i interpreti písniček roku, kteří neměli v sále zastoupení. Navíc dostali všechny ve finále zúčastněné hudební formace upomínkové ceny, Unavené Folkové Anděly (UFA), jak jsme nazvali krásné keramiky, které byly pro Notování opět vyrobeny v chráněně dílně sdružení Stéblo. UFA si navíc odnesli i Lukáš Kohout jako poděkování firmě Music City za sponzorské poskytování prostor a věcných cen naší soutěži a náš technik Oldřich Oxid Rezler, díky kterému existují kvalitní zvukové záznamy všech devíti ročníků Notování. Obzvláště tklivým momentem pak bylo rozloučení se zvukaři Jakubem Bleskem Moravcem a Vojtou Samohelem, kterým byl předán, každému zvlášť, vedle upomínkové keramiky UFA, i Řád zlatého ucha, jenž je nejvyšším vyznamenáním pro služebníky libozvuku uděleným RN historicky úplně poprvé. Tím devátý ročník Notování definitivně skončil. Ať žije jubilejní ročník desátý!

Do desátého ročníku vstoupíme opět v sále Music City Clubu 6. září 2012, s novými, ale květnovým mimořádným koncertem řádně prověřenými zvukaři, kterými budou Pepa Pamapalini Balcar a Michal Bechyně. Během června a prázdnin vás budeme na stránkách Notování samozřejmě informovat o průběhu příprav a o dalších zajímavostech. Definitivní přihlášky těch, kteří se ozvali na naši adresu notovani@seznam.cz, začnou padat do naší mailové schránky o půlnoci ze 17. na 18. června…

Karel Vidimský – Cimbura